„Netrapte se žádnou starostí“   Filipským 4,5

Každý máme starosti. Musíme se starat o děti, o obživu, o bydlení. Bible nehovoří, že člověk může prožít život bez starostí, ale mluví o tom, že člověk nemusí být ustaraný, sklíčený starostmi. To má na mysli i Ježíš, když říká: „Netrapte se, Bůh ví, co potřebujete“. Ustaranost je důsledek toho, že člověk vzal svůj život do svých rukou. Často se jako lidé bojíme věci pustit ze svých rukou - předat volant svého života do rukou Božích a důvěřovat mu. O tom však je víra. Nejen, že věřím v Boha ale důvěřuji tomu, kdo mi stojí nablízku, kdo je mým pánem, kdo není tak daleko, aby nedosáhl na naše problémy, aby neslyšel volání našich modliteb. K této důvěře, ze které plyne však i pokoj nás Bůh zve. A tak

„všechnu svou starost vložte na něj, protože mu na vás záleží.“ 1 Pt 5,7

Verš pro náš sbor na rok 2022

Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.

Žalm 145, 18

Slovo kazatele

Církev je zvláštní.

Asi by s tím souhlasil nejeden dnešní člověk. Pro řadu lidí je možná církev zvláštní tím, že se zde děje něco jiného než je obvyklé, že se zde setkávali zvláštní (věřící) lidé, že zde zaznívají jiná slova než na která jsou zvyklí. Ze zvláštních míst a věcí mají někdy lidé obavy a možná i proto mají problém překročit práh kostela či modlitebny. Sám jsem poznal církev jako místo úplně obyčejné. Místo kde jsou obyčejní lidé, kde jsou obyčejné radosti i starosti, kde se neděje mnoho věcí, které by byly „zvláštní“. Přesto bych však souhlasil, s tím, že je církev zvláštní. Avšak zvláštní v jiném slova smyslu. Církev je zvláštní ne proto, že by byla jiná. Je zvláštní proto, že zde má zvláštní - určitý úkol (asi tak jako když je vypraven zvláštní vlak, nebo vyjde k nějaké události zvláštní vydání novin). Úkolem církve je být místem pro setkání. Místem, kde se lidé mohou setkat s Bohem, ale i druhými lidmi.
Před téměř 2000 lety bylo o první církvi napsáno: „Chválili Boha a byli všemu lidu milí.“ Přál bych si, aby náš sbor byl místem, kde je Bůh centrem dění, kde však ani lidé nejsou opomíjeni a je jim zde dobře. Nechceme být sborem zvláštním - jen pro některé, ale sloužit lidem v našem městě tím, co jsme sami od Boha dostali, plnit ten zvláštní úkol, ke kterému zde církev je. 

Miloš Hejzlar