Přihlášení

Naše začátky v Husinci

A.Adlof
kaz. A. Adlof

Br. A. Adlof, kazatel nynější „Církve bratrské“ v Praze, choval už dlouho na dně srdce touhu „donést semínko Slova Božího na zpustošené paloučky české reformace, do Husince, Litomyšle a Mladé Boleslavi“. A také se za tuto svou touhu modlil. Vyprosil si znamení Božího souhlasu a smlouvy. Na odpověď nečekal dlouho. Dostal zaslíbení: „budou ještě mluvit a já je už vyslyším“. (Iz.65,24.). Když přijel do Plzně k vysluhování sv. večeře Páně, svěřil se zdejšímu kaz. br. Zelinkovi se svým rozhodnutím jet do Husince. Zde udeřil na správnou strunu.
Br. Zelinka chtěl hned jet s ním. Vždyť na jaře roku 1892 navštívili jacísi husinečtí občané shromáždění u br. kaz. Zelinky v Plzni, a když odcházeli, vyjádřili přání mít něco takového
i v Husinci. Prý jakýsi stařičký pastýř z Výrova říkával husineckým: „Počkejte, já se toho už nedočkám, ale vy se toho dočkáte, že tady u Husova domku stát bude kostel a v něm se bude kázat, jako kázal Hus“.

První návštěva v Husinci.

P.A.F Zelinka
kaz. P.A.F. Zelinka

10. května 1892 se vydali br. Adlof a Zelinka na cestu, ke které si vyžádali znamení: Aby kapesní hodinky, které již delší dobu nešly, samy začaly jít na znamení Božího souhlasu. Když br. Adlof ve vlaku vytáhl hodinky a zpozoroval, že jdou, komentoval to slovy: „Když „Bůh dává milému svému i sen,“ proč by neplnil takovouto smlouvu!“ Šli podobně jako Abraham. „Abraham věřil,
a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl;
a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.“ (Žid.11,8) Vyhledali jediného evangelíka v Husinci, ale on se této misijní návštěvy zalekl a poradil jim, aby šli k Jilečkovům do hostince. Jileček byl syn posledního soukromého majitele Husova domku. Jeho matka bydlela ještě v rodném domku Husově. Když bratři přišli do hostince, vzbudili tu pozornost. Pili jen kávu a titulovali se „bratře“. Br. Adlof toho obratně využil a obrátil se k jednomu ze zvědavců (učiteli Stuchlému). „Divíte se, proč jsme sem přišli? Vždyť se u vás narodil největší Čech. Husem se stal proto, že se učil z této knížky.“ A ukázal jim Nový Zákon. Tím probudil jejich zájem, vždyť v té době Bible nebyla lidem běžně známá a dostupná. Učitel a s ním hned deset jiných vyjádřilo přání mít Nový Zákon a br. Adlof slíbil, že pošle žádané knihy na adresu pana Jilečka, jakmile se vrátí do Prahy. Všichni mu hned dali peníze, aniž by se ptali na jméno nebo adresu cizince. Tak důvěryhodně bratři působili. Druhý den Jilečkovi vedli hosty do Husova domu. Pohled na něj byl dost nevábný, chlévy, kaluž a chatrná stodola. Domek koupil spolek Sokol, ale stodolu koupit nechtěli. Br. Adlof slíbil, že se postará o to, aby stodolu dobře prodali. A ptal se, co by stála se zahradou vzadu. Bylo to 920 zlatých. (Roční plat vyššího úředníka 500-700 zl., učitele 120 zl., dělníka 100-200 zl.) Cestou do Prachatic vyslovil br. Zelinka myšlenku, která oběma zapálila srdce. Kdybychom to tak mohli koupit! Ale kde by na to chudá církev, bez podpory státu, vzala? „Budeme se za to modlit!“ radostně přisvědčil br. Adlof. Po modlitbě br. Zelinka prohlásil: „Dojde-li k tomu, aby tu bylo shromáždění, já se hlásím, že sem půjdu!“ Znělo to jako proroctví.

Naplněné zaslíbení

Dopisy rozeslané po přátelích měly netušený úspěch. První dva dary přišly od vzácného přítele Dr. Baedekra (124,94 zl.). Br. Shoutena z Holandska (137 zl.), Rev. J. S. Portera a Dr. Clarka (500 zl.). Největší zásluhu o koupi stodoly měl
Dr. A. W. Clark. Když se kdesi v Americe při přednášce zmínil o české práci, a že je v Husově domě na prodej stodola, kterou by bylo možné použít ke zvěstování evangelia, přišla k němu jakási dáma a řekla: „Kupte tu stodolu! Zaručuji se vám, že dám na ni celou částku.“ Br. Porter pak poslal do Prahy pokyn k rychlé koupi stodoly. 6. října 1892 obdržel hostinský Jileček před notářem devět set dvacet zlatých. S různými vedlejšími vydáními zaplatil br. Adlof celkem 981,36 zl. Dr. Clark zatím poslal ještě peněžité dary od různých amerických měst na zakoupení lavic do zahrady. Na každé lavici pak byl štítek s věnováním. 14. února přijel br. Zelinka do Husince, aby připravil se stavitelem Moserem plány pro stavbu domu. Jenom se nikde nesmělo říkat, že to bude modlitebna. Modlitebna na rozdíl od hospody (kterých bylo v té době v Husinci už 6), by příslušná povolení ke stavbě nezískala. Stavba byla dokončena 22. prosince 1893 a hned na to zkolaudována jako obytný dům. 11. července se Zelinkovi přistěhovali. Hned první neděli 15. července 1894 ráno kdosi tloukl na dveře a volal: „My jdeme do shromáždění!“ Sestra Holvegová ze Žižkova přivedla své příbuzné ze Strunkovic. Zpívali s doprovodem harmonia, modlili se a četli z té zlaté a nenáviděné knihy knih. A to se potom opakovalo každou neděli dopoledne i odpoledne v bytě kazatele. Shromáždění nezůstala v tajnosti. Přicházívali lidé s otázkou, smějí-li se účastnit pobožností. Kazatel jim vyložil, že smějí podle zákona jen tehdy, budou-li pozváni. Prosili tedy, aby je pozval. Přicházeli s dychtivostí a lačnící duší.

Pronásledování.

V domácích pobožnostech přibývalo posluchačů takovou měrou, že již 5. srpna museli opustit kazatelský byt v patře
a začít se scházet v přízemním sále. Lavice zatím měli jen zahradní, a tak většinou stáli. Hned třetí neděli bylo shromáždění vyrušeno komisařem z okresního hejtmanství Böhmem, který si počínal bezohledně. Položil čepici na stůl, ptal se po jménech posluchačů, načež jim nařídil, aby se okamžitě rozešli. Dne 27. srpna vydal okresní hejtman v Prachaticích tento rozkaz: „Panu Zelinkovi, kazateli svobodné křesťanské církve v Husinci. Bylo zjištěno, že v domě postaveném za domem čp. 36 v Husinci pořádáte domácí bohoslužbu, na které se ponejvíce účastní katolické obyvatelstvo z městyse Husince a sousedních obcí. Poněvadž pak svobodná křesťanská církev, jejímž kazatelem jste, dosud státem uznána není a dále, poněvadž dle ustanovení zákona jedině přívržencům některé státem uznané církve dovoleno jest domácí bohoslužbu vykonávati, pokud táž neodporuje zákonu a neporušuje mravy, udílím Vám tímto zákaz pořádati domácí bohoslužby, na kterých by se účastnilo obyvatelstvo k jiným vyznáním patřící a připomínám,
že v případě neuposlechnutí, proti Vám dle ustanovení ministeriálního nařízení pokutou od 1 do 100 zl., po případě vězením od 6 hodin až do 14 dnů zakročeno bude. Proti zákazu jest Vám volno podati odvolání do 14 dnů na velesl. c. k. místodržitelství v Praze, prostřednictvím zdejšího úřadu. C. k. hejtman Slitzenberger.“ Odvolání však bylo zamítnuto. 19. září dal okresní hejtman vyvěsit v Husinci vyhlášku: „Všem občanům Husince a okolí se zakazuje pod pokutou do 100 zl. nebo pod trestem vězení do 14 dnů účastniti se služeb Božích v bytu pana Zelinky.“ Takový zákaz byl přilepen
i na dveře modlitebny. Kazatel Zelinka tedy přestal dělat bohoslužby a začal vyučovat zpěvu a vykládal bibli a katechismus. Avšak i tak byl opakovaně volán k soudu a pokutován. Obyčejně uprostřed výkladu Božího slova vrazil četník s bodákem do modlitebny a začal se vyptávat, čemu se učí a zapisovat si jména účastníků. Ani zamčení dveří nepomáhalo. Pokuta hrozila zejména, když se shromáždění účastnil nějaký katolík. Br. Schejbal byl volán na obecní úřad, kde mu bylo vyhrožováno. Okresní hejtman tlačil na jeho zaměstnavatele, aby ho propustil, ten se však za něj, jako dobrého dělníka, postavil. Jakkoliv by se mohlo zdát, že to husinecké zastraší, účastníků pobožností a výstupů
z katolické církve přibývalo.

Zelinkovi si získávali důvěru. Jakýsi sedlák, představený obce Tvrzic, jim svěřil svou dvanáctiletou dcerušku na byt, aby se přiučila hře na harmonium a ručním pracím a byla vedena k životu z Boha. Husinecký starosta mu domlouval, jestli se nebojí, když dává dítě lidem, kteří jsou jiné víry. Sedlák se hájil: „A což si myslíte, že my na tom svém katolictví můžeme si něco zakládat? Včera byla tu pouť; podívejte se k Jilečkovům, jsou tam opilci a rozbité sklenice: v noci se prali.
To i židé jsou lepší než my!“ Škola hrozila, že děvče vyloučí, ale sedlák se nelekl. Počet dívek, které žádaly o vyučování u kazatelovy manželky, navzdory tomu rostl. Avšak úřad s. Zelinkové za toto domácí vyučování vyměřil pokutu 10 zl.

Zpracováno podle pamětí br. k. Pavla Antonína Františka Zelinky

Sedící z leva: Adlof a Zelinka
Sedící z leva: kaz. A. Adlof a P.A.F. Zelinka

 

A. Adlof v HusinciA. Adlof v Husinci

 

Dobové fotografie:

Husův dům
Husův dům

Husoia světničkaHusova světnička 

Kresba Husova domu
Kresba Husova domu

Husova skála
Husova skála

Husinec s modlitebnou
Husinec s modlitebnou

Husinec
Husinec

Husinec
Husinec

Husinec
Husinec

Husinec
Husinec

Husinec
Malba Husince

Husinecká střelnice
Střelnice na místě dnešní husinecké přehrady

 
Kategorie obsahu: