Jak jsem se dostal k víře v Boha? Někdo by mohl říct: "Od rodičů." A má pravdu do té míry, že u rodičů jsem víru v Ježíše Krista viděl a od nich jsem o ní slyšel. Neměl by však pravdu v tom, že by stačilo mít věřící rodiče. V dospívání to ve mě dozrálo tak, že já křesťan rozhodně nejsem, a nechci být. Křesťanské hodnoty ano, ale na vlastní pěst a z vlastního rozhodnutí. Takže jsem docela normální člověk naší doby, jakých po naší vlasti chodí tisíce. A právě v té době mě Ježíš zastavil (nemocí) a nabídl mi své zaslíbení. A jsme u toho - zaslíbení, tedy Boží slavnostní slib. Zaslíbení je cesta, kterou lze vstoupit do vztahu s Bohem! A v oné nemoci jsem přijal Ježíšovo zaslíbení: Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti! (Evangelium podle Jana, kapitola 10, verš 10.) A přidám ještě jedno zaslíbení, které je ze stejného Evangelia (kapitola 1, verše 12-13): Těm pak, kteří ho (Ježíše) přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. Život s Bohem je něco úžasného, je to život v nové dimenzi.

Práce kazatele (vikáře) je jako řada dalších profesí prací s lidmi. Možná byste se mě rádi zeptali: Co je pro tebe důležité na lidech, se kterými se setkáváš? Lidé, s kterými jsme se ve Varech setkali (hlavně lidé ze sboru), jsou nesmírně milí, otevření, dobře se s nimi spolupracuje. Zkušenost vikáře uprostřed lidí mi potvrdila, že lidé jsou poklad. Když se s nimi setkávám, jde mi předně o to poznat je co nejvíc. Nejsem moc dobrý v odhadování lidí na první pohled a tak mi nezbývá, než čekat na první společné zkušenosti.

Pár slov o přípravě na příchod do Karlových Varů
Několik posledních let jsem žil s intenzívním pocitem, že se připravuji, že jsem ještě nepřekročil startovní čáru a ještě nezazněl výstřel s pokynem "TEĎ!" A moc jsem si přál, abych byl připravený, až Bůh vystřelí a řekne: "Tak teď se snaž!" To se změnilo během roku, kdy jsem na studijním pobytu v USA, v Atlantě, pracoval na disertaci. Tam jsme oba, já i manželka Jana, zaslechli ten výstřel (ona to určitě prožívá jinak :-) a poslední srpnový týden jsme se ocitli v Karlových Varech. Ta příprava obsahovala několik oblastí: studoval jsem theologii celkem 10 let, měl jsem na starosti dosti početnou skupinu mladých lidí ve sboru CB Praha 1, později jsem pracoval jako street-work a při střední škole jako pedagog volného času; další oblastí je osobní a manželský život; v zaměstnání jsem většinou měl velkou volnost a tedy i zodpovědnost za využití pracovní doby (kazatel pro mládež, pedagog, street-work), což se v kazatelské práci hodí. Život mě tedy nějak utvářel a já si přeji, aby se Bůh nade mnou smiloval a k něčemu si mne použil.
Nyní zazněl ten výstřel startovací pistole a já jen doufám, že doběhnu, že příprava byla dostatečná. V jedné věci jsem určitě zaskočen a nepřipraven - nemám dodělaný doktorát...