Jób 17:1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.
Jób 17:2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.
Jób 17:3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?
Jób 17:4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.
Jób 17:5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.
Jób 17:6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.
Jób 17:7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.
Jób 17:8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.
Jób 17:9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.
Jób 17:10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.
Jób 17:11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.
Jób 17:12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.
Jób 17:13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.
Jób 17:14 Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.«
Jób 17:15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?
Jób 17:16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme."
[INDEX] [JÓB]: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]