Římanům 4:1 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
Římanům 4:2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
Římanům 4:3 Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´
Římanům 4:4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
Římanům 4:5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
Římanům 4:6 Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
Římanům 4:7 `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
Římanům 4:8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´
Římanům 4:9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´
Římanům 4:10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
Římanům 4:11 Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,
Římanům 4:12 i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
Římanům 4:13 Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
Římanům 4:14 Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.
Římanům 4:15 Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.
Římanům 4:16 Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,
Římanům 4:17 jak je psáno: `ustanovil jsem tě za otce mnohých národů´. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
Římanům 4:18 On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal `otcem mnohých národů´ podle slova: `tak četné bude tvé potomstvo´.
Římanům 4:19 Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;
Římanům 4:20 nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
Římanům 4:21 že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
Římanům 4:22 Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´.
Římanům 4:23 To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu,
Římanům 4:24 nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
Římanům 4:25 jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
[INDEX] [ŘÍMANŮM]: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16]