V našem sboru probíhá evangelizace. Člověk si možná představí nějakou reklamní akci, propagační večírky nebo zase uzdravovací shromáždění. Dovolte mi zde touto formou přiblížit, co taková evangelizace ve své podstatě je.
Evangelizace je pokusem srozumitelně lidem představit to, co je v křesťanství nejcennější - srdce a podstatu křesťanské víry. Má podobu informativní kampaně (osvěty) i podobu přesvědčování a výzvy. Rozhodně se nesmí jednat o pokus o manipulaci, neboť každý člověk se nakonec bude Bohu zodpovídat sám za sebe (není tedy důvod nutit druhého proti jeho vůli - každý si ponese důsledky za svá vlastní rozhodnutí).
Pro člověka, který se chce s křesťanstvím seznámit, je nejlepší, když má příležitost blíž poznat konkrétního křesťana. S ním pak může debatovat o tom, co ho zajímá, i pozorovat, jak křesťan vlastně žije. V našem městě žije celá řada křesťanů (podle sčítání lidu v r. 2002 celkem). Ale možná právě vy nikoho takového neznáte. Potom přijměte evangelizaci jako nabídku se s takovými lidmi seznámit.
Název evangelizace je odvozen od řeckého slova euangelion, které znamená "dobrá zpráva". V klasické řečtině to mohlo také znamenat odměnu nositeli dobrých zpráv. Přeneseně se také tohoto slova používá pro literární ztvárnění Ježíšova příběhu (např. Janovo evangelium). Představme si, že by ve večerních zprávách v televizi byla pravidelná rubrika "dobré zprávy" vedle obvyklých rubrik - kultura, sport, tragédie/vraždy/nehody. Co by se asi v takové části televizních novin říkalo?
V Bibli se v rubrice "dobré zprávy" vypráví příběh o Ježíši. Markovo evangelium začíná slovy: "Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího." Tedy: Počátek dobrých zpráv Ježíše Krista nebo o Ježíši Kristu. Co je tou dobrou zprávou? Podle závěru Markova evangelia můžeme říci stručně (Mk 16,6-9): Tou dobrou zprávou je, že Ježíš z Nazarétu byl zabit, zemřel, vstal z mrvých a zjevil se svým učedníkům a učednicím. Je tu ale problém - co taková událost znamená? Podobně může někdo říct: Americké jednotky zatkli Saddáma Husajna. A mnozí budou diskutovat, je-li to dobré či špatné, pro koho a proč. Co ta událost znamená?
Jaký je význam Ježíšovy smrti a vzkříšení? Ježíš sám to vícekrát naznačoval, naplno to pak vysvětlují apoštolé, velice zřetelně apoštol Pavel. Ten např. říká: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti." (1K 15,3-5) Nebo jinde: "...Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění." (Ř 4,25) Ježíšova smrt byla konečným zůčtováním s hříchem člověka. Jeho vzkříšení je důkazem toho, že hříchem a smrtí osud člověka nekončí. Každý člověk, který se k Ježíši přidá ve víře, že tato dobrá zpráva se týká i jeho, je Bohem vtažen do této dobré zprávy, která je jednou z hybných sil v lidské společnosti.
Vraťme se však k tomu, co sám Ježíš hlásal jako tu dobrou zprávu. Pisatelé evangelií se opakovaně shodují na jedné velice stručné a srozumitelné větě, která podle všeho ztělesňovala podstatu toho, co Ježíš kázal: Čiňte pokání a věřte Evangeliu, protože Boží kralování se blíží! Máme tu před sebou tři věci: 1) čiňte pokání, 2) věřte Evangeliu, 3) zdůvodnění - Bůh začíná jednat.
1) Činit pokání znamená přehodnotit svůj celý život podle toho, co Bůh říká. Bůh, který se zjevil Izraelcům, je tím, kdo určuje, co je dobré a co je zlé, třebaže lidé si velice rádi toto právo uzurpují pro sebe.
2) Věřit Evangeliu znamená spolehnout se na Boha, že myslí vážně to, co říká. Víra je nakonec vždy důvěrou v Boží spolehlivost, v jeho charakter. Když Ježíš řekne: "kdo věří ve mne, má život věčný" (Jan 6,47), víra se spoléhá, že to myslel vážně a že to tak opravdu je.
3) Jan Křtitel i Ježíš shodně ukazovali, že dějiny lidstva se posunuly do zlomového bodu, kdy Bůh začíná jednat v novém rozsahu a blíží se završení dějin. Nám se dnes s odstupem může zdát, že se vlastně mnoho nezměnilo, ale to je zjevně jen první dojem. Bůh je konečným pánem (králem) tohoto světa a jako král přichází - a s osobou krále také jeho království.
Dodat ještě musím, že Ježíšovo kázání evangelia tedy obsahuje jednak "informaci", ale také "výzvu". Bůh je konečným vládcem, jeho slovo platí (to je zásadní informace) - proto čiňte pokání a věřte dobré zprávě o Ježíši Kristu (to je výzva).
Tím se dostáváme k často přetřásané otázce přesvědčování. Znamená evangelizace také přesvědčování druhých o tom, že křesťanství má pravdu? Na jednom místě Bible se říká (2K 5,11): "Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi." Nejde ani tak o to druhého přesvědčit, ale být přesvědčivý. Když potkáme člověka, který je o něčem pevně přesvědčen, může nám svou přesvědčivostí třeba i "lézt na nervy," ale to už není jeho problém. Evangelizace má být přesvědčující proto, že křesťané mají tu bázeň z Boha, protože Boha opravdu znají a nepapouškují jen něco, co se kdesi naučili.
K tomu si připočtěme, že lidé jsou různě vnímaví. - Ti bez vlastního názoru často názor druhého vnímají jako násilí a tlak. Pokud jste například o Bohu, o smyslu vlastního života, utrpení a radostech nikdy neuvažovali, zamyslete se nejprve sami nad vlastními názory. Když se pak setkáte s křesťanstvím, kde jsou tyto otázky běžné, nebudete si připadat zaskočení.
Možné podoby evangelizace:
Pozoruji, jak žije a co říká křesťan, kterého ve svém okolí znám. Debatujeme o jeho víře, názorech, životních zkušenostech. Ještě docela jinou zkušeností je vidět, jak to funguje mezi věřícími lidmi, v církvi. To chce ale kus odvahy vypravit se mezi ně. Tyto internetové stránky vám mohou dát představu, co se zrovna v této církvi děje. Třeba pak najdete odvahu se mezi nás i podívat.
Své otázky, názory či námitky můžete posílat na adresu karlovy.vary@cb.cz.
