na hlavní stránku-logo CB na hlavní stránku-nápis CB-KV

zpět na Kázání
Eliáš modlitebník, člověk jako my
(KV, 5.1.2003, Jk 5,17-18)
intro: Mt 7,9-11 (Slovo na cestu)
Kdyby kohokoliv z vás poprosilo vlastní dítě o kus chleba, dali byste mu snad kámen? A místo ryby byste mu dali hada? Určitě ne! -- Jestliže tedy vy, lidé tvrdého a hříšného srdce, dovedete dávat svým dětem dobré věci, tím spíše nebeský Otec dá dobré věci těm, kteří ho prosí.

Modlitba z Písma na začátek:

Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.

Texty:
1Kr 18,20-40
1Kr 18,41-46
požehnání a vyslání: 1J 5,15

A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. Tomu, který s námi nakládá podle svého dobrého úmyslu, ne podle našich přání, jedinému skutečnému Bohu a Pánu, kéž vzejde sláva ze slova, které jste slyšeli, a z životů, které žijete.

Výklad k 1Kr 18,20-40
 Bylo to již 3,5 roku, co nezapršelo. To ničivé sucho ohlásil právě prorok Eliáš (četli jsme ten příběh před týdnem). Důvodem sucha bylo to, že lid se dal na modlářství, když obětovali baalům a ne Hospodinu.
 A nyní, po tak dlouhé době se opět objevil a nechal si svolat všechny proroky Baale (450) a všechny proroky Ašéřiny (400). K tomu také nechal svolat všechny Izraelce, co se jich jen na horu Karmel vešlo.
 Tam postavil lid před rozhodnutí: věřte v pravého Boha. Boha, který je živý, poznáme podle toho, že přijme oběť, kterou mu připravíme.
 Protože víra v živého Boha je otázkou života a smrti, končí příběh tak, jak končí.

Úvod
- dnes začíná modlitebný týden
TEXT: Jk 5,1-20
- lidé potřebovali povzbuzení, tak je Jakub povzbuzuje

K Jakubovi 5
 Kontext dopisu: Jakub píše svůj dopis, jako kdyby vyráběl řetízek: na konec jednoho očka připevní další atd., tj. na jednu myšlenku naváže další, na něco z ní naváže další atd.
 Kontext 5. kap.: zde mluví nejprve k boháčům (jako na konci kapitoly 4.), ale teď ve světle blížícího se soudu; ve stejném světle mluví o všech a trpělivosti v očekávání Božího soudu; důvodem k odsouzení může být lehkovážné přísahání, proto Jakub vyzývá k pravdivosti života; člověk má pravdivě reagovat také na různé životní okolnosti.
 Konkrétní situace: těžkosti (v.13), radost (v.13), nemoc / slabost (v.14-18), sejití z Božích cest (v. 19-20).
 Případ nemoci: má zavolat starší a ti se za něj mají modlit s mazáním oleje spolu se vzájemným vyznáváním hříchů, mají se modlit s vírou, mají prosit o uzdravení, Písmo zaslibuje, že Pán takového člověka pozdvihne, že jej zachrání / spasí, bude mu odpuštěno.

 O modlitbě pak říká:
- "Mnoho zmůže účinná prosba spravedlivého.":
 - překlady se různí ohledně slova: opravdová (Kral., Slovo na cestu), usilovná (NS), vroucí (ČEP, NBK), působivá (Žilka), posobicia (Roháček), je velmi účinná (Petrů); je to prosba v akci, prosba přiložená k tětivě a vystřelená, takových nemusí být mnoho, Pavel zmiňuje počet 3 (2K 12)
 - spravedlivý: je ten, kdo své viny neskrývá
 - prosba: my jsme před Bohem v pozici prosebníků
 - má velkou moc: zde mluvíme o uzdravení, za největší věc považuji spasení, v návaznosti na novoroční kázání je největší věcí v životě věřícího růst v lásce, ale je celá řada věcí, v kterých je i ta největší lidská síla malá
- Eliáš je příkladem modlitebníka, jehož modlitby byly účinné

Eliáš
Jeho modlitby:
 - moc jich není (3-4): za syna vdovy v Sareptě (17,20-22), při obětování na Karmelu (18,36n), při útěku do sinajské pouště prosí o smrt (19,4) a pak odpovídá Hospodinu na hoře Sínaj (19,9-18)
 - žádná v souvislosti s deštěm (hlava mezi koleny)
Modlitba na Karmelu: 1Kr 18,36n:
 - velice prostá modlitba
 - Bůh otců (opravil oltář)
 - že ty jsi Bůh a já tvůj služebník
 - učinil jsem to podle tvého slova
 - odpověz a poznají, že jsi Bůh
 - obrať jejich srdce k sobě
 - na výřečnosti v modlitbě opravdu nezáleží - tak to učil Ježíš (Mt 6)
V čem byl Eliáš zvláštní?
 - měl výraznou evangelizační metodu: Tak si vyberte, kdo je skutečně Bohem a nepřešlapujte stále mezi Hospodinem a baalem.
 - Horlil (1Kr 19, tak to říká sám o sobě Hospodinu), Hospodin o něm nic zvláštního neříká (1Kr 19)
 - jeho odchod: objevil se planoucí vůz s koni a Eliáš vystoupil ve vichru do nebe
 - nakolik z Písma víme, jeho život provázely 4 zázraky: ohlášení sucha i deště, živili ho havrani, bezedná nádoba na olej i mouku, oběť na Karmelu
 - před svým odchodem jej Bůh pověřil ustanovením dvou králů a svého nástupce proroka
 - Hospodinu Eliáš vyznává: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." (1Kr 19,4)
 - Jakub říká, že byl člověk jako my: "stejným bídám poddaný" (Kral.) je lépe přeloženo "člověk stejné přirozenosti jako my" (ČEP, NBK)

Zpět k Jakubovi
 "Člověk jako my": Opravdu? Kdo odešel ze světa na ohnivém voze? Kdo zažil na vlastní kůži tolik a tak výrazných zázraků? Kdo měl příležitost nasměrovat srdce Božího lidu na Hodpodina a odvrátit je tak od zlých cest?
 A můžeme se srovnávat s dalšími lidmi? Enoch si byl s Bohem tak blízko, že neumřel, ale jednoduše zmizel ze světa, Bůh si ho vzal k sobě; Sára a Rebeka, obě se staly matkami zaslíbených synů, obě osvědčily velikou víru v Boží vedení i v moc jeho zaslíbení, Sára poznala Boží moc, když otěhotněla, třebaže to už pro její vysoký věk nebylo možné, Rebeka viděla příležitost, která jí byla nabídnuta - vzít si Izáka, a Boží zaslíbení vzala za své; Mojžíš je nazván nejpokornějším z lidí a když jeho sourozenci poukazují na to, že Mojžíš přece nemá patent na komunikaci s Bohem, sám Hospodin řekne: s proroky mluvím prostřednictvím vidění, nebo ve snu, ale s Mojžíšem mluvím tváří v tvář, má na starosti vše v mém domě; Job je nazván spravedlivým, ve své době byl před Bohem i satanem tím nejčistším člověkem na zemi, zažil nesmírné útrapy, ale také zažil, jak k němu Bůh mluví a vysvětluje mu problémy, kterým nerozuměl; David vedle závratné politické kariéry byl označen za muže, podle srdce Božího, jeho rod je jediným královským rodem, který bude trvat věčně, nikdy nevymře. Marie se svým životem, svojí pokorou stala vhodným Božím nástrojem, a žádná jiná žena již této cti nemůže dosáhnout.

 A mohli bychom pokračovat ve výčtu výjimečných lidí nejen v Písmu, ale také v minulosti církve, i Církve bratrské, i v současnosti. Ono ale žádné srovnávání nemá smysl. Jakub říká: "byl člověk jako my" a je to. Všichni, o kterých jsem mluvil i o kterých bych mluvit mohl, byli lidmi jako jsme my. A dokonce Ježíš byl člověkem jako jsem já nebo vy, lišil se v tom, že nezhřešil. Ale právě Ježíš říká, že budeme konat větší věci, než on. (J 14,12: Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.) Závěr je nasnadě: nemá cenu se s kýmkoliv srovnávat a zároveň možnosti jsou neomezené, každý z nás může s Bohem dalece překonat své možnosti.
 Eliáš tedy vykonal věci, které možná nikdo z nás nezažil, a přece když došlo na modlitbu, byl člověk jako jsme my. A viděli jsme, že se modlil velice prostě, s vírou. A tak je nám povzbuzením, že modlitba spravedlivého v akci má nesmírnou moc.

Co je na tomto slově tak obtížné? Že to naše zkušenosti nepotvrzují!!! Jakub říká: v Bibli čteme o lidech, kteří se modlili a věci se dávali do pohybu a zároveň je to možné i u každého z nás.

Chci vás také povzbudit. Když se za něco modlíme, přemýšlíme nad tím, jestli nás Bůh vyslyší. Zajímavé je, že ani v řečtině ani v hebrejštině není rozdíl mezi slovy slyšet a vyslyšet tak, jak ho máme v češtině. Oni prostě všude říkají stejné slovo, které obsahuje oba významy. Představme si dvě modlitby: "Vím, žes mne slyšel." "Vím, žes mne vyslyšel." V čem je ten rozdíl? Mám za to, že rozdíl mezi slyšenou a vyslyšenou modlitbou je v tom, že vyslyšení znamená akci, že Bůh něco udělá, nějak zasáhne. Ale teď vám musím položit otázku: Když Bůh vidí vaši situaci, slyší vaše modlitby, je možné, aby zůstal tak chladný, že nijak nezareaguje? Jinými slovy: Mt 7,8-11. Je to o tom, v jakého Boha věříme. A já věřím v Boha, který slyší, protože on stvořil uši i ústa! Ž 94,7-11 Říkají: "Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne. Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek." Jde vlastně o to, zda máme jistotu, že to Bůh s námi myslí jen dobře: pokud ji máme, máme také konkrétní představu o tom, co je pro nás dobré; tato představa se rozchází s Boží představou pokaždé, když Bůh nereaguje tak, jak my čekáme. Často Boha málo známe na to, abychom si dokázali představit jeho reakci na naše modlitby. Někdy se modlíme a ani během několika týdnů či měsíců nevypozorujeme žádnou reakci. Mám jistotu, že mne slyšel, mám jistotu, že to se mnou myslí dobře, a tak si to představuji tak, že se nám tiše dívá do očí.

 Je někdy možné, aby nás Bůh neslyšel / nevyslyšel? Ano, v jednom případě: pokud žijeme zatvrzele v nějakém hříchu či neposlušnosti (a i na to se klidně Boha zeptat).
Ž 66,18 (Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.)
Ž 130,2-3 (Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?)
Iz 59,1-2 (Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.)
1Pt 3,7 (Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.)

Závěr
 Tak to je takové pozvání k modlitebnému týdnu: je to příležitost jeden týden v roce oddělit, zasvětit modlitbám. Přeji vám dostatek odvahy, která roste z Boha, poznání hříchů, které brání vašim modlitbám, plnost víry, bez které člověk nemůže přistoupit k Bohu ani ho prosit.

 L 11,9-10:
 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
amen


nahoru zpět na Kázání