"Začátek je na konci!" Tuto pravdu si učedníci uvědomili až na konci. Tehdy, kdy selhaly všechny naděje. Ve chvíli smrti jejich Pána - Ježíše Krista. Oni žili nadějí, že právě On obnoví království, že je tím zaslíbeným Mesiášem. A nyní zhasly všechny jejich naděje. Oni se vrací od kříže, na němž umíral jejich Mistra Pán jako zlomení lidé. S obrovským zármutkem v srdci. S bolestí v duši a s myslí bez sebemenších vyhlídek a nadějí. Ale "začátek je na konci!" Smrtí život nekončí a po ukřižování je vzkříšení z mrtvých. "1K 15,16 Není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. 1K 15,17 A nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších!"

Já Vás nyní nemohu přesvědčit, že existuje vzkříšení z mrtvých. Nemohu dokázat vědeckými metodami, že Ježíš z mrtvých vstal. Mohu však říci: “Zeptej se na to v modlitbě Ježíše ty sám.” A pak se ti stane to, co všem, kteří uvěřili. Dostali vnitřní potvrzení o Ježíšově vzkříšení a o tom, že Ježíš žije. Potvrzení, které předčilo všechna vědecká zdůvodnění. Potvrzení tak mocného charakteru, že přestali potřebovat další důkazy. "Zeptej se tedy na to v modlitbě Ježíše ty sám." Jestliže vstal z mrtvých a žije, odpoví Ti a ty už nikdy o Něm nebudeš pochybovat.

Jaká je vlastně Tvá naděje pro život po životě?

Dva muži jeli kolem krásného zámku s rozkošnými alejemi a parkem. “Kolik to asi muselo všechno stát” Posteskne si jeden z nich a kochá se pohledem na tu nádheru. "Nevím!", odpovídá druhý. "Nevím na kolik si to cení současný majitel, ale vím, co to stálo majitele předchozího." "Kolik?", zvědavě se ptá první. "Celou jeho duši" - zní drsně pravdivá odpověď nejen pro uši prvního muže, ale i pro uši naše.

Jaká je vlastně Tvá naděje pro život po životě? Nevíš? Tápeš? Nejsi si jist? Ubohý člověk! Čistý atheismus, že nic není, nebo náboženskost, o tom, že něco je, ale nevíme přesně co? Snad síla, energie, převtělení? Ubohý člověče. Pán Ježíš Kristus v porovnání s těmito všemi dohady dává naprosto přesnou odpověď na to, co je po životě. Jeho odpověď není jen teoretická, ale stala se viditelná na Něm samém. Když zemřel a z mrtvých vstal. V porovnání se skutkem Jeho vzkříšení z mrtvých jsou všechny teorie o posmrtných životech jen slabý čajíček. A skutečně: Učedníci, když vidí prázdný hrob a vzkříšeného Pána, naprosto ztrácejí všechny pochybnosti. Už nic a nikdo na světě je nemůže zviklat, že by snad vzkříšení z mrtvých nebylo, že by nebyla moc nad smrtí, že je tato otázka věcí neprobádanou a nejasnou. Je jim to vše víc než jasné. Nyní smrt a život, vzkříšení a věčnost pro ně přestávají být věcí dohadů a nadějí, nyní je to vše pro ně naprosto jistojistá skutečnost. Odešel poslední stín pochybností a oni vědí, že smrt je přemožena, že i oni vstanou z mrtvých, tak jako jejich Pán. Jako když mávneš proutkem - zmizel poslední stín pochybností a učedník Tomáš, když vidí vzkříšeného Ježíše, slovy řekne to, co prožili ostatní již před týdnem: "Pán můj a Bůh můj!" Ale nejde jen o Pána Ježíše Krista. Jde více než o Něho,o učedníky samé. Jejich vlastní život dostává novou dimenzi. Oni se přestávají bát smrti a nicoty. Oni začínají v docela přesných rysech chápat smysl života, protože viděli toho, který přešel přes práh smrti. Jejich životní hodnoty se rázem proměnily. Nemohlo to být jinak. Vždyť i jen člověku, který stojí tváří v tvář smrti se hodnoty života posunou. Natož pak lidem,kteří stojí tváří v tvář vzkříšení z mrtvých. To už nejsou učedníci, jak je známe z loďky na Genezaretském jezeře, jsou to lidé, kteří viděli a uvěřili, že smrt nemá poslední slovo a jejich Pán nad smrtí zvítězil. A tam, kde je jejich Pán, tam budou i oni, služebníci Jeho. Přestávají se bát smrti. Naplněni odvahou jdou a odevzdávají své životy a všechno co mají znovu do rukou všemocného svého Pána. Milujícího Božího Syna - Pána Ježíše Krista. Jen On nyní a navěky může být jejich Přítelem, Zachráncem a Pomocníkem. On je nyní na věky věků jejich Vykupitelem a Pánem. Věří nyní každému jeho slovu, vždyť skutkem vzkříšení potvrdil ten největší nesmysl, který kdy byl vysloven. A tak: "1K 1,25 Bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé."...1K 1,27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné 1K 1,28 neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - 1K 1,29 aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.” ON VSTAL Z MRTVÝCH!!! VSTAL NÁŠ PÁN!!! JISTĚ ŽIJE!!! PÁN MŮJ A BŮH MŮJ!!

Jaká je Tvá naděje? Jsi obmyt krví Pána Ježíše Krista? Máš ujištění Ducha Svatého, že jsi vykoupen z moci satana a očištěn? Kolik času člověk potřebuje, aby uvěřil v Pána Ježíše Krista? Rok, dva, nebo více? V městě Filipi se bachař ptá vězňů: "Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?" A odpověď zní: "Uvěř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům" A stalo se tak. A během cesty ve voze uvěřil i etiopský dvořan královny Kandaky, odevzdal svůj život Pánu Ježíši Kristu a ptá se: "Hle voda,proč bych nemohl být pokřtěn" Odpověď přesahuje jeho naději i jeho radost: "Věříš-li v Pána Ježíše celým svým srdcem, nic tomu nebrání!" A on vyznává: "Věřím, že Ježíš je Boží Syn" A v tomto kratičkém vyznání je skryto celé jeho odevzdání se Pánu Ježíši. Proměna jeho srdce, kterou Bible nazývá ZNOVUZROZENÍ !

Jeden kazatel byl zavolán k ženě, která prožívala velké vnitřní úzkosti. Vyslechl její nářky a řekl jí: "Milá paní, vidím, že se tu jedná o dvě různá náboženství. Vaše náboženství se točí kolem slůvka - činiti - , kdežto mé kolem slova - učiněno - Vy se stále jen ptáte, co má činiti, abych byla spasena. Ale ve skutečnosti nemůžete toho učinit dost, abyste ve svém srdci prožila usmíření s Bohem. Já se naproti tomu držím toho, co už je učiněno. Věřím, že Ježíšovy skutky, Ježíšovy zásluhy, Ježíšovo potrestání na dřevě kříže a Ježíšovo vítězství na smrtí, tím že z mrtvých vstal jsou zárukou mého spasení. Nikoli mé vlastní skutky a oběti."

Ta žena pozorně naslouchala a Duch Svatý se jí dotkl. Nalezla pokoj a smíření s Bohem. Jaképak máš náboženství ty?

Kolik tedy času člověk potřebuje, aby uvěřil? Jak kdo, ale je to možné stihnout dokonce i během jediného okamžiku. Proč? Protože to není jen naše lidské rozhodnutí a náš lidský skutek. Za spasením stojí nevyčíslitelná cena života Božího Syna. Boží milosrdenství sahající od východu k západu. Boží láska, která za své nepřátele dává život vlastního syna. Kdyby se tyto věci nestaly, nikdo by nemohl být spasen. Žádné naše rozhodnutí by nepomohlo. Žádný náš zbožný život by nás nespasil. Ale proto, že za námi stojí ten, který sám sebe dal, můžeme vstoupit svým rozhodnutím do vody spasení, který obmývá hříchy a z níž se vystupuje jako nové stvoření. Z Boží strany je vše připraveno k našemu znovuzrození a nyní záleží jen na každém z nás, zdali otevřeme dveře svého srdce. Pán Ježíš stojí za nimi a klepe: "Zj 3,20 Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou."

Toto klepání zaslechli bratři a sestry se kterými dnes budeme sestupovat do vody křtu. Oni svým rozhodnutím přijali Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána a nyní bude před našimi zraky uzavřena vodou křtu smlouva mezi nimi a jejich nebeským Otcem. Tuto smlouvu nabízí Bůh i Vám slovy: Mk 16,16 "Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen."