Uviděli vodu a etiopan zatoužil dát se pokřtít. Kolik lidi asi zatouží dát se pokřtít, když vidí vodu?
Můžeme položit podobnou otázku: "Kolik lidí dostane hlad, když vidí lákavé jídlo?" Tady už bude procento vyšší. Ale nebudou to všichni. Sytí nezatouží. Dobré jídlo neláká všechny, aby jedli. Voda nezláká všechny, aby se dali pokřtít. PROČ? Protože je třeba mít hlad a chuť. Kdo má dnes chuť dát se pokřtít, vidí-li vodu?
Etiopan viděl vodu a dostal chuť nechat se pokřtít. Říká doslova: "Zde je voda. Co brání abych byl pokřtěn?"
Kdy člověk dostane chuť dát se pokřtít? Etiopan neměl tuto chuť od začátku, ale až od chvíle, kdy se jej Bůh dotkl svým Slovem. Etiopan četl z Bible staré proroctví o Ježíši a Duch Boží poslal apoštola Filipa na cestu po níž etiopan jel. Filip se zeptal etiopana: "Rozumíš tomu, co čteš?" On odpověděl: "Ne!" A pozval Filipa, aby se přisedl a vyložil mu to slovo. Bylo to slovo o OBĚTNÍM BERÁNKOVI, který se ponížil a vzal na sebe trest za druhé. V Etiopanovi roste touha poznat o kom to staré proroctví mluví. Kdo je tím obětním beránkem, který nesl trest za druhé. Prosí Filipa o výklad a Filip poví o Ježíši Kristu, který, jako obětní beránek nesl trest za druhé.
Jistě nezůstalo jen o těchto slov. Zcela určitě mu Filip pověděl také o tom, jak člověk může uvěřit v tohoto obětního beránka, jak přijme Krista. Totiž ne tak, že si o něm něco přečte, nebo, že pochopí Jeho učení, ale tak, že se ponoří do Jeho jména. Etiopan v tuto chvíli určitě pohlédl na Filipa stejně překvapeně, jako nyní někteří hledí na mne. Nevěděl, zda není Filip mystik nebo šarlatán. A zeptal se, jak se člověk může ponořit do Ježíšova jména. Trochu mi to připomíná údiv Nikodéma, který se kdysi zeptal Ježíše: "Jak se může člověk znovu narodit, když už je starý?" Odpověď je stejná. Z VODY A Z DUCHA! Co je třeba je Boží Duch, který tě uvede do pravdy Božího Slova a voda křtu, do které sestoupíš a dáš se pokřtít.
Etiopan zatoužil dát se pokřtít. Proč? Protože Duch Boží se ho dotkl. Filip mu vysvětlil, že Ježíš Kristus je ten obětní beránek, který snímá hřích světa, aby žádný, kdo v něho uvěří nezahynul na věky, ale měl život věčný. A voda kolem níž jeli najednou probudila touhu vstoupit do této skutečnosti. "ANO – I JÁ CHCI BÝT ÚČASTNÍKEM VŠEHO, CO BŮH PRO LIDI PŘIPRAVIL !" Tak zní touha jeho srdce probuzená Duchem Svatým a Slovem Božím. "I já chci vstoupit do vody a nechat se ponořit - ponořit do jména Pána Ježíše Krista."

Slovo "křest" znamená "ponor". Slovo "pokřtít se" znamená "ponořit se". Dát se pokřtít ve jméno Boha otce, Syna i Ducha Svatého, znamená: "dát se ponořit do jména Boha Otce, Syna-Ježíše Krista i Ducha Svatého."
Jediný Bůh se nám lidem ukázal ve třech podobách. Jako Otec, který miluje své děti. Jako Syn Boží i lidský, který se stal jedním z nás lidí. Prošel všechny životní situace spolu s námi a byl nám ve všem podoben kromě hříchu. Naše hříchy vzal na sebe a byl za ně potrestán. A jako Duch, který je s námi, kdekoli jsme.
Dát se pokřtít znamená tedy: "dát se ponořit do tohoto trojjediného Boha", který v Pánu Ježíši Kristu řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít."
Etiopan po tom všem zatoužil. Jako člověk, který zjistí, že má hlad, který do této chvíle nepociťoval. Jako vyprahlý poutník, který si přečte o tom, že pramen křišťálově svěží vody je vzdálen už jen dva kilometry. Jako dítě které zatoužilo po věci, kterou si do této chvíle nedovedlo ani představit.
Etiopan vidí vodu a ptá se: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?" Filip říká: "Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání." Etiopan odpovídá: "Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží." Dal zastavit vůz a oba – Filip i etiopan sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.

Dále čteme, že každý dál šli svou cestou. Ale také čteme, že etiopan se radoval. Jel svou cestou dál a radoval se. To proto, že patřit Bohu je radost. Člověk někomu patří. Buď sám sobě, nebo je v područí toho zlého, nebo Bohu. V područí toho zlého nechce být nikdo z nás. Člověk raději patří sám sobě, ale to je velice ošidné. Vždyť každý dojde k mezím svého já, svých schopností, svého umění, svých sil a nápadů. V těžké nemoci je hrozné patřit jen sám sobě. Také při těžké zkoušce je zlé patřit jen sám sobě. A v hodině smrti - patřit jen sám sobě - je přímo zoufalé. A tak Etiopan a dnes spolu s ním i další, mohou v pevné důvěře v Boží lásku prohlásit: "Mým největším potěšením v životě i smrti je to, že nepatřím sám sobě, ale náležím svému věrnému Spasiteli Ježíši Kristu. On mne vykoupil svou drahou krví ze všech mých hříchů, a tak mne ochraňuje, že bez vůle mého nebeského Otce mi nemůže ani vlásek spadnout z hlavy. Ujišťuje mě Duchem svým Svatým, že mne jednou vezme k sobě. A nyní ve mně vzbuzuje den ode dne upřímnější touhu, abych všechen čas svého života prožíval k Jeho cti a slávě."