(KV, 22.9.2002) Iz 25,9 : V onen den se bude říkat: "Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil." 1. text: Nu 11,1-24 2. text: 1Pt 1,13
Minule jsme si připomínali zaslíbení. Boží zaslíbení probouzí víru a vede k naději.
Bůh nám dal zaslíbení věčného života (1J 2,25). Toto zaslíbení probouzí víru. A kdo věří v Syna Božího, ten má život věčný. Tento život věčný očekáváme. A očekávání, to je naděje. Protože však stojíme na zaslíbení, je možné takovou naději nazvat "jistou nadějí". Představme si ji jako skok do záchranného polštáře. Letíme, nestojíme, ale je nám jasné kam letíme a že to přežijeme.
Dnes bych chtěl naši pozornost soustředit k naději jako takové. Ztratit všechnu naději znamená umřít zaživa! Bez naděje je člověk ztracen. Je v beznadějné situaci (a to bez ohledu na závažnost situace).
Naděje je to, o co se v těžkostech, obtížích, úkolech, nárocích opíráme: o něco/ někoho, v kom vidíme možnost řešení.
Ten někdo, v koho skládáme naději, má být Bůh. Písmo bojuje proti upínání své naděje v pozemské věci, v lidi, v sílu nebo bohatství, v krásu, v inteligenci: Nemáme-li konkrétní zaslíbení, do kterého bychom mohli skočit jak do záchranného polštáře, můžeme doufat v Boží moc, jako bychom při pádu z velké výšky měli padák. Ať již dopadneme jakkoli hluboko, nezabije nás to. 1. Doufání v Boží moc Bůh ve své velikosti vždy přesahuje naše představy a možnosti. To vystihuje latinská zásada "semper major", vždy větší, větší a větší. V tom příběhu z Numeri je řečeno slovy: "Cožpak je krátká ruka Hospodinova?" = Cožpak je na takovou situaci Hospodin krátký? Dnešní kázání bych také mohl uvést takto: Dneska si ukážeme něco, co zásadně promění váš život k dobrému, pokud si to zažijete na rovině každodenního života. Je to jistota, že Bůh přesahuje naše možnosti, naše omezení, naši situaci.
Pamatuji si, jak jsem ten příběh z Numeri 11 četl asi před třemi lety. Řekl jsem si: Tento týden si chci zažít to, že Hospodin není na žádný problém krátký! A dneska si říkám, že takové předsevzetí potřebuji znovu... Víte, kdy je situace beznadějná? Ve chvíli, kdy již nemáme žádnou naději! V Boží veliké moci se však můžeme zavěsit jak do padáku a beznadějná situace nás tak nikdy potkat nemusí.
Zjistil jsem, že křesťané se liší v tom, co vše v modlitbě Bohu předkládají. Nemám na mysli nějaký hřích, ale docela obyčejně, jsou lidé, kteří Bohu předkládají jen věci, které považují za důležité: hledání životního partnera, shánění práce, bydlení, apod. A pak jsou lidé, kteří Bohu předkládají sebemenší starost, která se byť jen dotkne jejich života: když jejich dětičky nemohou usnout, zlobí je počítač...
Nyní se však musíme podívat trochu kriticky na to, co jsem doposud pověděl. Bůh nedal zaslíbení, že svoji nesmírnou moc použije vždy, když o to poprosíme. Že ano? Ani nezaslíbil, že nás ze všech nesnází vysvobodí způsobem pro nás příjemným, že vždy budeme mít navrch, nebudeme vyčerpaní, možná i naštvaní. A opravdu, Písmo zná zkušenosti, kdy naděje čeká (zatím) marně:
Spolehněme se tedy, že s Bohem není nikdy situace beznadějná. Vždy má východisko, které je dobré a podle jeho vůle, kterým můžeme ze situace vyváznout. "Na žádnou situaci není Hospodin krátký!"
V Boží moc tedy smíme doufat v každé situaci. To je ten padák, který nás bezpečně dopraví do sebehlubšího údolí. Ale já mám pro vás z bohatství Božího slova připravenu ještě jednu naději. Tentokrát však již jen stručně. 2. k jeho milosti (závěr)
Verš z 1Pt, který jsme četli, mluví o naději upřené k milosti, která se k nám nese ve zjevení Ježíše Krista. Petr říká: Upněte všechnu svou naději k milosti, která se k vám nese ve zjevení Ježíše Krista. Může se jednat jak o zjevení Ježíše Krista v těle, v jeho pozemském životě, tak také zjevení, které očekáváme, jeho druhý příchod. Ať tak či tak, Boží milost, jeho přízeň je zdrojem naděje. Tu pevnou, jistou naději jsem znázornil skokem do záchranného polštáře. Doufání v Boží moc zase jako padák, který nám zajistí bezpečné přistání z jakékoliv výšky. Doufání v Boží milost bych připodobnil lanu, na kterém visíme, vysoko nad zemí, nevidíme, na jak pevné skobě visí, ale zjišťujeme, že drží pevně. amen
|