Úvod
Všichni asi známe pohádku Hrnečku vař. Nepamatuji se, že by v té pohádce bylo řečeno, co se do toho hrnečku dalo. To nemohlo být droždí, to musel být nějaký rychlo kypřící prášek...
Ježíš vyprávěl o docela běžné situaci. Každý den si Izraelská žena sedla k malému domácímu mlýnku - vnitřním kamenem se točilo. Namlela si mouku, kterou zadělala vodou či mlékem, a přidala kvas. Dobře vykynuté těsto se obvykle rozdělilo na malé bochánky, z kterých se vyválely placky. Ty se pekly buď v troubě (podobné pekařským troubám v Evropě), nebo jednoduše na rozpálených kamenech, které se pak i s plackou zasypaly popelem.
Dneska už asi málo kdo peče doma chleba. Leda koláč. Kdo by si to nedovedl představit, mám tady jedno takové před půl hodinou zadělané těsto...
Boží království jako droždí
Království Boží:
Jinými slovy kralování Boží. Boží království je, když Bůh sám kraluje. Bůh však nekraluje na žádném pozemském trůnu ani nemůže být zvolen za prezidenta. Boží království je jiné povahy, než aby bylo politickým subjektem. Boží království není ani církev. Církev má být místem, kde Bůh rozhoduje a panuje, a přece to není totéž. Mohli bychom říci, že členové církví jsou zároveň občany Božího království. Boží království je však plností toho, co církev očekává.
Zajímá vás, jak vlastně Bůh působí v tomto světě? Máte někdy dojem, že světu vládnou tyrani nebo zbohatlíci? Kde je ta Boží vláda nad světem? Ano, vyznáváte, že Bůh je Král králů a Pán pánů, ale co to konkrétně znamená?
A jakou má moc v našem vlastním životě? Je-li Králem světa, pak také každého z nás? Jak Bůh panuje v životě jednotlivého člověka?
podobenství:
A Ježíš o Božím kralování mluvil asi nejvíce v podobenstvích. Proč? Podobenství jsou názorná a srozumitelná, a zároveň umožňují některé věci neříct, zamlčet. Podobenství obvykle vystihuje jen jednu stránku celé věci. Ostatní opomíjí.
kvas, droždí, kvasnice, kvásek:
My dneska používáme droždí, dříve se používal kvásek, protože je zadarmo, je výsledkem přirozeného kvašení (zejména žitné) mouky, když se nechá v teple a vlhku. Proces kvašení, nebo kynutí zhodnocuje mouku, která je pak lépe stravitelná.
Proces kynutí tedy neodvratným důsledkem toho, když zaděláme těsto a necháme je nějakou dobu stát (kvásek je pomalejší než droždí).
Na tomto docela samozřejmém dění Ježíš vysvětluje povahu Božího kralování.
těsto:
Já jsem zde zadělal těsto z 1kg mouky. V Izraeli měřili mouku na litry, tedy vlastně na mísy. Jedna měla asi 12 litrů. Ježíš říká, že tato žena vzala 3 takové mísy, tedy asi 36l mouky.
celé těsto prokvasí:
Kralování Boží není jako kvas, ale jako kvas daný do těsta, který nakonec všechno prokvasí! - No, a co pak? Pak se dá do trouby - tomu se v theologické literatuře říká eschatologický rozměr Božího království. Jednoduše řečeno - Boží kralování má svůj cíl, má spád. Až bude Evangelium zvěstováno všem národům, to už se blíží konec.
V osobním životě
(EVANGELIUM) Podívejme se nyní, jak to tedy funguje, když uznáte Boha, jediného živého Boha, za Krále - svého i tohoto světa. Když uvěříte tomu, že Ježíš opravdu zemřel za vaše hříchy, abyste mohli být Bohem přijati do jeho rodiny, když uznáte, že Bůh má pravdu, když říká "Jsi hříšný.", ale má také pravdu, když řekne "Tvá víra tě zachránila.", potom ve vašem životě začne kvasit Boží kralování - pomalu, ale jistě a neodvratně začne proměňovat váš život, až jej celý prokvasí.
Kvas proměňuje mouku na (lépe) stravitelnou, čistí.
- Dnešní pečivo se nezadělává kváskem, ale ten má také antiseptické účinky (www.albiostyl.cz), kynutím se těsto pročistí.
- Duch svatý z našich životů odstraňuje hřích, tříbí motivy a činy, nutí nás k zásadnímu přehodnocení života, vlastně k jeho trvalému přehodnocování.
- Život podle Boží vůle a jeho přikázání je stravitelnější. Poslušnost Bohu přináší naplnění a smysl života.
Kvas roste a bují
- viditelnější je to u tekutin, kde je vidět dovnitř (kvašení vína)
- nakonec pronikne Bůh do všech oblastí našeho života
- chcete jít za Bohem? Pak počítejte s tím, že nezůstane jediná oblast vašeho netknutá. Boží panování je úplné. On chce vstoupit do všech oblastí.
Kvas potřebuje čas
- je to vcelku pomalý proces
- Někdy bychom si přáli, abychom mohli přeskočit celý proces kvašení a už byli hotoví. Kvašení bolí - Bůh nás vychovává, čistí.
Kvas má sílu sám v sobě
- možná si také říkáte: Jak to udělat, aby ten můj duchovní život nebyl tak upachtěný?
- vsadit na přirozenou sílu Evangelia: Evangelium je moc Boží ke spasení každému věřícímu. (Ř 1,16)
- Představme si mouchu, kterou už to v Praze nebavilo a tak letěla a letěla, ale nemohla se dostat ven z Prahy. Dostala se na nádraží do vlaku. A letí a letí, co jí síly stačí. Vlak si to uhání na Linec. Moucha si to namířila v opačném směru a už se dostala do předposledního vagónu. V jedné zastávce u Votic z toho vlaku vyletí - a zajásá: "Dokázala jsem to!"
- my také často bzučíme a létáme a ne a ne se pohnout z místa - brání nám naše slabosti, zlozvyky. Potřebujeme vlétnout do vlaku, který nás vyveze.
- Radši se ale vrátím k Ježíšovu podobenství: Náš život je moukou. Když uvěříme, zamíchá do našeho života Bůh svůj kvásek. A ten má sílu, která celé těsto promění.
Nakonec celé těsto prokvasí
- výsledek je ten, že náš život je směsicí všeho lidského a pozemského s mocí Evangelia
Kvas se může zastavit
- chladem
Co je tou moukou, tím těstem? Určitě život každého z nás. O tom jsme mluvili doposud.
Ale tím těstem je také lidská společnost. Boží kralování je nadějí pro celou společnost. Nevíme si rady s dnešní společností? Máme obavu, kam se Evropa řítí? Trápí nás situace světa v globálním měřítku nebo poměry v našem městě? Cestou je přijetí Boha za Krále.
Ve veřejném životě - církev i svět
Při čtení Ž 29 si můžeme uvědomit naši častou tendenci posuzovat jinak a podle jiných měřítek lidi věřící a nevěřící. "Synové božští" mohou být jak je uvedeno v poznámce pod čarou nebeské bytosti. Není tam však uveden stejně dobrý výklad, že se jedná o mocipány.
Když jsem čítal tento žalm, říkal jsem si: "Ano, jsem rád, že máme prezidenta (tj. V.Havla), který žije s vědomím, že má někoho nad sebou. To mi svým způsobem stačí, i když pro něho by bylo lepší, aby uvěřil a měl tak život věčný."
Dokud je dotyčný či dotyčná nevěřící, posuzujeme obvykle jejich jednání a názory shovívavě. Jakmile však jde o věřícího, vyrukujeme najednou s velice přísným metrem. Přitom rozdíl je prakticky jen v tom, že nad věřícím se Bůh smiloval...
Žalm 29 žádá se od nich, aby uznali Boží majestát a moc. Vzápětí se však vysvětlí, co se tím myslí - klanět se Hospodinu ve svatyni. Boží zákon, jak jej Hospodin zjevil skrze Mojžíše, totiž nerozlišuje mezi majetným a chudým, mezi vlivným a obyčejným člověkem. Král musí poslouchat Boží přikázání stejně jako kdokoli jiný.
Nejsem žádným politikem ani politologem. Ale je mi jasné to, že Evangelium je kvasem, který proniká všude, i do politiky. Musí. A hlavním důvodem je pro mne to, že Boží jednání, kralování, potažmo Evangelium je věc veřejná a má politickou dimenzi. Nemají tedy pravdu ti, kdo tvrdí, že víra v Ježíše Krista, v Boha Bible je věc ryze soukromá.
Cožpak Hospodin vyvedl Izraelce z Egypta tak, že to byla jejich soukromá věc? Nebo bude poslední soud čistě soukromou záležitostí Boží? Křesťanství by mohlo být soukromou záležitostí, kdybychom nežili v lidské společnosti. Kdybychom však nežili uprostřed lidské společnosti, nebyli bychom.
A přece politický rozměr Božího díla a zvěsti Evangelia není tím nejdůležitějším. Ježíš se potkal s Pilátem, vlastně došlo ke schůzce na nejvyšší úrovni. Mohla z toho být přímo politicky významné setkání. A přece to Ježíš odmítl se slovy "Mé království není z tohoto světa..." (J 18,36) Božím plánem není zachránit tento svět tak, jak leží a běží. Záchrana spočívá v transformaci tohoto světa a jeho pořádků do něčeho zásadně odlišného, do nového světa a nové země. Proto Bůh nevstupuje jako rival na politickou scénu. Přesto chce mít zde ve světě svou reprezentaci - Izrael a církev.
Je pravdou, že Evangelium o Boží milosti zjevené v Ježíši Kristu, nemá nějakou zvláštní politickou teorii. Boží kralování je droždí, ne mouka. A chleba se nepeče z droždí, ale z mouky. Pro křesťanství je nejpřirozenější prostředí uprostřed okolního světa - jako kvas v mouce. A je přirozeně zvěstí oproštěnou od majetku nebo moci, neboť je pro všechny.
Písmo říká, že jsme-li ve společnosti občany či poddanými, máme se kvůli Kristu podřizovat každému lidskému zřízení (1Pt 1,12-17). Ze stejného důvodu však máme odmítnout poslušnost, pokud vláda jde proti Kristu (Sk 4,19 5,29). Kvůli Kristu se podřizujeme, kvůli Kristu odmítneme poslušnost.
To jsme mluvili o tom, když je křesťan na konci společenského žebříčku. Co má dělat křesťan, který se dostal na vysoké postavení ve společnosti? Stává se součástí kvasu uprostřed světa. Theolog R. Niebuhr ukazuje v této souvislosti, jak těžko křesťané nalézají správnou rovnováhu:
a) nepřecenit zemi: není nebem ani Božím královstvím, a ani do Božího království nedospějeme pokrokem.
b) nepodcenit zemi: přece právě tento svět si Bůh vybral jako místo, kde se s ním máme setkat a kde On působí
Kdo přecení zemi, zapomíná na Boží království. V opačném případě někdo tak myslí a žije Božím královstvím, třebaže žije na zemi. Ani jeden z nich pak není skutečným realistou.
"Boží království je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí." (L 13,21)
Proč jim to Ježíš říká? Co si z toho mají vzít? Že Boží působení v tomto světě má moc, že Bůh proměňuje zevnitř, že Boží království potřebuje čas, aby přišlo v plnosti.
A když přemýšlíme o důsledcích pro veřejný život, církev je místem, kde by Boží vláda měla být nejzřetelnější. Ale Boží kralování kvasí i všude tam, kde žijí a pracují křesťané.
Závěr
Dnes jsme asi v opačném pohybu, než byla církev prvních staletí - kynutí ustává, těsto vychladlo, slunce zašlo. To může být proto, že už těsto přijde brzy do trouby...
Co je dnes tím, kde zvláště máme kvasit v tomto světě? (Těsto rozdělit na 4 části.)
RODINA: Křesťanská manželství i širší rodiny by měly být příkladem láskyplných a zralých vztahů, které lidem umožňují rozvinutí plného lidství a osobních kvalit. Vím, že takový vztah není lehký a těch důvodů (i výmluv) by byla celá řada. Mluvíme však o kvasu, který prokvasí i manželství. To není naše síla, to je moc Božího slova. Nejde o to si před druhými na něco hrát, nějak ututlat skutečný stav věcí, aby nikdo nic nepoznal - takových už bylo. Jde o to autenticky prožívat sílu Božího kvasu.
VEDENÍ: Mnozí z nás máte příležitost něčemu velet, být vedoucím, mít pod sebou další zaměstnance. Pokud vím, že Bůh je nade mnou Králem, umím se podřizovat. Navíc se od Boha učím, jak se takové vedení dělá - Bůh vede tak, že slouží. To je křesťanský princip služebného přístupu - vedu tak, že druhým sloužím k tomu, aby se mohli plně rozvinout do krásy, kterou jim Bůh dal. Takové vedení šíří úctu, lidskou důstojnost, i zodpovědnost.
HODNOTY: Psychologie potvrzuje jak důležité jsou naše hodnoty, motivy. Čemu přikládáme v životě největší cenu? Co je tím motorem, který nás žene? To jsou nesmírně důležité otázky po hodnotách. Bez Božího slova jsou naše hodnoty svévolí, kdy my rozhodujeme o dobru a zlu. Skutečné hodnoty nám ukazuje náš Stvořitel. Budeme-li žít podle hodnot, kterých si Bůh cení, staneme se kvasem uprostřed těsta.
SLUŽBA V POVOLÁNÍ: Vlastní práci a povolání konat jako službu Bohu. Kdo podceňuje svět a pozemský život, má obvykle problém s tím, že řada pozemských činností mu připadá nesmyslných a neduchovních. Takový člověk si nedokáže představit, že dobře spravovat boty může být službou Bohu. Naopak ten, kdo přeceňuje zemi a zapomíná, že Bůh Král přichází a s ním jeho kralování, sice ochotně a rád spravuje boty, ale nedělá to Bohu, ale sobě nebo druhým. Je v tom veliká moc, když svou každodenní práci chápeme jako službu Bohu uprostřed tohoto světa.
Vydávejme se Bohu, prosme o moc jeho slova. Máme před sebou tyto 4 oblasti: vztahy s příbuznými v rodinách, křesťany ve vedoucích pozicích, hodnoty každého z nás a naši práci, která se může stát službou Bohu.
Boží moc přichází skrze jeho Slovo, modlitbu a poslušnost. Slovo jsme slyšeli. Nyní se budeme modlit. Poslušnost je na vás.
