O Marii Magdaleně se toho v Bibli nepíše mnoho, ale to co se píše, stojí za důkladné všimnutí. Nepatřila mezi příkladné a ctnostné židovské ženy, poslouchající své muže a dodržující Boží zákon. Spíše se zdá, naopak. Bible hovoří o sedmi démonech, kterými byla ovládána. Čísla v Bibli jsou vždy více nebo méně symbolická a číslo sedm je vždy zároveň symbolem. Vzpomeňme na slova o odpuštění sedmdesátkrát sedmkrát. Jestliže Marie Magdalena byla ovládána sedmi démony, pak chce Boží Slovo říci, že byla skrz na skrz zkažená. Že byla velmi, velmi hříšná. A protože je sedmička číslo plnosti, znamená to, že nebylo pro Magdalenu návratu z jejího hříchu a možnost jakékoli nápravy. Byla v očích lidí špatná a my víme, jak těžko člověk mění pověst o něm již utvořenou. Horší ale bylo, že její charakter byl již natolik zdeformován, že ani ona sama nedokázala myslet, mluvit a jednak jinak než myslela, mluvila a jednala. Sedm démonů je sedm démonů.

Tato žena se ale setkala s Ježíšem a Ježíš z ní sedm démonů vyhnal. To byl počátek její změny. Ona byla osvobozena od zla, kterému otročila. Setkala se s Božím Synem a ten Boží mocí učinil to, co je člověku nemožné. Vysvobodil tuto spoutanou žena z otroctví hříchu. Ona dostala milost odpuštění, přijetí a nabídku přátelství přímo od Božího Syna. To znamenalo veliký zvrat v jejím dosavadním životě a ona, snad poprvé po mnoha letech si dovedla představit, že by mohla začít znovu, nově a jinak. Tam totiž, kde uzavřete přátelství s Ježíšem a tento Boží Syn vám odpustí hříchy, tam je najednou nový výhled, možnost nového začátku, nová naděje a nová síla žít jinak. Tam je obrácení, tam se člověk mocí Pána Ježíše Krista znovu narodí.

A to se stalo Marii Magdaleně, když z ní Ježíš Kristus vyhnal sedm démonů (L8,2).

Od toho dne ona začala chodit spolu s jinými ženami se zástupem okolo Ježíše a starat se o jídlo a jiné praktické věci Ježíše a učedníků. To způsobilo, že nejen byla osvobozena od otroctví hříchu, ale v nových zkouškách obstála a zůstala Božím dítětem patrně až do své smrti. Neodpadla od víry a zůstala Bohu věrná. Co to způsobilo? To, že chodila s Ním. Chodila s Ježíšem, učedníky a jinými ženami společně ve společenství. Vyhledávala obecenství Ježíše a lidí, kteří byli s Ním. Šla dokonce tak daleko, že byla jednou z žen, které později přihlíželi Ježíšovu ukřižování (Mk15,40), i Ježíšovu pohřbu (Mk15,47). Možná to byly právě její látky, do kterých Ježíšovo tělo zabalily a možná i ona dala část peněz, za které byly koupeny drahé vonné masti k balzamování těla. A pak po sobotě, když ty tři ženy, mezi nimiž byla i Marie Magdalena, šly tělo pomazat a našly jen prázdný hrob, byla tou první, které se ukázal vzkříšený Pán (J20,11-17).

Proč asi zůstala u prázdného hrobu, zatímco Petr a Jan odešli? Na to nám Bible neodpovídá, ale můžeme se domnívat, že více milovala, protože jí bylo více odpuštěno. Komu se málo odpouští málo miluje. Jí ale Pán odpustil velice mnoho. Více než jakékoli jiné ženě. Ona Jej více milovala. Ona neměla nikoho a nic jiného než Ježíše. Ostatní ženy měly snad své domovy, rodiny, děti. Marie Magdalena neměla nic než toho, který z ní vyhnal sedm démonů a tak ji vysvobodil. A ten je nyní mrtvý, popravený. Jeho tělo pohřbené, ale zrovna se nějak ztratilo. Co má taková žena dělat? Stojí tam, kde je naposledy viděla. Stojí u hrobu a přechází sem a tam. A právě jí se Pán Ježíš ukázal jako první.

Vidíme, jak jej milovala. Jak k Němu lnula. Že byl pro ní vším. Že neměla více než Jeho. A nehnula se od Ježíše ani v den nejčernější. Její láska šla až za hrob. Kdy už se zdálo, že vše je ztraceno. Zbylo už jen mrtvé tělo. A i to nyní někdo ukradl, jak si myslela. Taková láska k Ježíši tě může spasit a zapečetit pro Něj na celý život. A život v obecenství Božích dětí, služba v obecenství Božího lidu ti dá náplň tvého života a program tvému životu. Chození s Ježíšem mezi těmi, kteří Jej též následují tě může zapečetit takže obstojíš i ve zkouškách a neodpadneš od víry při prvním zafoukání bouřlivého větru pochybností. Láska k Ježíši a život v obecenství Božích dětí – takový program měla Marie Magdalena. Je příkladem pro nás všechny. Je odpovědí na tvoji otázku: "Pane, co mám dělat?"

Zůstala u hrobu a vzkříšený Pán Ježíš Kristus se jí ukázal. Ona první získala jistotu, že ani smrt nemůže zvrátit Boží lásku k ní, ani smrt nemůže ohrozit Boží dílo na zemi, ani smrt nemůže ublížit jí samé. Protože ten, kterého nejvíce milovala zvítězil nad smrtí, je zde, je živý a mocný Pán, Spasitel a Král. A na světě není moci, který by byla silnější než Jeho láska. Na světě není zlo, které by přemohlo dobro. Na světě není nikdo silnější než Ježíš-Boží Syn, který jí nabídl přátelství, vyhnal z ní sedm démonů, osvobodil od hříchu, odpustil všechny nepravosti a miluje ji.

Každý, kdo to čteš slyš, že své přátelství nabízí i tobě. Chce tě milovat jako Magdalenu a nemusíš být posedlý sedmi démony. Miluje tě takového jaký jsi.

Legenda spojuje Marii Magdalenu se ženou hříšnicí, která vešla do domu farizee Šimona, s pláčem přistoupila zezadu k Ježíši, slzami mu pokropila nohy a svými vlasy je utírala.

Jméno Magdalena se od těch dob stalo symbolickým názvem žen, které litují svých hříchů, činí pokání, zvláště pak napravených prostitutek, které poznaly skutečně hlubokou lásku, jako do té doby nepoznaly. Lásku k Pánu Ježíši Kristu, který jim vynahradil všechno a stal se největší láskou jejich života.