Čas od času se musíme vracet k základům naší víry. Rozvzpomínat se na principy, ze kterých naše víra vyrostla. Čas od času musíme znovu posoudit ta základní učení která nás kdysi oslovila a na nichž jsme se rozhodli k cestě za Pánem Ježíšem Kristem. Jde o ty věci, které stály docela na počátku cesty víry, které sehrály nejdůležitější roli při volbě naší životní cesty.
K nim u každého křesťana patří podobenství O marnotratném synu. Nemuselo u každého být úplně jako to první, co jej hluboce oslovilo, ale muselo u každého křesťana sehrát podstatnou úlohu někde v jeho počátcích duchovního života.
Vraťme se tedy dnes ať už proto, abychom zavzpomínali, nebo proto, abychom znovu revidovali začátky naší víry a nebo proto, abychom porovnali náš současný motiv věřit Pánu s motivem, která stál někde na počátku naší cesty za Pánem. Přemýšlejme, zda stejné zásady a stejná kritéria, jaká jsme přijali kdysi, platí pro nás v nezměněné formě i dnes. Navraťme se k první lásce k Pánu Ježíši Kristu a zopakujme si hlavní principy Boží lásky když přichází k člověku.

Přečteme si: L15,11-32

1. Hříchy marnotratného syna jsou tyto:
-vzpoura a neposlušnost vůči autoritě otce (v.12+29)
-neváží si peněz svého otce, za nimiž stojí mnoho lásky k synovi, sebezapírání a dřiny. Majetek rozhází bez sebemenší úcty k rodnému domu.
-žil rozmařilým životem, což Boží zákon zakazuje. Patří sem hříchy smilstva, opíjení se, drobné krádeže, špatná společnost, společná cesta s hříšníky, bezbožníky a posměvači.
-snad nejhorším hříchem je to, že se nejedná o člověka, který ve špatné společnosti vyrostl, který od dětství nepoznal poctivý způsob života, ale o člověka, který vyrostl ve slušném prostředí a do všech hříchů upadl s vědomým rozhodnutím, hřeší svévolně, hřeší zodpovědně a rozvahou. Pro takového SZ nemá pochopení (viz reakce staršího syna) ani odpuštění.

2. Jednání otce, který představuje Pána Boha, je toto:
-čeká. Čeká i když se to zdá beznadějné. Čeká i když by měl soudit, trestat a zavřít rodný dům před synem, který se spustil do světa.
-vyhlíží. To je víc, než jen že čeká. Kdo čeká, koná svou práci a má naději, že se běženec vrátí. Kdo vyhlíží, stojí každou chvíli u okna a dívá se na cestu, zda dnešní den není právě dnem návratu syna, který se spustil do světa. Otec vyhlíží a proto má připravenou řeč, má připravené nové oblečení, má připravené nové boty a je rozhodnut ještě dříve než se ten lotr objeví, nevléknout mu prsten synovství znovu na ruku.
-spatřil ho a byl hnut lítostí. Jak to, že na místo spravedlnosti přichází lítost? Co ta tu má co dělat? U lidí je to pro jejich slabost pochopitelné, ale u Otce nebeského? Vzoru spravedlnosti, neúplatnosti, svatosti a zákona? Ten se přece slitovává až po pořádném pokání, které člověk činí! Až po jasně projevené lítosti, až po zadostiučinění až po nápravě, až po tom, co si tě vyzkouší, zda držíš své slovo, zda tvůj návrat k poctivosti je trvalý a opravdový! Jak si může být jistý na dálku na první pohled na vracejícího se bídáka, že bude sekat dobrotu, že mu to co prožil stačilo za vyučenou a on se ve svém srdci doopravdy změnil? Jak to, že se v příběhu o nebeském našem Otci slitování předeběhne domluvu, pokárání případně trest. Jak to, že se trest nekoná vůbec? Jak to, že jsou člověku, který tak opovrhl synovstvím, rodným domem, rodinným majetkem a všemi hodnotami dobré výchovy, do něj vložené, jak to, že jsou takovému člověku tak rychle přiznána domovská práva. Vždyť on s tím ani nepočítal. Ani v to nedoufal. Zcela správně předpokládal, bude-li vůbec přijat, tak se musí vypracovat od posledního služebníka k nějakým právům v domě. Tak to je mezi lidmi. Tak to chodí. Dokonce, kdyby to tak nechodilo, platilo by slovo z knihy Izaiáše: "Iz 26,10 Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět." Zde dokonce čteme slovo od Boha, slovo varující před příliš rychlým udělováním milosti. Slovo o nutnosti nejprve přezkoušet pokání činícího. A svévolníkovi milost neudílet vůbec.
Jistě na základě této konfrontace pochopíme, jak obrovsky Pán Ježíš Kristus štval farizee a učitele zákona podobenstvím o marnotratném synu. Vždyť v něm se milost uděluje bez prozkoušení vracejícího se hříšníka. Uděluje se na podkladě slitování, jak čteme, ne na podkladě spravedlnosti a správných řádů. Proto NZ mění zákon Starý. Mění ho co se týče milosti. NZ uděluje milost bez spravedlivých soudů. Milost bez skutků zákona. NZ je vyhlášením roku padesátého, roku odpouštění dluhů, roku milosti a spásy bez zásluh. Jde o bezdůvodné odpouštění.
Proto tak jedná milující otec z podobenství a my stěží chápeme, že tak jedná vždy spravedlivý a svatý Bůh.

-otec syna nenechá domluvit. To je pro mě významné. Bůh mi neodpouští protože jsem krásně formuloval své vyznání. Pěknými slovy a procítěně litoval svých hříchů. On je hotov mi odpustit dříve, než já pokání začnu činit. Marnotratný syn nedomluvil a otec mu vrátil synovství. Je to proti logice. Ten, kdo se vrací má mluvit. Ten, kdo prosí o slitování, hovoří. Ten, kdo se slitovává, mlčí a naslouchá. Vždyť otci ublížil, má tedy mluvit a otec naslouchat. Když se dítě proviní a pak jde za maminkou, ptá se ho většinou slovy: "Nechceš mi něco říci?" "Nemáš něco na srdci?" "Pověz, co tě trápí!"
V našem podobenství syn začne mluvit, ale dříve než poví, co má na srdci, otec přichází s odpuštěním a milostí. Proč? Možná proto, aby si to syn snad ještě nerozmyslel? Na to není odpověď v dosahu našich lidských zvyků. Boží milost prostě předbíhá naše pokání. Boží milost je udělována příliš rychle a bez záruk. Boží milost riskuje znevážení spravedlnosti a správných řádů a mnohdy je skutečně zklamána. Přichází bez zásluhy, velmi rychle, je darem, který nejde splatit, ani koupit. Je-li ti udělena, můžeš jedině přijmout nebo odmítnout. Převyšuje dokonce i milost presidenta republiky. O tu se musí žádat. Milost Boží někdy přichází bez podání žádosti o ní. Marnotratný syn sice žádá, ale Zacheus na stromě jen sedí a dívá se, aby Ježíše viděl. Ježíš se zastaví pod stromem, osloví Zachea a milost Boží sama Zachea spasitelně osloví.

3. Zbytek času věnujme hříchům staršího syna:
-nejednal stejně milostivě jako jeho otec. Přitom, "všechno otce je i jeho (v.31)", tak to jasně slyší z úst svého otce. A tak to je. Všechno bohatství rodného domu je i jeho. A přece nejednal stejně milostivě jako jeho otec.
-rád by vyňal třísku z oka svého bratra, ale trám ve svém vlastním nevidí (L 6,42 Jak můžeš říci svému bratru: "Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.")
-neuznává, že si jeho otec (jako i náš pan prezident) může milost udílet jak se mu zlíbí. Závidí svému bratru udělení milosti. (Mt 20,8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: "Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!" 9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. 10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. 11 Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12 "Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!" 13 On však odpověděl jednomu z nich: "Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14 Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě, 15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? 16 Tak budou poslední první a první poslední.)

-vidí-li dluh svého bratra, zapomíná na dluh svůj vlastní. Tak, jako nemilosrdný služebník z jiného podobenství: "Mt 18,23 S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. 24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. 25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím! 27 Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů, chytil ho za krk a křičel: Zaplať mi, co jsi dlužen! 29 Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to! 30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 31 Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. 32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil 33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou? 34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. 35 Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."

A tak závěrem platí, co ap.Jan napsal o Pánu Ježíši Kristu: "J 1,16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista."