na hlavní stránku-logo CB na hlavní stránku-nápis CB-KV

zpět na Kázání
Ten, ke komu se modlíme
(KV, 23.3.2003, Mt 7,7-12)
intro: Ž 40,1-5
požehnání a vyslání: Ju 24-25
Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.

Úvod:
 Po Novém roce jsem kázal o Eliáši, který je nám příkladem toho, že "modlitba spravedlivého v akci má nesmírnou moc" (Jk 5,16). V tom kázání jsem se snažil zodpovědět některé otázky a pochybnosti spojené s vyslyšením našich modliteb a povzbudit vás modlit se s důvěrou a očekáváním.
 Když zavzpomínám ještě trochu víc, v říjnu jsem připomínal základní učení Písma, že modlitba je předně přímluva. Vzpomínáte?
 Vypadá to tedy tak, že se budu pravidelně k tématu modlitby vracet. Zatím to nebylo plánovitě, ale asi to bude. Modlitbu chápu jako něco zcela zásadního pro život křesťana. Doufám, že Bůh dá, a dostaneme se k dalším důležitým otázkám: vytrvalost na modlitbách, modlitby v Ježíšově jménu aj.

 Dnes se budu soustředit na to, co o Bohu, ke kterému se modlíme, říká Ježíš. Přečteme část z Kázání na hoře:
 Mt 7,1-16a

Kontext:
Kontext Kázání na hoře:
 úvod tvoří blahoslavenství (5,1-16)
 tématem kázání je "spravedlnost" (5,20 6,1 a 33)
   1. nejprve teoreticky: výklad Zákona (5,17-48)
   2. pak prakticky: v dávání, modlitbě a postu (6,1-18)
   3. nakonec: důležitost spravedlnosti a jejího hledání (6,19-34)

 pak přichází 7. kapitola
Kontext 7. kapitoly: Je zřetelný zlom mezi 6. a 7. kapitolou. Velmi zřetelné jsou také jednotlivé myšlenky či témátka v 7. kapitole. Co není docela zřetelné je jejich vzájemné propojení:
 1-5       nesuďte, nejprve se podívejte na sebe
 6          co je svaté nedávejte nehodným lidem
 7-11     zaslíbení vyslyšení u Otce
 12        zlaté pravidlo vztahu k druhým lidem
 13-14   výzva ke vstupu těsnou branou
 15-20   výstraha před falešnými proroky
 21-27   dvojnásobná výzva k poslušnosti

Jak to vzájemně propojit? Např. Ditrich Bonhoeffer nadepisuje 7. kapitolu "rysy vznikajícího společenství učedníků", a John Wesley zase říká, že nejprve Ježíš "ukazuje na nejobvyklejší a nejzhoubnější překážky svatosti", kterou Ježíš v kázání vyučuje, a pak "nás různým způsobem nabádá, abychom je všechny předkonávali a získali cenu, kterou je naše vznešené povolání." (str.164)

 Je na čase se soustředit na vybrané verše, tj. 7-11 a předběžně si je vyložit. Vidím v Ježíšových slovech 3 kroky:

proste -- neboť každý -- vždyť váš Otec dá dobré

Představte si, že milujete nějakého člověka. Ale máte takovou potíž. Ta láska není příliš opětovaná. A vy byste rádi ten vztah nějak povzbudili. A opravdu to ze srdce s tím člověkem myslíte dobře. Říkáte si: "Co já bych mu tak dal? Co bych pro něj mohl udělat?" A tak mu navrhnete: "Hele, kdybys něco potřeboval, dej vědět! Udělám, co budu moct." Vidíme, co z čeho roste: nejprve je tu náklonnost, přízeň, láska, milost; a teprve z té vyrůstá dané zaslíbení. Bůh hledá cesty, jak nám dát najevo svůj vztah k nám, jak nás ujistit, že to s námi myslí vážně. John Wesley to vysvětluje takto: "Ze soucitu k našemu tvrdému srdci, které je tak neochotné věřit Boží dobrotě, rozšiřuje náš Pán tuto myšlenku a opakuje a zdůrazňuje, co řekl: ´Neboť každý´, praví, ´kdo prosí, dostává´, takže nikdo nemusí přijít o požehnání; ´a kdo hledá´, dokonce každý, kdo hledá, ´nalézá´ Boží lásku a obraz; ´a kdo tluče´, každému, kdo tluče, brány spravedlnosti budou otevřeny." (J.Wesley, Kázání naše Pána na hoře, str.170)

Přečtu nyní podobné místo ještě v podání Lukáše: 11,6-13.

 Víte, že chci mluvit o modlitbě. Trochu jsme mluvili o 7. kapitole u Matouše, přečetli jsme si k tomu také podobné místo u Lukáše.
Teď myslím jsme připraveni se soustředit na to, co zde máme dnes od Pána Boha připraveno. Ježíš dává zaslíbení, že naše prosby budou vyslyšeny. Proč je takové zaslíbení potřeba? Protože to není samozřejmé! A jsem přesvědčen, že to není samozřejmé také proto, že nejsme až tak docela přesvědčeni o tom, že Bůh je dobrý a myslí to s námi dobře. V kázání se tedy budu soustředit na to, že a jak moc je Bůh dobrý.
NÁŠ NEBESKÝ OTČE, PROSÍME TĚ, DEJ NÁM NOVĚ POROZUMĚT A VIDĚT, ŽE TY JSI DOBRÝ. A TO ZPŮSOBEM, KTERÝ NEMŮŽE PLATIT O NIKOM JINÉM. NIKDO NENÍ TAK SKUTEČNĚ DOBRÝ, JAKO TY.

Ten, ke komu se modlíme:
Vezměme to nejprve docela jednoduše tak, jak je to tu řečeno (v.8): "kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá, kdo tluče, tomu bude otevřeno".
  - Vybavuje se mi řada věcí, které jsem hledal po přestěhování. Třeba klips na kravatu. Po čtyřech měsících se našel. Nebo budík. Také.
  - Tento týden jsem šel do tiskárny tady za rohem. Dveře od domu byly zabouchlé. Zazvonil jsem. Nemám ve zvyku dlouze zvonit. Nic. Zazvonil jsem znovu a slyšel jsem, jak zvonek zvoní. Ale žádná odpověď. Zkusil jsem to ještě jednou. Už jsem chtěl odejít, ale zazvonil jsem přeci jen ještě, a hezky dlouze. A tu mi otevřeli.
  - Mohli bychom zřejmě jmenovat naopak celou řadu zkušeností, kdy jsme někoho prosili, ale nedostali jsme to, kdy jsme něco hledali a mohli bychom to hledat dodnes, kdy nám neotevřeli tam, kde jsme usilovně tloukli na dveře.
Pro koho, za jakých okolností toto Ježíšovo zaslíbení platí?!

Kdo je ten, který prosí, hledá, tluče:
Následovníci popsaní v kap. 5-6:

  • ti, kdo přijali od nebeského Otce spravedlnost, která není z lidí
  • ti, kdo pěstují tuto spravedlnost způsobem, který není okatý a okázalý
  • ti, kdo Boží spravedlnost přijali jako to nejcennější a nejhodnotnější ve svých životech, dokonce do té míry, že je to pro ně důležitější než starosti o živobytí
Koho prosit, u koho/co hledat, kde tlouct:
Vezmu to pozpátku:
Otec dává -- proto dostává/nalézá/vstupuje -- takže proste/hledejte/tlučte
Platí to tedy na Ježíšovy následovníky, kteří se obracejí s prosbou na nebeského Otce.

O co prosit, co hledat, proč tlouct:
-  Lukáš mluví o Duchu, Matouš o dobru

Pros! Hledej! Tluč!
 To, co čteme u Lukáše vrcholí přesně těmi slovy, které jsme četli u Matouše. Předchází jim však takový příběh. V tom příběhu se dozvídáme řadu důležitých věcí o modlitbě. Ježíš jasně říká, že modlitba má smysl; máme být vytrvalí (vyslyšel ho pro jeho neodbytnost!). Zároveň tam vidíme, co mohl mít Ježíš konkrétně na mysli těmi slovy PROS! - HLEDEJ! - TLUČ! Mohl by v nás vzniknout dojem, že se jedná o tři různé činnosti: buď můžeme Boha prosit, nebo ho hledat, nebo tlouci na jeho dveře. V tom příběhu to Ježíš všechno spojuje: ten člověk přijde s prosbou a hledá přízeň přítele, tluče na jeho dveře. Nakonec dostane vše, jak chtěl, a to zejména pro svou neodbytnost! Podobně v tom, co píší oba evangelisté shodně: "Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!" I tady svou myšlenku Ježíš ilustruje tak, jako by se jednalo o jednu věc: proste - hledejte - tlučte, vždyť je to jako když syn poprosí otce. Docházím tedy k závěru, že není zásadní rozdíl mezi prosbou, hledáním a tlučením. Pokaždé se jedná o to, že přicházíme k nebeskému otci s důvěrou v to, že je opravdu dobrý a myslí to s námi dobře.

Modlíme se k dobrému Bohu
Tak bychom mohli shrnout Ježíšovo vyučování takto: Modlíme se k Bohu, který to s námi myslí dobře, modlíme se k dobrému Bohu.
 Ježíš vyzývá a dává zaslíbení právě proto, že ví, jaký je náš nebeský Otec. Stejně tak, abychom porozuměli tomuto zaslíbení, potřebujeme vědět, jaký je náš nebeský Otec. Říkám "vědět", ale je třeba vědět to srdcem. Dát na to krk! Ježíš dává zaslíbení právě proto, že ví, jaký je náš nebeský Otec.
 Dám vám příklad: ze zkušenosti víme, srdcem víme, že rodiče nedají svým dětem kus šutru, když je poprosí o krajíc chleba. A co k tomu Ježíš řekne? "Vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary!" Slyšíte to? "Vy ač jste zlí!" Mezi lidmi se říká: "To je dobrý člověk." A opravdu je řada lidí, kteří umí dávat dobré dary nejen svým dětem, na které je spolehnutí, kteří jsou velmi nesobečtí, jsou vyrovnaní. A my je nazýváme "dobrými". Ale Ježíš to říká správně. Když za ním přiběhne nějaký člověk a osloví ho: "Mistře dobrý, ..." (Mk 10,17), Ježíš na to reaguje slovy: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh." Z toho jasně plyne, že žádný člověk, byť sebelepší, se nemůže srovnávat s dobrotou našeho Boha. To máte jako když přijdete do vegetariánské jídelny, a teď tam vidíte ty různé dobroty a u nich jména: celerový karbanátek, vegetariánská dršťkovka, aj. Ono by stačilo už jenom tam vidět cedulku "biftek"! A pak půjdete do bufetu, kde si dáte skutečnou dršťkovku, pořádný karbanátek a hranolky na sádle! (nemám nic proti zeleninovým jídlům) Tak takový je rozdíl mezi dobrým člověkem a Bohem. Člověk se nazývá dobrý jen pro to, že slabě svou vůní připomíná toho, který jediný je skutečně dobrý.

 Dobrá, tak to vidíme, že Ježíš dává zaslíbení jedině proto, že ví, jaký je náš nebeský Otec. Ale jak si tuto pravdu osvojit? Jak dosáhnout toho, že budeme ochotni dát krk na to, jak dobrý náš Bůh je? Kdyby přišlo pronásledování a zeptali by se nás: "Opravdu je váš Bůh dobrý? Opravdu vám dává to nejlepší? Nikdy vám nedal nic druhé kategorie?" A toho, kdo by si takto byl jist Boží dobrotou by zavřeli do nejtvrdšího kriminálu... Prali bychom se za to, aby lidé viděli, že Bůh je dobrý?
 Myslím, že je jediný způsob, jak si tuto pravdu o Boží dobrotě osvojit: z Písma. Není jiné cesty, než se postavit na Boží Slovo! Všechno ostatní jednou zakolísá, selže. Před Božím soudem však neobstojí nic, než jeho Slovo. Nějakou dobu můžeme žít ze zkušenosti. Nějakou dobu můžeme žít z ujištění blízkého člověka. Nějakou dobu můžeme žít z toho, co říkal kazatel ve sboru. Ale jediným pevným základem je Slovo - musíte se sami na něj postavit ve vašich soukromých životech. "Jaké konkrétní slovo asi tak máš na mysli?" Mám na mysli 3 oddíly:
Jk 1,16-18 (ve volném překladu)
Ř 5,1-11
Ř 8,31-39

Zkusme si to nyní vztáhnout na různé naše otázky:
- myslí to Bůh s námi vždy nejlépe?
- je jeho odpověď na naše volání a modlitby opravdu tím nejlepším, co nás mohlo potkat?

To byla 3 místa z Bible. A našli bychom řadu dalších, která jasně zvěstují Boží dobrotu. Znáte lepší a pevnější základ, než je Boží slovo? Já ne. Není jiné cesty než se postavit na Slovo.

Závěr:

 Co řeknu na závěr? Ježíš dal zaslíbení, protože zná Otce a přišel, aby nás k němu vedl. Zaslíbení zní: kdo prosí, dostává, kdo hledá nalézá, kdo tluče, tomu bude otevřeno.
 Základem tohoto zaslíbení je jasné učení Písma o tom, že Bůh je dobrý, že to s námi myslí dobře.
 Co dělat, když budete prosit a hledat a tlouct, a přitom nedostanete, nenaleznete nebo vám nebude otevřeno? Pak vám říká, že reklamace se přijímají. Ve hře je Boží věrnost. Pokud by Bůh neměl stát za svým slovem, to bychom to rovnou mohli zabalit. Reklamace se přijímají. Jděte směle k tomu, kdo záruku vystavil.
Věrohodné je to slovo: 2Tm 2,11-14
Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít.
Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout.
Zapřeme-li ho, i on nás zapře.
Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Toto připomínej
amen


nahoru zpět na Kázání