Úvod:
Od září se ve svých kázáních vracím k modlitbě Páně. Věřím totiž, že bez modlitby není možné žít. Vzpomínám si na jednu sestru, která chodila do sboru na Praze 1. Byla v zoufalé osobní situaci, neboť její život se jí již řadu měsíců jen a jen hroutil. A hledala pomoc všude možně - a tak jednou přišla s tím, že numerologie jí pomohla z data narození poznat, v čem jsou její problémy. Jedla jen makrobioticky, navštěvovala okultisty. No prostě guláš. A tato žena si najednou po kázání během modlitební chvíle "vzala slovo". Říkám schválně "vzala slovo", neboť to ani modlitba nebyla. Říkala třeba: "Jsem ráda, že sem mohu mezi vás chodit. Bůh vám to odplať. Ámén." Bylo zajímavé sledovat reakce lidí... Ona měla velmi těžký život, ale nepřestávala hledat a nedala se odradit. Postupem času, v průběhu několika měsíců se tyto její promluvy stávaly víc a víc modlitbou. A pak ještě později, jen několik dní před svou smrtí, se s jednou sestrou, co bydlela ve stejné vesnici, modlila k Pánu Ježíši. Bez modlitby není život s Bohem vůbec myslitelný. Můžete se modlit o samotě nebo s někým, ale modlete se, protože bez modlitby není vztahu s Bohem.
Vykládat modlitbu Páně pro mne znamená vracet se k tématu modlitby a k modlitbě v mém vlastním životě. Prožívám to jako období obnovy a prohlubování mého osobního modlitebného života. A chci i vás povzbudit, abyste si to vzali osobně jako výzvu k prohloubení vašeho života s Bohem.
Během září jsme se soustředili již na první dvě prosby: "Posvěť se jméno Tvé!" a "Přijď království Tvé!". Dnes máme před sebou třetí prosbu: "Buď / staň se vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi!"
Jaká je Boží vůle?
Boží vůle, jeho rozhodnutí jsou svrchovaná, tzn. že se z nich nikomu nezodpovídá, ani nám lidem, a že vychází z Boží podstaty. Tak to vždy není u lidí, ale u Boha podle jeho činů můžeme soudit na jeho přirozenost.
Z Písma vysvítá především, že Bůh jedná "spasitelně", tj. že Boží jednání vždy směřuje ke konečné záchraně člověka. Když Bůh člověka trestá, je to proto, aby se polepšil a bylo mu lépe. Když Bůh dá požehnání, nemá to být důvod k naší pýše, ale naopak pokoře a vděčnosti.
Proto nepřekvapí, když čteme v Písmu např. toto:
J 6,29: Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal."
1Tm 2,4: To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
Třeba se vás někdo zeptá: "Co tedy po mě Bůh chce? Co mám dělat?" Můžete mu s klidným svědomím říct: "Bůh od tebe žádá jediné - abys věřil Ježíši Kristu." Takových lidí ale asi moc není.
Častější je případ, který jsem zažil minulou sobotu v Horním Slavkově. Mluvil jsem s klukem v parku a mimo jiné řekl: "Mám s Bohem problém...", že Bůh něco neudělal, jak si on představoval. Chystal jsem se mu na to říct: "Říkáš, že máš s Bohem problém. Asi ti k tomu ještě přidám problém, který má Bůh s Tebou - Bůh od tebe žádá, abys věřil Ježíši Kristu." Ale neřekl jsem mu to, protože stačil dřív odejít...
Ptáte se: Co ode mne Bůh žádá? Žádá, abyste věřili v Ježíše Krista, že on je tím, koho Bůh poslal, v něm Bůh sám sestoupil na tuto zem, aby na sebe vzal náš hřích. Jemu věřit, že stačí na mé hříchy a na moji bídu.
"A o co vlastně tomu Bohu jde?! Lidem jde většinou o peníze..., ale o co jde jemu?" může znít zvídavá otázka. Jemu jde o to člověka zachránit. Pochopitelně, nelze zachránit toho, kdo si myslí, že žádnou záchranu nepotřebuje...
To podstatné o Boží vůli známe: Bůh nás stvořil proto, abychom
1. díky Jeho milosti mohli žít
2. ve víře přijali odpuštění za naše hříchy
3. v poslušnosti následovali Ježíše Krista
Víme tedy o co Bohu jde - Poslechneme? Necháme se vést? Chopíme se šance?
Shrnutí o Boží vůli
Shrňme si v úvodu situaci: (4 body)
1. V Písmu čteme, že Bůh řídí svět podle své vůle; Ef 1,11: "Kristus je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání..."
Přitom se zdá, že někdy je Boží rozhodnutí zcela definitivní (nic nemohlo změnit Boží rozhodnutí, že Ježíš zemře a vstane z mrtvých), ale jindy je takové povahy, že není jisté, že se to stane, ale bylo by dobře, kdyby se tak stalo ("Bůh chce, aby všichni byli spaseni" 1Tm 2,4)
2. Boží vůle je dobrá a o pokoji: Ez 18,23 nebo Mt 18,14: "Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých." Mohli bychom si to představit tak, že Boží plány, to jsou "evakuační plány", plány, které pomáhají dostat se do bezpečí.
3. Boží vůli se snažíme porozumět a poznanou Boží vůli konat:
Pavel říká, že k poznávání Boží vůle máme dobré předpoklady, 1K 2,16: "Vždyť kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat? My však mysl Kristovu máme."
Jak se poznává Boží vůle? Za klíčový považuji verš z dopisu do Říma (Ř 12,1-2), kde Pavel v podstatě říká, že Boží vůli nalézáme, když žijeme životní styl vydávání sama sebe Bohu den co den jako oběť.
Poznanou Boží vůli máme konat podle Ježíšova příkladu (J 4,34 6,38-40), neboť Ježíš jasně říká, že jen ten, kdo koná Boží vůli, vejde do Božího království (Mt 7,21 12,50, Mk 3,35).
V hledání Boží vůle existují mezi křesťany "dvě školy": 1. vždy a všechno; 2. někdy něco. Myslím, že je třeba hledat v tom rovnováhu - být zodpovědný ve svých rozhodnutích, nečekat jednoduše na to, že Bůh za mne všechno vyřeší, a přece všude tam, kde Bůh mi chce ukázat cestu, abych se ho na ni ptal. Existuje takový nešvar: úpěnlivě hledat Boží vůli v naprostých maličkostech a zanedbávat věci naprosto stěžejní.
Jisté je však to, že neexistuje hledání Boží vůle bez modlitby.
4. Boží vůle není nějaký osud
Písmo tuto skutečnost vystihuje zvláštním paradoxním vyjádřením - máme konat Boží vůli dobrovolně (1Pt 5,2 na příkladu starších sboru).
Boží záměry jsou dobré a není třeba se ho bát. I když hlavní Boží záměr s člověkem je jasný, konkrétní podobu každodenního života musíme hledat. Nehledáme však tak, jak člověk hledá věc, kterou neví, kde ztratil. Hledáme tak, že "jdeme na jistotu", i když i to zabere čas a energii.
"Staň se vůle Tvá, jak v nebi tak na zemi"
Ne vždy však Boží vůli známe. Jsou tedy 2 možné situace: buď ji známe nebo ji neznáme. Jak se v dané chvíli modlit?
V modlitbě Otčenáš Ježíš učí učedníky prosit "Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi". V které z těch dvou situací se máme tuto prosbu modlit - když známe Boží vůli nebo když ji neznáme? Odpověď nalézám v příběhu, který jsme četli (Mt 26,36-44). Tam se totiž Ježíš modlí a ve své modlitbě vysloví přesně ta slova, která dříve učil své učedníky. Čteme tam dvakrát stručně obsah Ježíšovy modlitby: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." (v. 39) a "Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, buď se tvá vůle." (v.42) Z toho si vyvozuji, že tato prosba předně znamená konečné (dobrovolné) přijetí Boží vůle za vlastní.
Prosba Modlitby Páně je tedy uznání Boží svrchovanosti, výdech odevzdanosti. Stvrzujeme tak doposud poznanou Boží vůli. Prosíme o Boží aktivitu potřebnou k uskutečnění toho, o čem víme, že je Boží vůlí.
Ještě tu máme slova "Jako v nebi tak i na zemi": Možná znáte tu písničku, kde se zpívají tato slova s dovětkem "...v životě mém". Ježíš však mluví o "nebi a zemi". Tím rozšiřuje náš obzor. Ježíš bojuje proti naší tendenci zabořit se do našich soukromých a osobních problémů až po uši. Nejde o to, abychom se snažili uskutečnit Boží plány s tímto světem, které přesahují naše možnosti. Bůh nás však touto prosbou zve, vtahuje, abychom nezapomínali na jeho "velké plány".
Mám říct dvěma větami, co tato prosba znamená? Když říkáme: "Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi", přijímáme Boží pozvání přímluvou podepřít jeho dobré a spasitelné plány, která má s nebem a zemí. Zároveň jsou to slova konečného přijetí Boží vůle, kterou nám ukázal a kterou tímto přijímáme za vlastní.
Závěr
Nesnažme se jednat na základě Boží vůle, kterou zatím neznáme! Konejme tu, kterou známe. Jak praví Písmo: "k čemu jsme dospěli, toho se držme" (Fp 3,16)
Oněch 6 proseb jsem přirovnával k 6 tématům, které nám Bůh napsal na noční stolek - chce si s námi o nich popovídat. Dnes jsme se dostali již k 3. ze 6 proseb modlitby Páně. A tyto první tři prosby se týkají Božích záležitostí, zatímco druhé 3 prosby se týkají lidských záležitostí. Hus pěkně poukazuje na to, že každé z prvních 3 proseb dobře odpovídá jedna osoba svaté Trojice: V první prosbě Ježíš vzdává chválu a díky svému Otci. Druhá se týká Ježíše, který je nositelem Božího království. Třetí pak Ducha svatého, neboť Duch svatý je tou dobrou vůli Boha otce k synu Bohu.
Modlitbu Páně Ježíš svým učedníkům - tedy i nám dal jako cestu k Bohu. Touto modlitbou nás vede blíž k Otci. Nechejme se vést, modleme se tuto modlitbu ve svém soukromí. Budeme-li tak činit v upřímné poslušnosti a očekávání, nebudeme zklamáni.
