na hlavní stránku-logo CB na hlavní stránku-nápis CB-KV

zpět na Kázání
Modlitba Páně (05)
Chléb náš vezdejší

(KV, 2.11.2003)
Dt 8,2-3
Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli. Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.
Text: L 12,13-34   2Te 3,6-15 a 1Te 5,13b-14

Úvod:
    V našem postupném výkladu modlitby Páně, Otčenáše, se dnes dostáváme ke 4. prosbě. Přehoupli jsme se tak do druhé poloviny modlitby. Je to podobné jako s Desaterem: první část mluví o Bohu, druhá o lidech. První tři prosby se týkaly Božích záležitostí. A záměrně je Ježíš dává jako první. Záměrně však také neopomíjí naše lidské potřeby.
    "Prostince řečeno: Nám lidem je tehdy dobře, když Bůh je na svém místě." (Miloslav Hájek, Nad modlitbou Pán, Teologická reflexe 1(1995), str. 11)
    Díky Bohu za to, že chce být vždy na prvním místě. Díky Bohu také za to, že nezapomíná ani neopomíjí naše potřeby.

1. Biblické učení o obživě
    Tradiční model obživy, že muž pracuje, aby zajistil živobytí rodině, již těžko existuje (jestli kdy vůbec existoval). Dneska může peníze vydělávat kterýkoli z rodičů. Nejednou plat ženy přesahuje plat muže. Také živobytí samo je komplikované: stěhujeme se, standard není vlastní dům, ale podnájem. Žijeme v době, která není lehká a zkušenosti dřívějších generací nelze jednoduše papouškovat.
    Tradiční model již takto nefunguje. Co nalézáme v Písmu? Bible nehájí tradiční model, jak by někdo mohl čekat. Následuje krátké shrnutí toho podstatného o živobytí z pohledu Bible:

1. Každý má usilovat o obživu
    Každý má pracovat a starat se o svou obživu: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." 2Te 3,6-15 a 1Te 5,14

2. Živobytí zůstává Božím darem
    A přece se nakonec jedná o Boží dar: Ježíš dává zaslíbení dostatku (Mt 6,33). Proto děkujeme za jídlo, proto dáváme ze svých peněz (začátečníci v dávání mohou začít pravidelným dáváním desátků do sborové pokladničky v šatně alespoň rok dva).
    Děkovat bychom však měli i jindy: když nasedáme do auta/na kolo, když nám přivezou uhlí, když přijdeme do práce nebo nás čeká další úkol, když zapínáme počítač nebo k němu sedáme.
    Často vlastně není otázkou živobytí, ale blahobytí: kdo z nás řeší otázku, že nemá co jíst, že neví, jestli přežije zimu, nebo nemá co na sebe?!! A přece jsou po světě miliony lidí, kteří mají právě tyto otázky! Jaká Boží zaslíbení máme pro naše blahobytí? Pán může dát sílu unést nedostatek i přebytek (Fp 4,12-13). Máme zaslíbení, že spolu s pronásledováním a utrpením dostáváme již zde na zemi také tisíce bratrů, sester a matek i domů (Mk 10,30) a v příštím věku život věčný.

3. Díky Ježíši může mít práce smysl
    Ježíš může dát naší práci smysl a hodnotu, z práce se stává služba a přestává být marná: 1K 15,58 (srov. Kaz 1).
    Asi není potřeba dlouze vykládat, jak hluboký je pocit marnosti, který provází naše pracovní úsilí. Kdo z nás to nezažil?!! Na jednom místě apoštol Pavel dává radu těm, jejichž práce snadno zcela postrádá smysl - práce otroků, Ko 3,22-24: "Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně. Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte." Tam kde není možné konat práci z lásky k lidem a pro lidi, a přece tu práci musíme vykonat, tam má křesťan právem takovou práci konat přímo Bohu, který ji ocení. Bohu záleží na tom, abychom pracovali z lásky a chce naší práci dát smysl.

4. Práci střídá odpočinek
    Práci má střídat odpočinek - naše nečinnost je připomenutím Boží činnosti.
    Někdy neodpočíváme, protože se bojíme lenosti. Ano, lenost je zlá. Písmo před ní důsledně varuje: Př 6,6-11. Lenost však není každá nečinnost! Co se má naučit ten lenoch od mravence? Ač nemá vůdce, v létě si shání potravu. Nikdo nemá mravencům za zlé, že jsou v zimě zalezlí!! :) "Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude." (Př 20,4)

5. Práce je dobrá
    Práce je sama o sobě dobrá, protože Bůh sám pracuje a aktivita je božská vlastnost (J 5,17).
    Můj taťka už dosáhl důchodového věku a my se ho v rodině snažíme trochu umravnit, aby víc odpočíval a zbytečně se nestrhal. Ale on začal říkat: v cílové rovince se také nezpomaluje. A já mu rozumím. A přál bych si v jeho věku mít jeho elán. To je jedna z věcí, kterou se snažím učit od dětí: být neustále aktivní, radostně činorodý a neúnavný.

Přechod:
Staré benediktínské pravidlo - ora et labora, modli se a pracuj. Jsou tedy 2 věci, které patří k sobě:
1) Boží péče ORA et
2) naše práce LABORA

Deuteronomium kap. 8

2. "Chléb náš vezdejší, dej nám dnes"
    Máme před sebou prosbu modlitby Páně: "Chléb náš dej nám". Za co zde prosíme - naší práci nebo Boží péči? Obsahuje tato prosba obojí? NE.
    Nemáme tedy prosit za to, abychom pracovali. Máme prosit za to, aby o nás Bůh pečoval. A přitom jsou lidé, kteří to všechno popletou: Prosí Boha za to, aby pracovali, a sami se trápí tím, aby o sebe dost pečovali!
    Nechci přezíravě koukat na ty, kdo jsou bez práce. Vždyť i Písmo říká: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." Nezažil jsem sám situaci, kdy bych neměl z čeho žít. Ale byly měsíce, kdy jsem neměl uzavřený žádný pracovní poměr (ani částečný), a přesto jsem si vydělal dost na obživu, i abych si mohl zaplatit pojištění a pak jsem z toho ještě zaplatil daně. Dovedu si představit, že nemít práci je hrozné. Proto se chci s vámi za tyto problémy modlit. Chci se však modlit jen s těmi, kdo jsou ochotni pracovat. Člověk - pracuje, Bůh - pečuje.

chléb náš vezdejší
    Slovem chléb se v Písmu souhrnně myslí potrava, jídlo (Mk 3,20, L 14,1). V odůvodněných případech to může znamenat i základní životní potřeby obecně (2Te 3,12). V NZ se pak často mluví o chlebu Páně, tedy svaté večeři Páně (1K 10,16).
    My v modlitbě Páně říkáme chléb vezdejší. Co znamená slovo vezdejší? Většina lidí si asi pod tím představí chléb zdejší, tj. chléb tady a teď. Zajímavé je, že slovo samo je odvozeno od staroslovanského veždy, tj. vždy - chléb věčný. Ale slovník spisovného jazyka českého (r. 1989) říká, že vezdejší znamená: každodenní nebo pozemský.
    Ještě zamotanější je to s řeckým slovem, které máme jak u Mt, tak u L: EPIOYSIOC. Problém je v tom, že přesně v této podobě se toto slovo vyskytuje v literatuře 1. století jen jednou, a to nejspíše ve smyslu denního přídělu jídla pro vojáka (J.B. Souček, Slovník). Slovo je možné různě odvozovat: a) existenčně důležitý (EPI OYSIA), b) pro tento den (EPI OYSAN), c) pro zítřek (EPIOYSA), d) budoucí (EPIENAI). Buď jak buď, spojíme-li možné výklady slova chléb s tím, co asi znamená slovo vezdejší, prakticky nezbývá, než zůstat u několika klíčových možných výkladů:

1) existenční potřeby: buď v užším slova smyslu - jídlo, nebo v širším slova smyslu - nejnutnější potřeby: jídlo, tekutiny, zdraví, teplo, střecha nad hlavou, mír, dobrá vláda;
- chléb, nikoli dortíky - Ježíš má na mysli střídmý životní styl, střídmé uspokojování potřeb

2) Slovo Boží: neboť Syn Boží připomíná, že člověk nežije jen jídlem, ale vším, co vychází z Božích úst (Dt 8,3 // Mt 4,4)
- J 4,31-34: Víme, co to je sytit se konáním Boží vůle tak, že je nám jedno, jestli máme hlad nebo jsme promoklí nebo mimo domov?
- dovolte mi pár otázek: Je pro nás stejně samozřejmé čerpat a sytit se Písmem, jako samozřejmě zasedáme ke stolu? Kolik poctivé práce stojí vydělat si na teplo v zimě a kolik poctivé práce stojí osvojit si základní učení Písma? Urazíme manželku, když řekneme: Dík za to jídlo, ale já si nejprve musím dát něco ze Slova. Pak teprve budu moct něco sníst.

3) chléb večeře Páně: tzn. sytit se Kristem. Večeře Páně je pro ty, kdo prahnou po co nejužším obecenství s Ježíšem! Je zdrojem síly tomu, kdo řádně přistupuje a s očekáváním.

    A tak mluvíme o trojím chlebu: tělesném, duchovním a věčném, jímž je Kristus sám. A co na to ďábel? Nevadí mu, když se lidé nacpou chlebem tělesným. Dokonce je to daleko lepší, než aby se sytili chlebem duchovním! A tak když potká křesťana, jak touží po Bohu, modlí se a nedá se utěšit, leda Boží milostí, rád mu nabídne chleba místo Slova. Je dobré cvičit se půstem, abychom neotročili žaludku. A je také dobré číst si Bibli před jídlem nebo i při jídle.

dej nám
"Nezasluhujeme vzduch, který dýcháme, zemi, která nás nosí, nebo slunce, které nám svítí. Všechno, co zasluhujeme, je peklo. Ale Bůh nás miluje bez našich zásluh." (Wesley J., Výklad kázání našeho Pána na hoře, 1988, str. 116)
    Chvála Bohu, že s námi nenakládá podle našich zásluh, ale podle své milosti.

dnes
    Jak to Ježíš pěkně vysvětluje na konci 6. kap. Matoušova evangelia: žijme dnešním dnem a nesnažme se dnes žít zítřek. To je veliká moudrost, která prohloubí náš život i nám pomůže vnímat jednotlivé dny v tom letu našich životů.
    Proč máme své starosti dělit na stravitelné porce zvané den? Protože Bůh svou péči také dělí na menší porce zvané den!

"Pak o kterém chlebě jest úmysl nejprvnější Pána Krista v té modlitbě, zanějž máme prositi, nevím; než vím, že i za tělesnou potřebu, i za slovo Boží, i za posvátný dar, i za tělo Kristovo máme Pána Boha prositi." (Výklad kap. XCII.D)

    Není nám divné připravovat se tři, čtyři, ale i daleko více let na budoucí povolání. Učíme se, máme nervy, opakujeme ročníky a zkoušky, a to všechno proto, abychom se uživili - to všechno kvůli tomu existenčnímu chlebu.
    A co tedy uděláme proto, abychom zdravě duchovně rostli, aby nám nechyběl žádný ten vitamín Boží chvály, a žádné bílkoviny poslušnosti, ani tekutiny služby lásky, a určitě ne kyslík Ducha svatého?
    Slyšel jsem příklad br. J. Křivohlavého. On když dokončil studium psychologie, řekl: nyní jsem strávil 4 roky intenzivního studia, abych se stal psychologem. Tak teď strávím 4 roky studiem Písma.
    Něco můžeme udělat teď hned - prosit: Chléb náš každodenní dej nám dnes! Celá modlitba, jak ji Ježíš řekl učedníkům je vlastně vyznáním Boží lásky k nám: Popros, a já ti dám, miluji Tě, neboj se.

Ž 34,9-10

Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek.
amen


nahoru zpět na Kázání