na hlavní stránku-logo CB na hlavní stránku-nápis CB-KV

zpět na Kázání
Modlitba Páně (07)
Neuveď nás do pokušení, zbav nás Zlého

(KV, 30.11.2003)
text: Ř 6,1-2 a 8-14

Rozprostřít tíživé otázky této prosby:
  • Cožpak nás Bůh uvádí do pokušení?!
  • Což není psáno: "Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet." (Gn 22,1) "Tam dal Hospodin lidu nařízení a právní ustanovení a podrobil jej tam zkoušce." (Ex 15,25) "Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel, aby bylo zřejmé, že se ho budete bát a přestanete hřešit." (Ex 20,20)
  • Co má Bůh společného se zlem?!
  • Může Bůh zabránit zlu, a přitom mu nezabrání?!
  • To Bůh může uvrhnout do pekla. Ďábel ne. Proto Boha se máme bát (Mt 10).
Pokušení
    Každý zná to, že najednou si uvědomí: "Co jsem udělal, bylo zlé!" Může si to uvědomit v tu chvíli, kdy to udělal, nebo také až po 20 letech. Někteří bystří lidé si svůj hřích uvědomí dokonce o okamžik dřív, než se do něho vrhnou! A existují také lidé s vycvičenými smysly tak, že poznají už blížící se pokušení (Žd 5,14).
    To je rozdíl mezi pokušením a hříchem: Pokušení je jako když ještě stojíme na křižovatce a váháme, kudy jet. Hřích - to jsme už odbočili a vydali se špatnou cestou.

Co čteme v Písmu o pokušení?
    Když v pokušení neobstojíme, máme sklon to svádět na všechny kolem - jako Adam na Evu a Eva na hada (Gn 3,12n). To již samo o sobě jasně ukazuje, že to je především náš problém, a celé to svádění na druhé je jen zastírací manévr.
Jk 1,13n - není to Bůh, kdo nás pokouší, je to naše vlastní žádostivost
    Při lidské žádostivosti se však prakticky každá situace může stát pokušením. Znáte přísloví: Příležitost dělá zloděje! Stačí, aby prodavač odešel a už je tu pokušení. Máte v ruce peníze a hned jste v pokušení je utratit, i když víte, že máte dluhy.
    Může nás Bůh postavit do situace, která se nám stane pokušením? Jistěže ano! Neříkejme však v takové chvíli: To Bůh nás pokouší. Kdepak, to naše vlastní žádostivost se dívá závistivým okem na situaci, která je sama o sobě nevinná.
    Jsou situace, skrze které nás Bůh zkouší. Tzn. taková situace, která je vyhrocená a je pravděpodobné, že se nám stane pokušením. Bůh však nás nezkouší proto, aby nám dokázal, jak jsme slabí, ale proto, abychom se prokázali jako ti, kteří ho milují! Bez přezkoušení není osvědčenost! Bůh nás zkouší jako ty, kteří minule dostali pětku a vědí, že si to mohou opravit. Proto nás Bůh "zavolá k tabuli" - dá nám slovo - postaví nás do situace, kde se může projevit, že jsme se dobře připravili. Božím cílem je osvědčenost - Jk 1,2-4 Bez přezkoušení není osvědčenost.
    Boží jednání dobře vynikne, když si otázku položíme opačně: Co Bůh udělá, aby šel člověk do záhuby? Augustin to ve svém kázání (LVII.) říká takto: "Do záhuby Bůh lidi vede tak, že je opustí" a oni tam již dojdou sami.

    Na pokušení a hříchu je obzvlášť bolavé to, že odděluje. V pokušení jsme vždycky sami. Nemůžete na sebe vzít pokušení druhého. Nemůžete si to vyměnit s někým silnějším. Můžeme horovat proti veřejným hříchům, stavět se proti zlu systému, ale nemůžeme se postavit proti lidské žádostivosti - leda v našem vlastním srdci. Můžeme podat pomocnou ruku člověku v pokušení, který o pomoc požádá. Jisté je však jedině to, že Bůh je v našem pokušením s námi. A tak jste zde na správné adrese, pokud nenávidíte zlo a toužíte nad ním vítězit.

Přechod
Nyní už tušíme víc o tom, co nám Písmo odhaluje o mechanismu pokušení. Lépe rozumíme prosbě "neuveď nás do pokušení". Když vyslovujeme prosbu "neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od Zlého", je užitečné vědět ještě jednu věc - Božím cílem je vítězství nad Zlem/Zlým. Bůh nakonec zvítězí nad zlem s konečnou platností, zároveň však i nás Bůh vede k vítězství nad zlem.

Vítězství nad zlem
    Ježíš říká, že v člověku je světlo a tma (Mt 6,21-22). A naším cílem má být, aby tma zcela nepřevládla. Zápasíme se zlem. A je to opravdu tuhý boj. Božím cílem je však jasné vítězství světla.
1J 4,4: Ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.
Gn 4,7: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.
1J 3,8: Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.

Jak bojovat proti zlu, proti Zlému?
1. Cesta boření, držení, střežení
    - ústa jako klíčová brána, která může zlu zavřít cestu (Jk 3)
    - umrtvování, sebezapření, sebeovládání (Ř 8,13 a 14 a dal.)
2. Cesta budování, akce
    - nakonec nevystačíme s bráněním, někdy je nejlepší obranou útok
    - konání dobrých skutků (Gn 4,7, Ř 12,21)
    - tasení Božího slova podle Ježíšova příkladu (L 4,1-13)
    - láska

    Boží vůlí je vítězství nad zlem, ne umění odprosit. V poslední době je možné slyšet: Prevence je levnější, než náprava škod. Který rodič by se chlubil dítětem, které umí báječně odprošovat, ale přitom dělá jeden průšvih za druhým?!
    Bůh vítězí nad zlem tak, aby se sám jeho metodami nezašpinil: V Ježíši Kristu dokázal svou trpělivost, když byl ochoten nést utrpení. Čteme také v Písmu o tom, že i smrt (jako ztělesnění všeho zla) bude pohlcena (1K 15,54). Světlo nemůže vytlačit tmu tak, že by se samo stalo temnějším. Naopak světlo zahání tmu docela jiným principem - svým vlastním světlem.

    Četli jsme úryvek z dopisu Pavla do Říma. Celé 3 kapitoly (Ř 6-8) uceleně pojednávají o hříchu v životě věřícího člověka. Pokusím se nyní jen heslovitě podtrhnout ty nejdůležitější principy, které zde apoštol pod vedením Božího Ducha ukazuje:
1. žít s vědomím, že hřích, zlo nade mnou nemá konečnou moc; největší moc má nade mnou Boží milost; hříchu jsem zemřel spolu s Kristem, když byl ukřižován (6,1-11)
2. vědomě se vydávat do služeb spravedlnosti, dobra (6,12-7,6)
3. i když to budeme dělat, nebudeme zcela bez hříchu, protože hřích je v nás nesmírně hluboko zaseknutý; Bůh má pravdu, když nás nazývá hříšníky (7,7-25)
4. není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši (8,1-4)
5. konečným řešením pro křesťana je život vedený Duchem (8,5-17)

Přechod
    Ale ono to tak jednoduché není, že. Kdyby bylo jednoduché vítězit nad zlem a nehřešit, nepodléhat pokušením, tak si všichni můžeme plácat po ramenou a mít nohy nahoře. Jenže ouha...
    První věcí, kterou se potřebujeme naučit, je hned jak ucítíme ve vzduchu pokušení, volat k Bohu o pomoc. Proto nám Ježíš dává tuto prosbu:

"Neuveď nás ..., ale vysvoboď nás ...!"
    Zkusme to dnes, zítra, v několika příštích dnech - jakmile se ocitneme v pokušení, volat k Bohu: NEUVEĎ NÁS DO POKUŠENÍ, ALE ZBAV NÁS ZLÉHO! Třeba i nahlas... Domluveno?! Slovo musíme žít, abychom zakusili jeho moc!

Propojení obou částí prosby (viz Augustin, VII. (LVII.) kázání, odst. 10): Neuveď nás..., tím, že nás vysvobodíš a vysvoboď nás..., tím, že nás neuvedeš do pokušení. Obě části patří k sobě a vlastně popisují jediný Boží čin.

Tuto prosbu se vlastně od srdce může modlit jen ten člověk, který si z duše zprotivil zlo a hřích v jakékoli podobě! Slyšel jsem před lety o tenistovi, myslím že to byl tenista Novák, který řekl, že aby byl schopen podat nejlepší výkon na kurtu, musí svého protivníka začít nenávidět. To není příliš křesťanské jednání, ale pokud tím protivníkem není člověk, ale zlo v našem vlastním srdci, pak uhodil hřebík na hlavičku - ukazuje jasně princip: máme-li nad hříchem zvítězit, musíme ho z duše nenávidět. Takovým lidem Ježíš daroval prosbu: Neuveď nás do pokušení, ale zbav nás od zlého.

Výzva pro ty, kdo jsou rozhodnuti nad zlem vítězit a chtějí prosit o Boží pomoc.

amen


nahoru zpět na Kázání