kázání etc. - Jak se rodí velká láska?

Přeskočili jsme tu zápletku, ke které se Ježíš vyjadřoval. Samozřejmě, pokud máte také otevřené Bible nebo jste už tento příběh slyšeli, víte, o co se jednalo. Ale zkusme si takovou malou detektivní otázku: Co to mohlo být za zápletku, která Ježíše přiměla vyprávět ten příměr o dvou zadlužených?
a) Došlo k hádce obou farizeových manželek a ten na to reagoval příliš přísně a drsně.
- Ježíš mu tím příkladem ukazoval lepší cestu řešení sporů - odpuštění.
b) Právě se u Šimona ucházeli o pozici správce nemovitostí dva lidé, jimž oběma před časem odpustil větší finanční obnos.
- Ježíš se projevil jako laskavý přítel, který se dobrou radou odměnil za laskavé pozvání na návštěvu.
c) Právě se oba dokoukali na film "Božský Bruce", kde hlavní postava filmu v jednom okamžiku řeší nesnadnou otázku: "Jak to má Bůh udělat, aby ho měli všichni rádi." Ježíšův výrok rozhodnul diskusi.

Ani jedna z uvedených variant není správná. Celé je to ještě daleko horší. Kdyby platily tyto varianty, bylo by tématem dnešního kázání - povzbuzení k laskavému jednání (to není špatné), dobrá rada pro rozvážného podnikatele (no báječné) nebo zajímavá debata na téma, které se nikoho z nás osobně netýká (a toho není nikdy dost)! Jenže jak říkám, realita je daleko horší. Přečtěme si ten příběh celý...

TEXT: L 7,36-50

Výkladové poznámky k textu
v.36: poloha u stolu: seděl/ležel. Takováto společenská událost kolem stolu probíhala následovně. Hodovníci leželi na třech velkých plochých gaučích. Stály jakoby do čtverce s tím, že uprostřed byl prostor pro jídlo a jedna strana byla volná. Každý si tedy lehl na levý bok, pravou rukou jedl. Leželi hlavami u jídla a nohy byly na vnějším okraji gaučů. Ta žena, co přišla, tedy nemusela lézt pod stůl, jak to dělávají děti.
- Významná část Ježíšovy služby se odehrávala kolem stolů a při společných hostinách. S tím měli někteří problém, protože se domnívali, že člověk se nakazí tím, že je v přítomnosti nemorálních lidí. Ano, o některých opravdu platí, že přebírají hodnoty a postoje lidí, se kterými se stýkají. U Ježíše však platilo, že naopak svou přítomností mezi málo zbožnými lidmi jejich život měnil a přitahoval k Bohu.

v.37: hříšnice = Buď šlo o to, že nedodržovala předpisy čistoty a zbožnosti požadované hnutím farizeů, nebo očividně přestupovala přikázání Božího zákona zjeveného skrze Mojžíše.

v.41: výše dluhu: 500 denárů = mzda dvou let, 50 denárů = mzda dvou měsíců

v.42: dneska by také mohl dopadnout tak, že ten, kdo dlužil více si bude myslet, že je věřitel blázen a pohrdne jím.

Farizeus měl v tuto chvíli dva velké problémy: Podezíral Ježíše, že si na velkého proroka jen hraje, a pohrdal ženou, která se tam objevila.
Žena měla jeden velký problém: Morální selhání a tudíž velmi špatnou pověst.
Ježíš měl také jeden problém: Jak to teď udělat, aby to, co řekne, bylo užitečné a prospěšné pro všechny zúčastněníé - ženu i farizea, případně další přítomné.

Přechod
Ježíš řekl: "Komu se málo odpouští, málo miluje." Milují Boha hodně všichni ti syčáci, kteří vraždí, kradou, uctívají falešná božstva a vůbec "hřeší mnoho"? Tato otázka ukazuje, že v rovnici schází ještě nějaký ten člen. Ty hříchy je třeba něčím vynásobit nebo vydělit, aby se z nich stala ta veliká láska k Bohu!

Objasněná neznámá - pokání
Tím chybějícím členem je pokání!
Ona věděla o svých hříších, byla si jich vědoma, trápili ji a litovala jich, přála si být bez nich a rozpoznala v Ježíši toho, kdo jménem Božím prokazuje pochopení a milost.

Kdyby platily ty předešlé varianty, bylo by tématem dnešního kázání - povzbuzení k laskavému jednání (to není špatné), dobrá rada pro rozvážného podnikatele (no báječné) nebo zajímavá debata na téma, které se nikoho z nás osobně netýká (a toho není nikdy dost)! Jenže jak říkám, realita je daleko horší. Ježíš položil svému hostiteli velmi nepříjemnou otázku: Čím to, že mne tak málo miluješ? Ani jsi mne pořádně nepřivítal... Je to snad tím, že ti bylo málo odpuštěno? Nebo dokonce ti nebylo nic odpuštěno, protože si myslí, že není co?!

Kdo je rád, když ho někdo napomene v důležité věci?!

Základy Boží filozofie lze přirovnat k potřebě stanovit přesnou diagnózu, aby léčení bylo co nejlepší. To navozuje otázku "technologie" odpuštění, totiž role lidského pokání, odhalení hříchu a vlastních slabostí.
"Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu." (Ř 6,7) "Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích." (Žd 10,25n)
Genialita a vysoká cena odpuštění spočívá v tom, že: vysvobozuje z hříchu, dává sílu, je to jediné řešení viny.

Podívejme se pořádně na to, co Ježíš řekl: "Komu se málo odpouští, málo miluje." (v.47) Je tedy jasné, že té ženě bylo odpuštěno mnoho hříchů. Plyne z toho však také, že např. tomu farizeovi nebylo prakticky co odpouštět nebo že jeho hříchů bylo jen co by člověk spočítal na prstech jedné ruky?! Určitě ne. U té ženy to byly veřejné hříchy, vědělo se o nich. Navíc hřích smilstva (je-li to ten hřích, který znamenalo slovo "hříšnice") je podle Božího zákona trestán smrtí. Byla by tedy za své hříchy už několikrát mrtvá. Podívejme se zběžně, co dalšího je podle Božího zákona hodné trestu smrti (W.C.Kaiser, Toward OT Ethics, str. 91n):

vrah (Gn 9, Ex 21,12, Lv 24,17, Nu 35,16-21,31)
únosce (Ex 21,16)
kdo zlořečí (prokleje) rodičům (Ex 21,17, Lv 20,9, Dt 21,18-21)
kdo by provozoval pohlavní styk se zvířetem (Ex 22,18, Lv 20,15n)
cizoložník nebo cizoložnice, také krvesmilník; ti, co praktikují homosexuální pohlavní styk (Lv 20,10-13)
kdo by porušil odpočinek v den odpočinku (Ex 31,14n, Nu 15,35)
kdo by obětoval někomu jinému, než Hospodinu (Ex 22,19)
kdo by zasvětil své dítě jinému bohu, obětoval lidské oběti (Lv 20,2)
kdo by zlořečil Hospodinu, rouhání (Lv 24,10-16)
nepřátelé prohlášení Bohem za klaté (Lv 27,29)
ten, kdo věští nebo je v kontaktu s duchy zemřelých (Ex 22,17, Lv 20,27)
falešný prorok (Dt 13,1-10)
neposlechnutí rozsudku kněze nebo soudce ve vážném soudním sporu (Dt 17,12)

Jen v případě vraždy neexistovala možnost zaplacení kauce nebo náhradního trestu. Některé z těchto hříchů jsou hodně viditelné, jiné mohou zůstat dlouhou dobu skryté. Některé se ani mezi lidmi nepovažují za něco zlého.

Nejde o brutalitu či množství hříchů, které kdo spáchá, ale o hloubku poznání svého hříchu. Mohlo by se zdát, že nejlépe je na tom ten, kdo žil jako šílenec. Ale ne. Největší lásku k Bohu má ten, komu Bůh dal důkladně porozumět, co všechno mu musel odpustit.

Z toho jasně plyne, že nejen se o této ženě vědělo, že žije v hříchu, ale také ona sama porozuměla, že Bůh jí může odpustit a že je toho hodně, co jí je třeba odpustit.

Vděčnost za odpuštění a radost z odpuštění je jedním z velkých zdrojů lásky k Bohu. Milujeme ho, protože máme proč.

Poznání hříchu je darem Božím: Hřích ukazuje sám Duch svatý - "On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud" (J 16,8)
Také Písmo je vzácným nástrojem k odhalování hříchu: "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti..." (2Tm 3,16)
Nečekejme hned nějaký hlas z nebe a lokální zemětřesení pod naším bytem. Docela jednoduše může někdo přijít a upozornit nás s Biblí v ruce, že hřešíme. To je cesta, kterou ustanovil sám Ježíš (Mt 18).

Ježíš oním přirovnáním položil farizeovi důležitou otázku: "Jak moc mne miluješ ty?" A hned mu také odpověděl: "Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy." (verše 44-46)

Kající Žalm 130
"Pokud ve shromáždění nezaznívají modlitby pokání, jak tu mohou lidé uvěřit?!"

Poznámky k žalmu 130:
v.1: Hřích je bezedný, člověk končí v hlubinách pryč od Boha. Je to ta nejhorší nemoc, ta nejstrašnější epidemie, která také přinese nejvíce obětí.

v.8: On to také udělal - Ježíš dal svou duši jako výkupné - a vykoupil nejen Izrael z jeho nepravostí, ale také každého, kdo tomu uvěří!

Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. (Ž 32,1)