kázání etc. - Bůh hledá, kdo by jej vzýval

Úvod
Chtěl bych soustředit naši pozornost na našeho trojjediného Boha, který se zjevil praotcům Izraele, vyvolil si židovský národ, poslal svého pomazaného, Ježíše, a v něm připravil záchranu pro všechno lidstvo.
Boha můžeme prosit. A je dobré chodit za ním s tím, co nás trápí a co nám schází. Bohu můžeme děkovat. A vděčnost v nás probouzí radost a povzbuzuje nás k dalším prosbám. O Bohu můžeme přemýšlet. A není zajímavějšího ani obtížnějšího tématu k přemýšlení. Bohu však také můžeme vzdát čest, obdivovat jej, žasnout nad tím, jaký je, uctívat jej, uznávat jeho moc, vzývat jeho jméno, v čas dobrý i zlý.
Dnes chci připomenout, co nám Písmo říká o vzývání Boha, o uctívání.

Vzývání jako zjevení Božích vlastností
Oddíl popisuje jedinečnou zkušenost Mojžíše. Nečteme, že by někdy zažil něco podobného. Mojžíš touží vidět Boží slávu, vidět jeho tvář, usiluje o Boží přítomnost. To vše v situaci, kdy lidé porušili smlouvu s Bohem, kterou právě v těchto dnech uzavřeli. Mojžíš je v šílené situaci. Má vést lidi, kteří právě vystoupili ze vztahu s Hospodinem. Touží po smíření, po odpuštění pro lid. A je ochoten za to zaplatit svým životem. Dává jasně najevo, že bez Boha ani ránu - bez jeho přítomnosti odtud neodejde. Bůh na to reaguje tím, že Mojžíšovi zjeví svou dobrotu a bude před ním vzývat jméno Hospodin.

V přečteném oddílu Písma se objevuje 3x slůvko vzývat: 33,19, 34,5.6. Poprvé jednoznačně o Bohu: Hospodin říká: "vyslovím před tebou jméno Hospodin", nebo "budu vzývat před tebou jméno Hospodin." Další dva verše mluví o tom, jak se to stalo. Většina překladů to překládá tak, jakoby "vzývat jméno Hospodinovo" měl Mojžíš. Hospodin ale zaslíbil, že to bude dělat on a také, jak ukazuje kralický překlad, text mluví o Hospodinu. Jméno Mojžíše se objevuje v ČEP kurzívou. Mám tedy za to, že verš 34,5 a 6 bychom měli číst takto: "Tu sestoupil Hospodin v oblaku, zůstal tam s ním stát a vzýval Hospodinovo jméno. A přecházel Hospodin kolem něho a zvolal: Hospodin, Hospodin..."

Nicméně, co je podstatné je, že následuje 8 charakteristik, vlastností, přívlastků našeho Boha. V překladech se objevují různé variace slova "volat". Kralických "volat ze jména" překládá ČEP slovem "vzývat". Co to znamená vzývat Hospodina? Na základě tohoto textu vidíme, že vzývání Hospodina souvisí s poznáním Hospodina a jeho vlastností. Bůh zjevil Mojžíšovi, jaký je. To se zde nazývá vzýváním.

Oněch 8 vlastností by stálo za to, abychom každou neděli soustředili pozornost na jednu z nich. Možná to i v budoucnu uděláme. Určitě však bude dobré, když si je napíšete někam, kde je budete mít na očích, když je budete znát zpaměti a prakticky. Řeknu vám jednu zkušenost, kterou jsem udělal v srpnu tohoto roku. To jen jako příklad. Tento oddíl mne znovu zaujal. Napsal jsem si oněch 8 vlastností na malé papírky a strčil si je do kapsy. Pak jsem šel pomáhat s odklízením následků povodní. Tak jsme tam tak vozili bahno, vyváželi omítku a podlahy, čistili koberce aj. Během práce mě napadlo si ty papírky vyndat a přečíst si je. A jak jsem tak jezdil s kolečkem, říkal jsem: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." A uvědomil jsem si, že je dobré vzývat jméno Hospodinovo.

To byla výjimečná zkušenost Mojžíše, výjimečného člověka v Božích plánech. Tato zkušenost ale ukazuje, že vzývání Hospodinova jména znamená zjevení Boha takového, jaký je.
Ve SZ jsou mnohé další texty, které mluví o vzývání Božího jména. Vybral jsem jeden, který přibližuje veřejnou, společnou bohoslužbu: Ž 116
Jaký je to žalm? O čem je? Je to vlastně svědectví člověka, který se rozhodl v minulosti i přítomnosti uprostřed obtíží vzývat jméno Hospodina. Slovo "vzývat" je klíčovým slovem žalmu (v.2,4,13,17).
Co v tomto žalmu znamená vzývat Hospodinovo jméno? Určitě znamená volat o pomoc! (v.4) Určitě znamená důvěřovat Bohu v nesnázích, na něho spoléhat, jemu se oddat i kdyby to mělo stát život.
Připomenu, co vše žalmista říká, že bude dělat: vzývat (v.2 a 4), žít před Bohem (9), mluvit (10), pozvedat kalich (13), vzývat (13), plnit sliby (14), obětovat (17), vzývat (17), plnit sliby (18). Vzývání je přitom tím klíčovým rozhodnutím. Ostatní jsou průvodní věci. Vzývání Hospodinova jména změnilo způsob, kterým viděl své trable, vzývání Hospodinova jména jej vedlo k novým rozhodnutím a novým otázkám. Ptá se: Jak se mohu Hospodinu odvděčit za to, že se mnou tak hezky zacházel?
Opět se objevuje připomenutí Božích vlastností v souvislosti se vzýváním, ve v. 4-5.

Ve SZ se oficiálně Boží jméno uctívalo jen v chrámě, v Jeruzalémě. Dělo se tak formou písní, obětí, hmotných slibů, připomínáním Božích skutků.
Co přináší Nový zákon?

J 4,19-26
Ježíš samařanku odvrací od otázky "Kde Boha uctívat?" k otázce "Jak Boha uctívat?" A naznačuje, že v něm, Božím pomazaném služebníku dochází k zásadní proměně, neboť dílo spásy se posouvá do nové fáze.

Předně: Boha je třeba uctívat způsobem, který on žádá. Ne jak nám to vyhovuje nebo jak nám je to blízké. Bůh není náš kamarádíček, náš známý, který nám něco zařídí, když řekneme.

Dále: Boha je třeba uctívat v duchu a v pravdě. Jak jsem již úvodem pověděl, mám za to, že slova "v duchu a v pravdě" spolu hodně souvisí. Epištola židům obsahuje slova: "Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají." Jsou i další místa, která ukazují, že Bůh předně žádá, abychom s ním byli ve vztahu smíření. To žádá předně. Kdo k němu přistupuje, musí mu důvěřovat a věřit jeho zaslíbením.
Slova "v duchu" tedy chápu ve smyslu Ježíšova rozhovoru s Nikodémem: je třeba být zrozen z ducha, mít přirozenost ducha, pokud máme mít podíl na Božím díle, pokud jej máme uctívat tak, aby se to jemu líbilo.
Slova "v pravdě" jsou méně zřetelná. Komentáře, do kterých jsem se díval, zdůrazňují pravdivost a upřímnost na jedné straně a pravdivé poznání Boha na druhé straně. Je tedy třeba Boha znát takového jaký je, jak se zjevil v Ježíši Kristu, jak nám o něm Písma svědčí, a je třeba k Bohu přistupovat s naprostou otevřeností, upřímností, bez jakékoliv přetvářky, žít to, co říkáme a říkat to, co žijeme.

Ježíš tedy ukazuje, že nz bohoslužba není vázána na místo, není vázána na čas. Klíčové je, jaký je ten člověk, který chce Boha ctít: Je zrozen z ducha? Žije upřímně a pravdivě před Bohem i lidmi? Prostorem pro uctívání našeho Boha je tedy celý náš život.
Přesto sejít se společně jako Kristova církev můžeme jen v určitou chvíli, jen v dohodnutý den a čas. A přeji si, aby při těchto chvílích mohla být celá naše pozornost soustředěna na toho, který zachraňuje člověka, který vzývá jeho jméno.

Závěr:
Měl jsem rozpaky, když jsem se rozhodl, že budu kázat na toto téma. Co já k tomu mohu říct? Vždyť Boha tak málo znám! Vždyť mám tak málo zkušeností s tím, jej vzývat. Samo to slovo a to téma mi přišlo nové, nezvyklé. Mluvit o Bohu, to je to nejtěžší. O člověku se dá říct leccos, kázat o tom, jak se má žít nebo o církvi, to je pěkné, ale mluvte o Bohu!!! Bůh nás přesahuje, my ho nechápeme, my ho nemáme "zvládnutého"!
Berte tedy toto kázání jako pokus připomenout to, co v Písmu nacházíme na toto témat tak, jak jsem toho byl schopen, nakolik to odpovídá mému životu a mým zkušenostem.

My totiž vzýváme jméno Boha, který se nevejde do našich představ. Můžeme říct, že je plný milosrdenství a věrný, a pak on své milosrdenství vůči nám projeví, vyslyší naši modlitbu, odpustí náš hřích, zachrání nás z těžké situace, ochrání nás od zlého - a my žasneme: "To mi teda vyrazilo dech. To jsem nečekal(a)! Tomu nemůžu uvěřit!" aj. Můžeme s Bohem žít již celá desetiletí, možná celý život, ale stejně nemůžeme říct: "Už ho známe po všech jeho stránkách." To by si mohl říct jedině pošetilec. A to přesně my často jsme.

Vzývat Boha znamená tedy být mu podobný. Bůh je duch. Vzývat Boha náležitě je možné jen, když i my máme duchovní podstatu, když v nás žije Boží duch. Poznávat jej takového jaký je můžeme, jen když on v nás žije, když poznáváme Boha "zevnitř", jako ti, kterým on se dává poznat. Vzývat Hospodinovo jméno znamená vyznávat jej takového jaký je, volat o pomoc, jemu se oddávat. Modlit se, v modlitbě se na něho spoléhat.
A v tom všem záleží předně na tom, co on si přeje, ne na tom, co nám se líbí.

Poslední myšlenka, kterou chci připomenout, je vyjádřena v prvních dvou přikázání Desatera: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají."
Ta myšlenka zní: Vzývat Boha, jemu se klanět, znamená neklanět se a nevzhlížet k nikomu jinému, k lidem, k lidskému rozumu, k lidských schopnostem, k lidským pokleskům, k matce přírodě ani ničemu jinému. Musíte si vybrat: BUĎ A NEBO!

Budeme se modlit. Soustřeďme pozornost na Hospodina. Jaký on je. Možná je lepší mlčet, možná k nám Bůh sám chce mluvit, aby nám ukázal, jaký je. Možná je třeba se rozhodnout jít za ním, na něho spolehnout, jako ten žalmista, který se uprostřed svých trápení rozhodl vzývat Boží jméno. Někdo možná hledá cestu k Bohu, rád by mu děkoval, rád by ho prosil, jako svého Otce, ale není jeho, Bůh v něm nežije svým nadpřirozeným životem, nevidí u sebe rysy Božího ducha. Takový člověk ať prosí Boha, aby jej proměnil, takový člověk ať se rozhodne jít za Bohem stůj co stůj.
Modleme se za sebe navzájem, za to, co druhý potřebuje. Modleme se nahlas, modleme se potichu, modleme se mlčky.