Předně k spáčům, o kterých je zde řeč:
Spánkem se označuje přirozený stav člověka - hluboký spánek duše. Netečnost, lenost a tupost, lhostejnost ke svému stavu, v němž se každý člověk rodí na svět a v němž pokračuje tak dlouho, dokud ho Boží hlas neprobudí. "Ubohý neprobuzený hříšník, i když má sebevíc vědomostí o jiných věcech, nezná sama sebe! Neví, že je padlým stvořením. Nevidí nutnost toho jednoho co je třeba, totiž vnitřní změny - narození shůry, obrazně znázorněné křtem, který stojí na počátku této úplné obnovy - svatosti ducha, duše a těla, bez níž nikdo nespatří Pána!"
Člověk je plný různých chorob a přitom se domnívá, že je dokonale zdráv. Je cele spoután a přitom se mu zdá, že je šťastný a svobodný. Spí a hoví si, ač podsvětí je v pohotovosti a čeká na něho.
Spáčem proto rozumíme (a dej Bůh, abychom tomu všichni skutečně rozuměli) hříšníka spokojeného v hříchách a zůstávajícího ve svém pádu. Člověk, který si neuvědomil, že mu hrozí věčné odsouzení a nevolal z hloubi duše:"co mám dělat, abych byl zachráněn!?"
Jestliže tento spáč není zjevný činitel nepravosti, viditelný hříšník, skandální bezbožník, bývá jeho spánek tím hlubší. A to ať už je třeba ražení laodicejského: "ani studený ani horký" - klidný, rozumný, nevtíravý, dobromyslný vyznavač víry otců a nebo horlivý, pravověrný asketa, který ospravedlňuje sám sebe a snaží se uplatnit svou vlastní spravedlnost, jako základ svého přijetí u Boha.
Je to člověk, který - kraličtí krásně překládají - "maje způsob pobožnosti, moc její zapírá!" A vítěznou moc křesťanova života tupí a popírá, kdekoli na ni narazí. A tento nešťastník klamající sám sebe děkuje Bohu, že "není jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci..." Ne, nikomu nic zlého nečiní, užívá všech prostředků milosti, chodí pravidelně do shromáždění a k večeři Páně, ba dává i desátky, koná dobro, jak jen může. Jde-li o spravedlnost podle zákony, je bez úhony.

Ze zbožnosti mu nechybí nic, než moc
Z náboženství nic, než duch
Z křesťanství nic, než pravda a život

Avšak snad ani nevíme, že takový křesťan, jakkoli by byl vysoce vážen u lidí, je ohavností před Bohem. Náš Pán ho výstižně přirovnává k nabílenému hrobu, který zvenčí vypadá pěkně, přesto však je plný lidských kostí a všelijaké nečistoty. Kosti - ty, pravda, už nejsou suché, pokryly je šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží avšak Duch v nich ještě není! A kdo nemá Ducha Kristova - není Jeho! "Vy však přece jste Kristovy, jestliže ve vás Boží Duch přebývá!"

"Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých":
Probuď se, probuď se, tak nás volá Boží Slovo. Povstaň v tuto chvíli, abys nemusel pít z Hospodinovy ruky pohár jeho hněvu. Vzchop se, aby ses chytil Hospodina. Hospodina, tvé spravedlnosti, který má moc tě spasit. Probuď se a zvolej spolu s chvějícím se žalářníkem: "Co mám dělat, abych byl zachráněn?!"

"Mluvím-li teď k někomu z vás více než k někomu jinému, pak to je k tobě, který se domníváš, že se tě tato slova netýkají!"

!!! Probuď se nesmrtelný duchu, ze svého snu o vezdejším štěstí !!!
!!! Navrať se poutníku. Toto není tvůj domov. Jsi pouze hostem a příchozím !!!

V jakém stavu je tvá duše? Kdyby ji Bůh požádal od tebe zatímco mluvím, jsi připraven setkat se s Ním? Můžeš stanout před Ním, jehož oči jsou čisté a nemohou se dívat na zlo?

Zajistil sis to jedno, co je třeba? Získal jsi znovu podobu obrazu Božího? Svlékl jsi ze sebe starého člověka a oblékl nového? Oblékl jsi Krista? Máš olej ve své lampě? Milost ve svém srdci? Miluješ Hospodina, Boha svého z celého svého srdce, duše, mysli i síly? Máš takové smýšlení jako v Kristu Ježíši? Jsi skutečně křesťanem? To znamená novým stvořením? Pominuly staré věci a je "nové učiněno všecko?"
Víš, že tvé tělo je chrámem Ducha svatého, jejž máš od Boha? Přijal jsi Ducha svatého? Nebo tě snad tato otázka zaráží, protože jsi neslyšel, že je Duch svatý seslán?
A přece, na základě Božího Slova a učení naší církve -Církve bratrské-musím opakovat otázku: "Přijal jsi Ducha svatého?" neboť křesťan je přece člověk pomazaný Duchem svatým a mocí.Víš, co je zbožnost? Je to účast na Boží přirozenosti. Je to Kristus v tobě, ta naděje slávy, nebeské štěstí a svatost začínající na zemi, království Boží v tobě. Ne jídlo a pití, nic vnějšího, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. Věčné království ve tvé duši. Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení.
Snažíš se toho dosáhnout? Nebo je ti to jedno? Snažíš se upevňovat své povolání a vyvolení, jak je psáno: "s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení" Snažíš se vejít úzkými dveřmi? Myslíš to vážně se svojí duší? Můžeš odpovědět tomu, který se tě ptá: "Pane, ty všechno víš, ty víš, že Tě chci mít rád!"

Doufáš, že budeš spasen. Ale jaký důvod máš k této naději? Protože jsi nikomu neučinil nic zlého? Či snad proto, že jsi vykonal mnoho dobrého? Nebo proto, že nejsi, jako ostatní lidé. To vše tě nikdy nepřivede k Bohu. U Boha to vše je marnost. Já se ptám na to, co má u Boha cenu: "Poznal jsi toho, kterého Bůh poslal, Ježíše Krista?" Naučil tě, že: "milostí spaseni jsme skrze víru a to ne sami ze sebe, dar je to Boží, ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil:" Poznal jsi, co znamená: "nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšné k pokání!" Víš, co zasluhuješ? Lkáš k Bohu? Šel jsi do sebe, jako marnotratný syn. Chceš zbožně žít v Kristu Ježíši? Zakoušíš proto pronásledování?
To jsou otázky burcující ze spánku. Proto: "Probuď se, kdo spíš. Zachraň se z toho zvráceného pokolení!"

A ZAZÁŘÍ TI KRISTUS !
A nakonec chci objasnit zaslíbení: "A zazáří ti Kristus!" Je to povzbudivá myšlenka. Znamená, že ať jsi kdekoli, uposlechneš-li Jeho volání, pak nebudeš Jeho tvář hledat nadarmo! Jestliže se nyní probudíš a vstaneš z mrtvých, jak praví Bible, On se zaručil, že ti dá světlo. Hospodin je dárce milosti a slávy. Dá ti světlo své milosti a slávy. Tehdy vyrazí jako jitřenka tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. Bůh, který řekl: ze tmy ať zazáří světlo! osvítí tvé srdce, aby ti dal poznat světlo své slávy ve tváři Pána Ježíše Krista. Vám, kdo se bojíte Hospodina, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Protože Kristus se ti zjeví a On je to pravé světlo. A pak bude přebývat ve tvém srdci, abys byl zakotven v lásce a mohl pochopit, co je skutečná šířka, délka, výška i hloubka Kristovy lásky, která přesahuje každé poznání.
Zde vidíme moji milí naše povolání: Jsme povoláni, abychom byli příbytek Boží v Duchu svatém. Duch svatý je tím velikým darem, který Bůh v různých dobách a různými způsoby zaslíbil člověku a jej dal v plnosti, když byl Kristus oslaven.
Toto jsou ta zaslíbení:
Ez 36,27 Vložím vám do nitra svého ducha, učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Iz 44,3 Já vyliji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyliji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.

My všichni můžeme být živými svědky těchto skutečností, odpuštění hříchů a daru Ducha svatého.

Ptám se tě:
- Věříš, že ruka Hospodinova není krátká na tvé spasení?
- Věříš, že je tentýž včera i dnes i na věky?
- Že nyní má moc odpouštět na zemi hříchy?

Pak buď dobré mysli. Bůh ti pro Krista Ježíše odpustil. Vírou jsi ospravedlněn zadarmo. Vírou můžeš být také posvěcen v Ježíši! Křesťanem je ten, kdo přijal Ducha Kristova. Křesťanem není, kdo ho nepřijal. A není možné ho přijmout a nevědět o tom. Je to Duch Kristův a ten, kdo ho přijal, chová se jako Ježíš Kristus, protože má Ducha Kristova. A to je ten Duch pravdy, kterého nemůže přijmout svět, vy však jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Závěrem chci shrnout, že Bůh nás skutečně ustanovil, abychom byli sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, k ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Bůh nám daroval dlouhou dobu k pokání. Ponechává nás ještě tento rok, ale varuje nás a budí nás, abychom se vrátili k zásadám reformace, k pravdě a prostotě evangelia. Možná se nyní vzpíráme už poslednímu úsilí Boží milosti zachránit nás.

Budu se modlit:
"Bože, pokorně prosíme, oslav se v naší obnově, ne v naší záhubě. Bože shlédni a dej, abychom poznali čas Tvého navštívení. Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména. Vysvoboď nás, zprosť nás hříchů našich pro své jméno! Zachovej nám život, ať můžeme vzývat Tvoje jméno. Hospodine, Bože, Otče náš, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni!"

Žehnání:
"Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva po všecka pokolení na věky věků."