odpovědi na otázky

Máte otázky ohledně křesťanství a víry? Napište nám e-mail na petr.tucek(at)cb.cz

 Kdo vymyslel, že Bible se bude jmenovat právě tak? Znamená slovo "Bible" něco?

Mnoho slov, které běžně používáme jak v českém jazyce, tak i v mnohých evropských jazycích, má svůj původ v latině, která patří do rodiny tzv. indoevropských jazyků. Stejně tak je tomu i se slovem Bible. Slovo bible se do českého jazyka dostalo z latinského Biblia, které má svůj původ v řeckém slově Biblion znamenající doslova svazek, knížka. Původ slova Bible tedy není náboženského charakteru.

 Bývají nějaké modlitby, na které Bůh neodpovídá?

Bývají a Bůh se s tím nijak netají. Nicméně je třeba si uvědomit, že modlitba není jakási magická převodovka, kterou dáváme Boha do pohybu podle toho, jak si umaneme. Nakonec i sám Ježíš, poté co prosil Boha, aby nemusel jít na kříž ("je-li to možné, odejmi ode mne tento kalich") se modlil, aby se děla vůle Boží. Tedy – modlit se máme ale s vědomím, že Bůh je svrchovaný a že často až mnohem později nám dochází, že pro nás bylo nakonec lepší, že se nestalo to, o co jsme prosili a že se naplnila jeho vůle.

Mám nějaké kamarády křesťany a chtěl bych se na něco zeptat, protože mi to přijde trochu jako paradox. Tvrdí, že jim bůh pomáhá v životě, ale na druhou stranu tvrdí, že bůh nám všem dal svobodnou vůli a do dění na Zemi nezasahuje.

Bůh lidem skutečně pomáhá, což ale neznamená, že dělá věci za ně. Pokusím se to ukázat na výchově. Dobrý rodič nenapíše za dítě úkol, raději se s ním bude učit a připraví ho na to, aby úkol zvládlo dítě samo. Pokud se člověk modlí, aby mu Bůh pomohl, potom tato modlitba neznamená prosbu typu "Pane Bože uděllej to za mne", ale "dej mi sílu, abych určitým úkolem prošel tak, jak se ti Bože líbí". Pokud bych to ukázal na Vámi uvedeném příkladu, potom ono není snadné se usmířit s rodinou a ani Bůh to za vás neudělá. Dá vám ale sílu - pokud se skutečně chcete usmířit. Do jaké míry Bůh zasahuje do osudů lidí nevíme, protože jeho mysl naprosto převyšuje naši. Také víme, že pokud se modlíte, tak nemáte pojistku na spokojený život. Důvod je ten, že pro věřícího člověka je ještě vyšší hodnota než "zdravíčko a štěstíčko". Onou hodnotou je život pro Boha a pro druhé (což spolu úzce souvisí). Máme tedy prosit Boha, aby nám pomohl, na druhou stranu s vědomím, že přesně nevíme co je pro nás nejlepší a zároveň, že někdy těžší cesta je ta lepší a proto ji jako věřící přijímáme, byť ji ne hned rozumíme. Co se svobodné vůle a utrpení týká, potom si nemyslím, že by Bůh do dění na zemi nezasahoval. Zasahuje, jen nevíme přesně jak. Jisté je, že člověka vraždí druhý člověk, ne Bůh (nebo abych byl aktuálnější - na internet dává sprostoty člověk, ne Bůh). To, že Bůh nezacpe hlavně pušek nebo nezavirovává počítače pedofilům zvěřejňujícím svoje stránky je pravda, nicméně to souvisí se svobodnou vůlí. Tito lidé se jednou za svoje konání budou před Bohem zodpovídat a případný argument "Bože proč jsi nás nechal" neprojde. Utrpení, kterého jsme svědky nesou všichni s tím, že Bůh dává ve svém slově ukazatele, jak si nenechat zlo vpustit do srdce. Peklo, které na zemi lidé rozpoutávají je výsledkem lidské vzpoury proti Bohu zároveň lidské touhy být jako Bůh. Bůh tuto touhu respektuje, ale následky si neseme všichni.

Co se stane s člověkem, který příjme Ježíše, ale za nějaký čas žije starým způsobem života?

Nevím, protože soudit jednou bude Bůh. Nicméně pro mne vždy je otázkou, zda se tento člověk vůbec někdy setkal s Bohem, zda se nejednalo jen o citové vzplanutí. Na druhou stranu v životě křesťana může nastat období, kdy nežije s Kristem a kdy žije jako dříve. Naše schopnost hřešit, naše touha po nezávislosti na Bohu nás neopustí v okamžiku obrácení. Kritické ale je, když nám tato realita (postupného odpadání od Krista) přestává vadit a kdy s tím odmítáme cokoli dělat.

Co řekneš Bohu až se tě zeptá co si tady na světě udělal pro Něho?

Odpověď: Bůh se mě nebude ptát co jsem pro Něho udělal, ale zda to co jsem udělal, bylo motivováno láskou k Němu a k jeho stvoření. Bohu nejde až tak o litry potu, kterými se mu jednou vykážu, ale o vztah s ním, který musí automaticky vypůsobit i skutky. Jinými slovy – služba Bohu a lidem by měly vycházet z lásky, která není jakýmsi romantickým sentimentem, který se orientuje jen na to, co se mi líbí, a co dělám rád, ale z lásky, která se přetváří v čin.

zajímalo by mě jak nahlížíte na výstavu Bodies v pražské Lucerně?

Výstava mi připadá poněkud morbidní. Do současné doby byl veřejný pohled na zohavené mrtvoly možný v podstatě jen ve válce popř. ve středověku a části novověku po popravách (např. čeští páni poraveni r. 1620 byly rozčtvrceni a vystavováni). Lidem to ukazovalo, že cosi není v pořádku. Tato výstava jakoby posouvá odvěké hranice. Můžeme se dohadovat proč člověk normálně nechtěl a ani nechce vidět mrtvolu bez kůže. Jeden důvod je určitě estetický, jiný důvod potom jistá úcta k těm, kdo nás předešli. Dnešní doba se občas snaží ukázat, že vlastně vše je jen věcí vkusu a že i pojem úcta (třeba i k mrtvým)je něco relativního. Osobně si to nemyslím. Pochopitelně jiná věc je vidět mrtvé kvůli anatomickým vědomostem, ale to není cílem výstavy. Myslím, že cílem je spíše vzbudit senzaci za každou cenu a tato cena se me zdá neúměrná.

Proč křesťanství zakazuje sex před manželstvím? (nedoporučuje)?

1. Sex ve smyslu tělesného spojení mezi mužem a ženou, stanovil do manželství Bůh ve svém slově, nejedná se tedy o výmysl církve. 2. V manželství na sebe muž či žena bere závazek, kterým druhému sděluje, že vztah s ním chce budovat v dobrém i ve zlém. Tento kontext je pro lidskou sexualitu lepší než pohled na sex jako na hru nebo jako na pouhé vyjádření vzájemné přitažlivosti. 3. Ovládání tužeb není ničím degradujícím. Otázka je spíše opačná – zda ten, kdo není schopen ovládat svůj chtíč, je schopen, se ovládat v manželství, kde jsou periody, kdy sex není možný. 4. Sexuálním spojením druhému dávám i kus své duše. Bible zná pro sexuální spojení muže a ženy výraz „stát se jedním tělem“ nebo „poznat se“. Obojí evokuje hluboké spojení na všech rovinách osobnosti. Toto hluboké vzájemné oddání se, nelze rozdávat kde komu nebo jen proto, že jsem se zamiloval. 5. Překonávat sexuální pud není snadné, sexualita patří k nejsilnějším pudům v člověku. Nicméně argument „že je to silnější než já“ není argumentem proč něco dělat nebo nedělat. Křesťanství není o následování svých instinktů, ale o dání instinktů do jistých hranic. 6. Vztahy založené především na sexu nemohou vydržet, protože když vyprchá tělesná přitažlivost, zmizí i láska. 7. Věrnost a sex v manželství je ochranou i před pohlavními chorobami. Tento argument ale většinou uznávají až ti, kdo nějakou pohlavní chorobou trpí. Argument, že kondom nás ochrání je absurdní v tom smyslu, že není příliš mnoho lidí, kteří by i s kondomem dobrovolně měli pohlavní styk s člověkem nakaženým např. nemocí AIDS.

Měl jsi někdy krizi ve víře, tak že se ti chtělo na to vykašlat?

Ano měl, nicméně si myslím, že krize patří k víře. Skrze krize si člověk znovu ohmatává čemu nebo v případě křesťanství komu věří. Důležité je, aby v těchto životních okolnostech měl člověk někoho, s kým může o svých zápasech čestně a otevřeně mluvit. I proto, že učím 10 let filozofii, znám dobře i názory proti křesťanské víře, hodně jsem nad nimi přemýšlel a přemýšlím, někdy mne dostali a i dostanou do kouta, na druhou stranu argumenty pro křesťanství i osobní zkušenosti, jsou pro mne silnější než proti.

Může člověk nějakým způsobem přijít o spasení?

Mám za to, že může. Pokud hovoříme o křesťanství jako o vztahu, potom ze vztahu se dá i vystoupit. Bůh je gentleman respektující moji volbu a to i volbu poté, co jsem v Něj uvěřil. Na druhou stranu si nemyslím, že o spasení přijdu, když zhřeším a že bych se tedy měl konstantně bát, zda jsem nepřišel o spasení. Myslím, že by se jednalo o vědomé rozhodnutí, které učiním poté, co jsem uvěřil, že už nechci s Ježíšem více nic mít.

Je sebeuspokojování velký hřích?

Nemyslím si, že je to větší hřích než hříchy jiné. Problém je, že Boží vůle pro sexualitu je obdarování druhého. Jedná se o princip, že dáváním bereme - tedy opak toho, co vnímáme ve světě. Na tomto principu ale funguje i láska obecně. Já obdarovávám a nečekám nezbytně něco zpět. Dávám, protože miluji, ne protom že z druhého něco kouká. Pokud je sexualita v kontextu lásky - tedy obdarovávání, potom pochopitelně při sebeukájení se tento princip míjí cílem. Na druhou stranu si nemyslím,že by se jednalo o "smrtelný" či neodpustitelný hřích. Vím, že s tím leckdo bojuje.

Co je to hřích proti Duch svatému? Bojím se, zda jsem jím nezhřešil...

Hřích proti D.Sv. je třeba vnímat v kontextu, ve kterém o něm Ježíš mluví. Mluví o něm tehdy, když je židovskými představiteli nazván synem ďábla, resp. když je obviněn, že to, co dělá je z ďábla. Ježíš svoje skutky dělal z moci Ducha svatého (byl to Duch svatý, který ho posiloval, když žil v lidském těle) a najednou někdo řekl, že jeho zdroj síly je ďábel. Nejedná se tedy především o morální přestoupení, jako spíše o vědomé odmítnutí Pána Boha poté, co jsme ho poznali a poté co o něm máme dostatek informací. Myslím si, že se tento hřích pohybuje na hranici okultismu, kdy věci příslušející Bohu přisuzujeme satanu. Jsem si jist, že člověk, který následuje Krista a který pochopitelně i hřeší (stále žijeme v těle), se nemusí bát, že tímto hříchem zhřešil. Jako křesťané, ale zároveň i lidé v pozemském těle hřešíme, nicméně pokud hříchů litujeme a máme touhu jít dál za Kristem, není třeba se bát, jestli jsem náhodou nezhřešil proti Duchu svatému. Hříchem se vzdaluji od Boha, ale neztrácím spasení či možnost odpuštění.

Ježíš, byl moc dobrý člověk, ale opravdu byl Bohem?

Ježíš byl nejen dobrým člověkem, ale především Bohem, který sestoupil na tuto zem a vzal na sebe lidskou podstatu. Tato skutečnost je těžko přijatelná vlastně pro všechna světová náboženství, protože je pro ně nemyslitelné, že by svatý Bůh sestoupil do tohoto slzavého údolí, kterému se říká náš svět. Když už (v konceptu jiných náboženství) sestoupil, potom tak, že někoho za sebe poslal - nějakou svou odnož, nižší bytost, posla. Důvody proč byl Ježíš Bohem. Protože to sám o sobě tvrdil, protože nikdy nezhřešil, protože odpouštěl hříchy, protože se na něm naplnila všechna proroctví o něm vyřčená a protože vstal z mrtvých.

Co si myslíš, o modlitbě ke svatým?

V Bibli k těmto modlitbám nevidím dostatečný důvod. Nevidím zde žádný příklad, kdy by se např. apoštolé nebo někdo jiný modlil ke svatým. Ani v Bibli k tomu nevidím přímou výzvu. Spíše chápu svaté jako příklady či vzory hodné inspirace a následování.

Zajímalo by mě jak rozpoznám, jestli je ta dívka skutečně ta pravá (od Boha). Už jsem se v tom spletl. A teď jsem v této věci opatrnější. Zatím jsem s žádnou nechodil, ale už jsem jisté dívky oslovil. Skončilo to vždy neúspěšně.

Mám za to, že rada v podobě "x zaručených kroků vedoucích k nalezení té 
pravé", neexistuje. Nicméně tím nechci bagatelizovat nadnesenou otázku 
nebo tvrdit, že bychom v této oblasti neměli hledat Boží vůli. I této 
oblasti existují některé obecné principy, podle kterých je moudré 
postupovat. 1. Jako základ vnímám, aby ona dívka byla věřící. Zní to 
jako samozřejmost, ale zkušenost ukazuje, že to až tak samozřejmé není. 
2. Přemýšlel bych nad tím, zda je nejen věřící, ale zda žije i to, co 
vyznává. 3. Kladl bych si otázku, proč s ní vlastně chci chodit, co 
bych já chtěl do vztahu přinést. Pro některé kluky je vztah v podstatě 
jen zaplněním vnitřní prázdnoty a to je špatná motivace. 4. Myslím, že 
odhalování Boží vůle zda ten/ta je ta pravý/pravá, se odehrává více v 
samotném chození. 5. Doporučuji se poradit s někým moudrým, komu 
důvěřuješ a kdo dotyčnou zná. Ona rada nemusí být neomylné dogma, ale 
může být pomocí. 
6. Ukazatelem může být i prostý cit zamilovanosti. I zamilovanost 
stvořil Bůh a není ničím pokleslým. Na druhou stranu není na škodu, 
není-li zamilovanost slepá. 7. Zajímavá zkušenost je číst Bibli pod 
otázkou, která se týká oné vyvolené. Někdy mi Bůh může dát nečekanou 
odpověď. 8. I když všichni víme, že žádný člověk není dokonalý, 
zvažoval bych jaké jsou charakterové vlastnosti té či oné. Neočekávej 
dokonalost, nezamiluj se do nereálného snu, na druhou stranu je třeba 
mít moudrost v tom smyslu, abych nezačal chodit s někým, kdo v 
některých základních oblastech má zásadní problémy a já vím, že 
dlouhodobě by to byl pro nás oba problém. 
9. Nečekej na stoprocentní jistotu, že to je ta pravá. Spíše na určité 
směrovky, že to by mohla být ta pravá. Určité utvrzení přijde v 
chození,kdy Boží vůli pro celý život budete hledat společně. 10. Je 
dobré být opatrný, ale ne přeopatrný. Možná bych se zpětně zeptal těch, 
které tě odmítli, proč se tak stalo. Může ti to dát dobrou sebereflexi 
co je třeba změnit. (Může ale nemusí)

Je celník Matouš z devátý kapitoly Matouše autor týhle knihy??Jestli jo,proč píše v třetí osobě???

Ano, jedná se s největší pravděpodobností o Matouše - výběrčího daní. Matoušovo autorství nedovozujeme ze samotného evangelia, ale ze svědectví církevních otců (Papius, Eusebius). Matouš používá stejný styl jako Jan. Oba popisují evangelijní události jakoby z úhlu vypravěče. Důvodem je zřejmě snaha popsat situaci z pozice vypravěče, který je tak trochu "nad věcí", drží nad událostmi určitý odstup. Tento styl se ale používá i dnes - tedy že o sobě autor píše jako o něm/ní.

Chtěl bych se zeptat, jak vyřešíte otázku týkající se nálezů kostí dinosaurů o mnoho starších než se nalezl jakýkoliv člověk... Není to věc, která jde proti Bohu a tomu, jak On stvořil svět?

Vyřešil bych to tak, že pokud jsou kosti vyhynulých dinosaurů starší než lidské, potom zde dinosauři byli dříve než lidé. Nemyslím si, že Bůh musel stvořit vše najednou nebo že dokonce nejdříve stvořil lidi, a pak vše ostatní. Pokud otázka vychází z prvních kapitol Bible a některých teorií o vzniku světa, potom mám za to, že biblický popis stvoření nemá za cíl poskytnout vědeckou teorii o vzniku vesmíru. Tedy jinak řečeno, první kapitoly Bible nejsou primárně psány pro vědeckou obec 21. století, ale pro Izraelce žijící uprostřed záplavy pohanských národů a to tak, aby tito lidé textu rozuměli. Klíčová zvěst prvních kapitol Bible je, že Bůh stvořil svět a člověka, že nemusel bojovat s jinými bohy - tak jak tomu bylo v mytologiích národů obklopujících Izrael, že Bůh nepřebývá v chrámě, ale jeho chrámem je celý vesmír, který stvořil, že člověk a celý hmotný svět je stvořen k Božímu obrazu a že je dobrý a nakonec že člověk se stal smrtelným díky vzpouře proti Bohu. Jinak to, že v Bibli nepíše o dinosaurech, nutně neznamená, že neexistovali. Nepíše se tam o řadě jiných zvířat, které existovali a existují. Mám za to, že nakonec klíčová otázka je, zda vesmír a člověk vznikl sám od sebe nebo zda byl stvořen. Toto považuji za důležitější než jestli to bylo v sedmi dnech. Pravdou je, že nakonec i mnoho evolučních vědců přiznává, že vznik života z ničeho je problematický a že různé předkládané teorie vycházející z evoluce, jsou jen teoriemi či hypotézami ne jistotou. Pro ty, kdo se naznačenou problematikou zaobírají více, doporučuji knihu od Ch. Taxtona "Tajemství vzniku života", která je dokonce v el. podobě a to na http://www.hewer.cz/kabrt/ nebo si můžete koupit některou z knih nakl. Návrat Domů - www.navrat.cz - odkaz Edice "Společnost". Jak Taxton, tak knihy z Návratu obhajují, že vesmír byl stvořen. O evoluci se pochopitelně dozvíte dost ve škole.

Je hřích, když před spolužáky běžně neříkám že sem věřící a tak: protože se neptají....vím, že někde v bibli stojí něco ve syslu: "kdo mě zapře před bližními toho i já zapřu před svým otcem" nebo tak nějak a docela mě to

Nemyslím si, že je to hřích. Spíše bych viděl jako moudré být připraven hovořit o evangeliu když se k tomu naskytne příležitost. Navíc občas nastane situace, kdy mám jiný názor, nebo něco neudělám/udělám protože věřím a toto všechno vyvolá u druhých otázky, na které je potom dobré odpovědět. Doporučuji se modlit za to, aby mi P.B. otevíral možnosti ke svědectví a být ke svědectví připraven. Moje zkušenost je, že někdy se dlouho nic neděje, nemám možnost hovořit o Kristu, ale snažím se být připraven na příležitost a ta čas od času nastane. Někdy je o dobré své nevěřící kamarády pozvat na nějakou dobrou křesťanskou akci a i to může vzbudit otázky či dobrou diskusi. 

Abych ale odpověděl přesně - nemyslím si, že je hřích, že se spolužáky běžně nemluvíš o Kristu.

Kdy se lidé podle Bible naučili psát???Mojžíš přece napsal svých 5 knih,tak musel umět psát...A co Adam a Eva?Uměli teda lidi psát od stvoření nebo se to postupně naučili-stejnym způsobem,jako řiká evoluce-že se lidi vyvíjeli?

Přímo v Bibli nečteme nic o tom, jak a kdy se lidé naučili psát. Můžeme ale studovat obory, které se naznačenou problematikou (vznikem písma) zaobírají. Mojžíš pochopitelně psát uměl, nicméně to uměli už lidé před ním. Určitě uměli psát Egypťané, z jejichž země Izraelci vyšli, stejně tak uměly psát jiné národy obklopující Egypt. Osobně nevidím problém v tom, že se psát lidé postupně učili - s vývojem řeči, že to tedy nepřišlo samo, zhůry.

Ahoj Davide a spol!Když se tak odhodlaně ty a ostatní stavíte proti předmanžleskému sexu, docela by mě zajímalo, co vše tím pojmem máte na mysli? Jenom klasickou soulož?Co třeba orální sex? Anebo podle některých odborníků lze za sex po...

celé znění otázky je toto (nevešlo se do kategorie otázek): Ahoj Davide a spol!Když se tak odhodlaně ty a ostatní stavíte proti předmanžleskému sexu, docela by mě zajímalo, co vše tím pojmem máte na mysli? Jenom klasickou soulož?Co třeba orální sex? Anebo podle některých odborníků lze za sex považovat už i pohled nebo i líbivé oblečení (které může být i velmi cudné). Katolická církve zase např. odmítá do svatby polibek jazykem. Platí v CB něco podobného?Díky za odpověď. CB (naštěstí) nikde nevyhlašuje, jak se mají lidé líbat před svatbou nebo po svatbě. Stejně tak bych neřekl, že se já nebo CB staví proti předmanželskému sexu. Proti předmanželskému sexu hovoří Bible. Pokud se CB ve svých nejdůležitějších dokumentech odvolává na Bibli jako na měřítko života, potom jí nic jiného nezbývá, než k předmanželskému sexu říci ne. Vypadá to jako slovíčkaření, ale není tomu tak. Postavil bych to tak, že je to Bůh (stvořitel sexu), kdo se staví odhodlaně proti předmanželskému sexu (pokud bych použil dikci otázky). Otázka ale zní, co se sexem myslí. Mám za to, že je předem odsouzena k neúspěchu snaha přesně popsat co je daleko a co ještě ne. Pokud bychom to dohnali do absurdity, potom bychom museli měřit průsvitnost šatů, stopovat délku polibku atd. Toto asi není správná cesta. Pokusím se tedy na otázku odpovědět jinak. Jiná je sexuální dráždivost u kluků, jiná u dívek. Pokud je kluk normální, potom jeho sexuální stimuly velmi rychle naskakují při pohledu na ženskou nahotu, při dotýkání se ženských pohlavních orgánů, při tom, když se žena dotýká jeho pohlavního orgánu atd. Tyto věci ho zcela přirozeně vedou k souloži. Nepopírám, že se může ovládnout, ale nemusí. I když se ale ovládne, potom se jen těžko ovládá v myšlení. Ježíš na jednoum místě hovoří, že už žádostivý pohled na ženu je hříchem. Pochopitelně má na mysli ženu mimo manželství. Co se manželství týká, kniha Přísloví přímo vybízí k radosti ze své ženy. Pokud mám se svojí dívkou např. orální sex, a pokud jsem normální chlap, potom to dost dobře není možné bez žádostivosti alespoň v myšlení - žádostivosti jít dál. Asi u každého budou pomyslné hranice jinde, je ale škoda se okrádat o jedinečnost sexu, který zažijete až budete svoji. Žel mnozí lidé žádnou jedinečnost neznají - protože všechno nebo skoro všechno poznali už v chození. Poslední věc - zkuste se spolu modlit, prosit Boha aby vám i v této oblasti dal světlo. Pak zkuste přejít třeba na orální sex...jsem si jistý, že to dost dobře nepůjde, kvůli určitému vnitřnímu svědectví Ducha svatého. Jiná věc je, že chození není manželství. Není lepší, aby moje tělo jednou patřilo tomu, koho budu mít na celý život - a to včetně dotyků? Co se odborníků na šaty týká, moc bych se jimi neřídil. Myslím, že holky velmi dobře vědí, kde je hranice krásy a erotiky.

Ahoj mám dotaz. Nevím, jak se přinutit číst bibli. Vím, že číst je dobré, ale vůbec se mi do toho nechce, protože mám pocit, že to bude nudný text u kterého budu jen ztrácet čas. Existuje něco jako čtecí řád? Nebo něco co mě bude

Nejsem si jist, zda existuje nějaký zaručený návod na to, jak se motivovat ke čtení Bible. Asi bych se pokusil v tomto rozpoložení číst méně ale pravidelně. Někdy nás věci začnou bavit až tehdy, když je děláme pravidelně. Až pak totiž začnou dávat smysl. Tedy zcela konkrétně - zkus si postupně přečíst třeba Janovo evangelium. Třeba po půl kapitolách. Možná, že tě tam některé pasáže "chytnou". Nebo každý den pár přísloví z knihy Přísloví. Důležité ale je "sytit svojí duši" (omlouvám se za toto poněkud starobylé rčení) i ve chvílích nechutenství. Myslím, že časem se dostaví i chuť.

Vím, že sex před stavbou je zakázaný, jde mi jen o to kdyz chodím s nevěřícím člověkem, je všechno komplikovanější. jak mu mám teda vysvětlit svůj postoj? Protoze v dnešní době jsou i nevěřící kteří jsou > jinak dobrými lidm

Myslím, že se to dá postavit i jinak. Pokud vás má dotyčný skutečně rád, potom by měl být schopný respektovat vaše hodnoty. Pokud s vámi je ohcoten chodit pod určitou podmínkou a tou je sex před svatbou, potom si kladuotázku, zda-li se jedná o skutečnou lásku, která dle Bible "nehledá svých
věcí". Jiná věc je potom chození s nevěřícím partnerem. Bojím se celou problematiku shrnout do zjednodušeného "zatni zuby a vydrž to bez kluka".Dovedu si představit, že samota je těžká. Zároveň svatba s nevěřícím je krok k velikým problémům, které pravděpodobně způsobíte nejen sobě, ale i vašemunastávajícímu. Vím, že se dnes lidé zaklínají slovy jako tolerance, porozumění atd., jenže v manželství pak nastanou situace, kdy svoje duchovní problémy a otázky, budete řešit s jiným chlapem - s vaším kazetelem či farářem. Neproto, že jste nevěrná, ale proto, že vám v těchto věcech váš muž těžko porozumí. Dovedu si představit, že to pro něj bude dost nepříjemné.
Jiná věc budou peníze - nedovedu si předsavit, že bude chtít dávat x procent církvi. Dále výchova dětí - tedy třeba že místo na sport je bude vodit v neděli do sboru... těch potenconálních rozbušek je celá řada na nedojde k nim kvůli morální pokleslosti vašeho muže, ale kvůli jinému systému hodnot. Nakonec budete smutní oba dva, nebo jeden z vás bude muset začít dělat kompromisy. Moje zkušenost je taková, že většinou pro klid v rodině ustoupí věřící žena. Jiná věc je, že někdy je třeba jít příležitosti naproti a jezdit na akce, kde jsou věřící mladí lidé a kde je možnost se tedy
seznámit. Zároveň se i v této oblasti učit důvěřovat Pánu Bohu, že se o vás postará. Třeba v jiném čase, než si představujete, ale postará. Vím, že se to snáže píše než žije, ale to je vždy, když hovoříme o víře...

Nemyslím si,že je důležité aby lidé věřili v Boha a chovali se > podle toho.Myslím,že je důležité,aby se lidé hlavně chovali SLUŠNĚ...

Určitě je důležité, aby lidé jednali slušně. Ti ale nijak nepopírá potřebu víry v Boha. Nakonec i slušný člověk si zřejmě uvědomuje (pokud tedy neztratil soudnost), že hřeší. Třeba méně než někdo jiný, ale přesto - občas hřeší. A hřích je tím, co každého člověka (i slušného) odděluje od Boha. Toto lze "rozetnout" pouze skrze odpuštění - tedy vyznání hříchů skrze které přichází odpuštění od Boha. Víra není nějaký racionální souhlas s tím, že Bůh existuje, ale důvěra v Boha v dennodenním rozhodování a životě. Určitá přidaná hodnota potom určitě je i to, že člověk žije správně - tedy vašimi slovy slušně.

Mam otazku nebo spise potrebuju pomoc. Mam kluka.. a spim s nim, sice vim, ze to neni dobry.. vuci Bohu, ale vim, ze si tim skodim jen sama sobe. Ale muj kluk nevi, ze jsem verici. Miluju ho.. a moje mama o nem nevi a ja ji porad nechci lhat a vim ze by m

Jedna z důležitých věcí v lásce je jistá neústupnost. Konkrétně mám na mysli to, že pokud cítím, že ve vztahu překračuji hodnoty, které mi jsou vzácné, tak se to snažím zastavit. Pokud mne má druhý skutečně rád, potom to bude respektovat. Pokud mne ale chce především "na to jedno" (tedy na sex) potom nemůžeme hovořit o lásce, ale o smyslné touze, která nemá s láskou nic společného. To, že tě jako věřící dívku obviňuje svědomí je zcela normální a je třeba tyto impulzy brát vážně. Otevřeně bych na tvém místě svému chlapci o své víře řekl. Pokud se skutečně máte rádi, potom je nemyslitelné, abyste o tak důležité oblasti jako víra nemluvili a tajili to před sebou. Dále bych mu otevřeně řekl, že s ním dál spát nechceš, protože to je v rozporu s tím, čemu věříš. Pokud tě má rád, bude to respektovat. Pokud to respektovat nebude, potom mu jde více o tvé tělo než o tebe a v tom případě jen dobře, když ze vztahu vystoupíš. Obecně si myslím, že je chyba chodit s nevěřícím - i kdybyste spolu nespali. Tím nechceme neveřící dískriminovat, ale je velmi složité chodit s někým, s kým se nemohu sdílet o svých niterných věcech, jako je právě víra. Tedy moje otázka je, zda je správné chodit s něvěřícím. Jak chápu Boží slovo - Bibli, správné to není. Moje rada zní - nech si sex až pro svého muže. Uvidíš, že toho nebudeš litovat.

Ahoj mám takoví problém.Vždy když mám jít na nedělní shromáždění, dostanu strach. Najednou mi v hlavě padaj věty jako: Bude to tam strašná nuda nebo lidi tě tam stejně nemají rádí a vůbec tam nepatříš... a takhle bych mohl pokra

Toto se nezmění, když budeš sedět doma. Někdy jsou v životě křesťana období, kdy něco dělá sám a kdy to jde jakoby samo, někdy se do správných věcí musí přinutit. To platí i o společných shromážděních. Prostě někdy jdu, protože vím, že je to pro mne dobré a že se to líbí Bohu - i když se mi nechce. Druhá věc je prosit Boha, aby tento postoj nechuti změnil a dal mi do srdce novou touhu po Jeho slově a po druhých křesťanech. Určitě tě lidi ve sboru rádi mají, jen ti to třeba ne vždy dají dostatečně najevo. Stejně tak je v  kázání vždy něco, co si lze odnést do života. Pokud dlouhodobě nebudeš chodit do sboru, propast mezi tebou a společenstvím se bude pouze rozšiřovat.

Ahoj,chtěla jsem se zeptat jak mám se svými spolužáky a učiteli mluvit o víře, v církvi mi známí říkají že je dobré o tom mluvit ale doma zase že to nemám něják projevovat,snažím se protože vpodstatě je to část mého života, jak

Chtěla bych se zeptat... teď slavíme Vánoce a připomínáme si jak k jesličkám přišli pastýři, tři králové. Kam se ale poděli všichni ti lidé, kteří s jásotem vítali malého Ježíška? Kde byli, po všechen ten čas? Kdybych já vě

Co se týká tří králů, potom se jedná doslova "o tři mágy". Tedy lidi, kteří 
se zřejmě zabývali astrologií a dle konstalace hvězd vyčetli, že se narodil 
mimořádný člověk. Určitě se nejednalo o krále ve smyslu moci - tedy nijak 
zasáhnout nemohli. Co se týká lidí - Bible nepíše, co s nimi bylo, ale 
domnívám se, že se zachovali stejně jako my když se setkáme s někým 
mimořádným. Prožijeme silný zážitek, ale každodenní starosti naše zážitky 
odnesou. Stejné to je a bylo s Kristem. Skutečně se s ním nakonec nesetkali 
ti, kdo ho viděli v Betlémě, ale kdo ho přijali jako Mesiáše. Nakonec to 
později řekl i Ježíš ve slovech "blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili".