• Znamená přijetí Pána Ježíše Krista skutečnou změnu lidského života?

    Jmenuji se Jirka, je mi 21 let. Chtěl bych se s vámi rozdělit o svůj životní příběh, a tím se pokusit vnést více světla do křesťanského života.

    Narodil jsem se ve Frýdku – Místku. Když mi byly čtyři roky, přestěhovali jsme se s rodiči k babičce na venkov nedaleko Ostravy. Vyrůstal jsem v silné ateistické rodině, ve které byly hlavní hodnotou vždy jen peníze a světská sláva. U mých rodičů jsem se s láskou a pochopením během svého dětství a dospívání téměř vůbec nesetkal. Jedinou osobou, k níž jsem tehdy přilnul celým srdcem, byla má babička. Ta mě také později přivedla k víře v Boha. Babička je člověkem, který má obrovskou víru v Pána Ježíše. Právě u ní jsem poznal skutečné působení ovoce Ducha Svatého (lásku, radost, pokoj, dobrotu). Své křesťanské kořeny jsem zapustil ve sboru husitské církve v sousední obci, v níž jsem byl jako dítě pokřtěn. Začal jsem zde pravidelně chodit asi v 10 letech. V tomto období jsem začal více přemýšlet o víře v Pána Ježíše Krista a 15. 3. 1993 jsem ho přijal do svého života jako osobního Pána a Spasitele. O pět let později jsem začal pravidelně jezdit na křesťanské tábory pořádané místní církevní denominací. V tomto období začal Bůh posílat do mého života tzv. „vzdělané křesťany“, skrze které mi chtěl ukázat cestu k sobě – samotnému zdroji lásky. Jedním z prvních byl lékař David, který byl tak hodný a laskavý, že jsem ho považoval za skutečného Ježíšova následovníka. V dalším pětiletém období následovala celá řada křesťanů, kteří svými proměněnými životy byli skutečně živým svědectvím o Ježíši Kristu, nejen svému okolí, ale především mně samotnému. V období puberty jsem začal „blbnout“, což se projevilo v duchovní oblasti, že jsem začal být nespokojený s domovským sborem. Má touha po poznání Ježíše byla tehdy tak obrovská, že jsem se rozhodl emigrovat do jiného sboru. Tehdy pro mě nastalo dlouhé období modliteb, ve kterém jsem hledal sbor, jenž by se stal mým skutečným domovem. Za tuto záležitost jsme se tehdy s babičkou hodně modlili a Bůh jí zázračně odpověděl ve vidění: „Tvůj vnuk, ať chodí do Církve bratrské!“ Bylo to něco neskutečného. Myslel jsem si, že doba, kdy samotný Bůh mluvil k lidem přímo, už skončila. Byl to však jasný důkaz, že tomu tak není. Poslechl jsem Pána a pevně jsem zakotvil v misijní stanici Církve bratrské v Ostravě – Porubě. Konečně se mi splnil sen a našel jsem skutečný křesťanský domov a také rodinu bratrů a sester.

    Jak se můj život po přijetí Pána Ježíše změnil?

    Přestal jsem chodit na diskotéky. Díky síle, kterou jsem dostával od Pána Ježíše jsem také skončil s vulgární mluvou. Bůh v mém životě vykonal hodně zázračných věcí – od složení zkoušek na VŠB-TUO (což se mi osobně jevilo beznadějné) až po nalezení ztracených dokladů na jedné brigádě. Pamatuji si, že mi tehdy všichni říkali: „Smiř se s tím. Je to ztracené. Nemáš naději.“ Já na jejich řeči nedbal, klekl si na kolena a s neotřesitelnou vírou prosil Pána Ježíše o jejich navrácení. Moje modlitba byla vyslyšena. Téměř ihned mi je donesla nějaká stará babička. Podobných svědectví by samozřejmě bylo mnohem více.

    V mém křesťanském životě nejsou jenom úspěchy, ale také stinné stránky a oblasti s nimiž neustále bojuji. To mi jen potvrzuje fakt, že Ježíš všechny problémy z našeho života úplně neodstranil. Víra v Ježíše mi však umožňuje procházet těmito problémy v pokoji a jistotě, neboť Ježíš sám řekl: „Já jsem vždy s tebou.“

    Toto zaslíbení a současně výzva platí i pro tebe, kdo tyto řádky čteš, pokud se rozhodneš na Ježíšovo volání odpovědět a pozvat ho do svého života jako svého Pána a Zachránce.

Comments are closed.