• Pohled k cíli (Epištola Filipským 3,4-14)

    Poměrně často slyšíme z úst reportérů, kteří komentují nějaký závod, případně od samotných účastníků závodů, že sice nezvítězili, ale hlavním a nejdůležitějším je to, že se běhu, závodu, soutěže zúčastnili. Pro mnohé je účast na mistrovství světa a ještě lépe na Olympijských hrách největším životním snem a přáním. Favorité čekají vítězství, a když se vítězi nestanou, jsou velice zklamáni. Jiní jsou zase skutečně rádi, že se mohli zúčastnit. V běhu víry je tomu jinak, platí zde jiné zásady. Nezáleží na lidské síle, na našich svalech, na věku. Běh víry je odstartován ve chvíli, kdy svůj život svěříme do Božích rukou a přijmeme oběť Pána Ježíše Krista pro sebe. Pro někoho je to jako maratónský běh, pro jiného běh na dlouhou trať a zase pro jiného překážkový běh, nebo sprint na 100 metrů. Možná podle toho, kdy svůj život Pánu Ježíši odevzdal. (Jako v podobenství Pána Ježíše o dělnících, kteří se nechali najmout na práci ve vinici.)
    V každém případě ale v běhu víry nestačí jen se zúčastnit, ale je třeba doběhnout až do cíle a na trati běžet správně. Zamysleme se nad tím, na co myslel apoštol Pavel, když mluvil o závodu – běhu k vytouženému cíli.

    1. „Nemyslím si, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti“. Jinými slovy: Pavel si nemyslel, že už je se vším hotový. On věděl, že na něho čeká ještě mnoho práce, ještě nedoběhl do cíle. Ještě běží a zápasí. Čekají na něho zkoušky, především ta největší: konec života a to smrt mučedníka. Do té doby je ještě mnoho k naučení i pro apoštola takového formátu jakým byl Pavel.
    Občas se setkáme s křesťany, kteří si myslí, že už jsou se vším hotoví a podle toho žijí a jednají. Jakoby měli za sebou už všechny překážky. Když jsem uvěřil v Pána Ježíše jako svého Spasitele, to ještě neznamená, že už jsem dosáhl cíle, ale ten cíl mi byl teprve odhalen a stal se viditelným. Člověk s výhledem k cíli roste. Ten slavný cíl nás formuje, proměňuje. My nemůžeme povědět: „já jsem pořád stejný, tentýž, jako na začátku cesty víry v Boha“. Bůh nás má rád takové, jací jsme a přijímá nás na milost, ale chce nás přeformovat, abychom se stali takovými, jakými nás chce mít On, než do cíle doběhneme. A při tom formování má s námi úžasnou trpělivost. Stejně jako hrnčíř musí vrátit uhnětenou hlínu na hrnčířský kruh, aby vytvořil něco nového, tak i Bůh nás musí prohníst, přeformovat, aby při nás dosáhl svého cíle. Proto Pavel říká citovaná slova:

    „Nemyslím si, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však abych se jí zmocnil, protože se mne zmocnil Kristus Ježíš“.

    2. „Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je povolání v Kristu Ježíši“. „Zapomínaje na to, co je za mnou“. Tímto výrokem apoštol jistě nechtěl povědět, že zapomíná na setkání s Ježíšem na cestě do Damašku, na své obrácení… Na setkání s Pánem Ježíšem se nedá zapomenout! Učedník Pána Ježíše Jan si i po létech pamatoval na den a hodinu setkání s Ježíšem „… neb bylo již okolo desáté hodiny.“ (Jan 1,40 KP). Možná tím chtěl povědět to, že nechce a nebude vracet k tomu, co už jednou vyznal a co mu bylo odpuštěno, co Bůh hodil za svůj hřbet do moře zapomnění a nepřipomíná více. Jsou totiž i takoví lidé, kteří se stále probírají ve svých minulých proviněních. Staví si tak na cestě víry sami sobě překážky a nejsou schopni jít dál.

    Když nám Bůh naše hříchy odpustil, tak ani my si je nepřipomínejme. Ale hlavním důvodem proč chce „zapomínat na to co je za ním“ je to, co pověděl Pán Ježíš: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“ (Luk 9,62) Prvním krokem víry je vykročení za Pánem Ježíšem, ale i potom je nutné mít Jej stále na zřeteli.

    Jako malý chlapec jsem sledoval svého dědečka při orání. Byl při každé práci velice pečlivý. Když oral, každá brázda byla rovná, jako šíp. Vysvětloval mi, jak to dělá. Na začátku první brázdy se podíval na druhý konec pole a vyhlédl si tam cíl, na který se neustále během orání díval. Nejdůležitější byla vždy první brázda, ale i při dalších se stejně díval k cíli… Nenechal se ničím rozptýlit, Neohlížel se a nerozbíhal za každou vyoranou myší… Zahleděl se na cíl, pobízel koně a oral. Nekritizoval své sousedy, jak ořou oni, jaký používají způsob, či dnes bychom řekli technologii práce.

    Dobře běžet neznamená, že běžím lépe a odevzdaněji než můj bratr či sestra. To vše posoudí jednou Bůh. Apoštol Pavel Timoteovi napsal: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval!“ (2.Tim 4,7) Všimněme si, že neříká, že dobře bojoval, ale že bojoval „Dobrý boj“.
    Pavel se nebil v prsa a neříkal, že dobře bojoval, ale mluví o tom, že ten boj je dobrý a stojí za to jej vybojovat a běžet tak k vytouženému cíli. Přes mnohé nástrahy, bičování, věznění a nebezpečí vlastního života Pavel pokračoval v běhu.

    Vždy znovu vstal a běžel dál. „Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.“ (Iz 40,31). To je důvod proč Pavel znovu a znovu vstál a běžel dál a to je také důvodem toho, že následovníci Pána Ježíše také znovu a znovu vstanou a běží k vytouženému cíli.

    Přitom apoštol nezapomínal na to, že nemůže spoléhat na sebe, ale na Boha. To je také jeden z důležitých předmětů v Boží škole. Jít tam, kam mne posílá On, dělat to, co chce On, vcházet dveřmi, které před námi otvírá On: ke službě, ke svědectví, doma i mimo domov v praktickém každodenním životě.
    Nám v naší vlasti již nehrozí věznění či bičování pro víru v Pána Ježíše. Nástrahy jsou, jen mají jinou podobu než v době prvotní církve. Touha po bohatství … mít dost peněz … být slavný … ale také nepochopení v práci, ve škole ale také doma … Pán Ježíš řekl: Na světě budete mít soužení, ale doufejte – já jsem přemohl svět.

    Na závodišti víry k věčnému cíli se nejedná o soupeření o to, kdo z nás je lepší. Nezáleží na „svalech“, ale na naší pokoře a vytrvalosti v lásce. Záleží na tom, abychom do „cíle“ doběhli všichni jako Boží děti.

Comments are closed.