„Dobrá investice“ z listu Filipským

• 12. 1. 2009
• | Kázání

Dnešní kázání bude hodně praktické, protože vám v něm poradím, jak dobře investovat. Přestože nevím, jak jste naložili se svými kupónovými knížkami, nebo jaké akcie vlastníte, dnes vám nabídnu akcie se zaručeným výnosem. Dokonce to bude ještě něco důležitějšího. Nabídnu vám „životní investici“! Něco, do čeho můžete s radostí investovat celý svůj život. A v tomto rozhodování nebudete muset spoléhat jen na můj úsudek. Abychom investovali dobře, potřebujeme se opřít o radu schopného a zkušeného makléře. Tím makléřem není nikdo menší, než apoštol Pavel. A nemělo by nás odradit, že svůj dopis nepíše z Bahamských ostrovů, nebo na palubě své jachty, nýbrž z vězení v Efezu. Podívejme se společně do listu Filipským kapitoly první, veršů tři až jedenáct (Fil 1, 3-11):

 1,3 Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás
1,4 a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím;
1,5 jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud
1,6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.
1,7 Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium.     
1,8 Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši.
1,9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;
1,10 abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův,
1,11 plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Pavel děkuje Bohu za Filipské pokaždé, když si na ně vzpomene. A vzpomene si na ně pokaždé, když se modlí. A pokaždé, když se modlí, s radostí za ně prosí. Zkrátka, kdykoliv se Pavel modlí, děkuje a prosí za Filipské. Ani psaní tohoto dopisu nemohl zahájit jinak, než modlitbou díků, chval a proseb za ně. Pavel Filipským vyjadřuje vděčnost za jejich podíl na šíření evangelia, ať už se jednalo o jejich osobní svědectví, anebo o jejich finanční podíl na službě apoštola Pavla. Filipští podporovali finančně Pavlovu misii v Efezu a Pavel se ocitl ve vězení. Tak jim píše dopis, aby je ujistil, že jejich investice nebyla špatná. Naopak, okolnosti, že je Pavel ve vězení způsobují, že jejich investice vynáší ještě víc.   Vězeňské zdi nejsou pro Boha překážkou v konání svého díla. Pavel svědčí o tom, že všude po celém soudu se ví, že je vězněn pro evangelium. Evagelium se tedy šíří i díky tomu, že je uvězněn. Na závěr svého dopisu Pavel vyřizuje pozdravy bratří z císařského domu. Pravděpodobně se jednalo o císařské stráže, centuriony, kteří Pavla ve vězení hlídali, ale neuhlídali svá srdce před mocí evangelia, které jim tam Pavel zvěstoval a Kristovou láskou, kterou na něm viděli.

V 6. verši se Pavel sdílí o jistotu, kterou má ohledně jejich víry. Tato jistota je založená na Kristu, na tom, jak ho Pavel zná. Můžeme ji tedy sdílet spolu s ním – vždyť Kristus se nemění. Je to jistota založená na milosti (v. 7), kterou Pavel sdílí spolu s nimi (v.8). Pavel před Filipskými neskrýval svoji náklonnost, kterou k nim choval. Píše jim: „Všecky vás mám v srdci“ , „po vás všech vroucně toužím“ a nebojí se v tom dovolávat za svědka samotného Boha. Jeho láska k nim je hluboko v srdci    a jen Bůh vidí do jeho srdce. Pavel je nechce nechat na pochybách o své upřímnosti. Touží po nich v Kristu Ježíši, tedy je to Kristus, kdo působí tuto lásku k nim. Tyto city jsou výrazem Pavlovy duchovnosti a teologického poznání. U Pavla bychom marně hledali „suchou“ teologii. Jeho teologie procházela srdcem.  Jeho teologie je vzkříšený Kristus, který žije ve svatých a koná v nich a skrze ně své skutky.

Pavel plynule přechází k modlitbě ve verších 9-11:

 1,9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;
1,10 abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův,
1,11 plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Modlí se za věci, které mají vést k jednomu účelu – aby rozpoznali na čem záleží a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův. Slovo rozpoznat znamená podrobit zkoumání, podobně jako když zkoumáme zlatý prsten, jestli má vyražný punc. Pavel sám toto rozpoznání ve svém životě zakoušel. Podívejme se do třetí kapitoly, verše 7-14: 

3,7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
3,8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,
3,9 abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlnost z Boha založenou na víře,
3,10 abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti,
3,11 abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.
3,12 Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.
3,13 Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou,
3,14 běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. 

Pavel nám zde odhaluje své akciové portfolio. Investoval celý svůj život do Krista      a do jeho následování. Všechno ostatní odepsal. A bylo toho dost, co ve svém životě škrtnul jako zbytečné, neužitečné, dokonce páchnoucí. Všechny své tituly před i za jménem, svoji pověst, své zásluhy, své jistoty. Toho všeho se vzdal, aby získal to nejcenější.Ve svém životě oddělil zrno od plev, důležité od nedůležitého. Jak se totéž může podařit i Filipským? Abychom na to dokázali odpovědět, tak se musíme vrátit do první kapitoly, k veršům 9-11: (znovu přečíst) Jsou zde dvě podmínky:

1.  Jejich láska se musí ještě více a více rozhojňovat, láska vzájemná (2,2) i láska ke všem (1 Tes 3, 12). Je to střízlivá láska projevující se především trpělivostí a snášenlivostí, laskavostí, hledáním prospěchu toho druhého. Tato láska vede k jednání, které je ryzí, tedy bez postranních úmyslů a bezúhonné, které nezraňuje. Jejich láska se měla rozhojňovat „víc a více“; nechyběla jim, ale měla dále vzkvétat, přibývat jako kynoucí těsto. Je těžší lásku rozmnožovat a růst v ní, než jen vzplanout, anebo ji udržovat na stávající úrovni. Nestačí, aby láska nevyprchala, má se zvětšovat, růst, množit. Církev má šířit nezastavitelnou epidemii lásky.

1. S rostoucí láskou roste i poznání a hluboká vnímavost. Hluboká vnímavost je v podstatě shodná s biblickým významem slova moudrost. A jak známo, počátkem moudrosti je bázeň před Bohem.

Pokud budeme naplňovat tyto dvě podmínky, výsledkem bude naše schopnost rozpoznat v životě ty důležité věci. Ale nejen to, budeme i plní ovoce spravedlnosti. Život ve spravedlnosti se neopírá o naši achopnost dodržovat pravidla, nýbrž o poznání Boha, který nás uschopňuje žít podle naší nové přirozenosti. A naše nová přirozenost se projevuje láskou: k Bohu i bližním. S tím, jak rosteme v lásce, rosteme v poznání Boha samotného. V listě Galatským apoštol Pavel píše opět, že na čem opravdu záleží, je láska: Gal 5,6: V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. Rozhodující je tedy víra, která se uplatňuje láskou. Naše spravedlnost přichází jedině skrze víru v našeho Pána              a projevuje se naší láskou.

 Na závěr svého dopisu Pavel Filipským píše:

4,10 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost. 4,17 Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru.

Pavel svůj dopis začíná díky za obětavost Filipských v minulosti a končí děkováním za jejich štědrost současnou. „To hlavní, o co mi jde,“ píše Pavel, „nejsou vaše dary   a můj užitek z nich. Koneckonců jsem se naučil mít hojnost i nedostatek. Mně jde hlavně o to, aby rostl váš zisk! Pavlovi šlo o to, aby dobře investovali své životy. O to by mělo jít i nám. Protože náš život a čas, který je nám vyměřen, je to největší bohatství, které máme. Jak řekl Pán Ježíš, kdo ztratí svůj život, zač ho potom může získat zpět?

 Přemýšlejme tedy o investici našeho života a o výnosech, které můžeme očekávat. Do čeho investujeme své nejvnitřnější já? Do svého sobectví, nebo do vztahů s druhými? Také: nemám s někým problematický vztah, který mi brání růst v poznání Boha? Co mohu udělat pro řešení? Jsem spokojen s tím, jak mám rád své bližní, anebo chci růst ve své lásce k nim? Všechny tyto otázky nám pomáhají dobře zacílit náš život. Kéž nám k tomu Pán dá svoji milost!

Amen.

(vikář Petr Polach)