Cena za naše spasení

• 22. 2. 2009
• | Kázání

1. list Petrův 1, 17-25
¹⁷Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. ¹⁸Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, ¹⁹nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny ²⁰byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. ²¹Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu. ²²Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. ²³Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. ²⁴Neboť ‚všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky‘ – ²⁵to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.

 Všechno má svoji cenu. Když jdeme nakupovat, zvažujeme co má pro nás jakou cenu a podle toho se rozhodujeme. Jsou věci, které chceme nebo potřebujeme a jsme ochotni za ně zaplatit jejich cenu. Mohlo by se zdát, že cenu určuje prodávající. Ve skutečnosti to je kupující, ten, kdo platí, ten určuje cenu. Všechno má svoji cenu, nejen zboží. Například, tím, kolik času jsme ochotni někomu věnovat ukazujeme, jakou má pro nás cenu. Co jsme ochotni pro někoho obětovat ukazuje, jakou má pro nás cenu. (příklad Abraham a Izák – Abaraham byl ochoten dát bohu to nejdražší; )

 Oddíl, který jsme četli, nás vyzývá k bázni. Je to jeden z mnoha oddílů v Písmu, který mluví o bázni před bohem jako o správném postoji věřícího. Poznali jsme Boha a už nemusíme mít strach z jeho spravedlivého hněvu za náš hřích. On nám odpustil. Jakého Boha jsme poznali? Boha budícího bázeň. Je to tentýž Bůh, který stíhal Egypt ranami, který rozdělil Růdé moře, který mluvil z oblaku a celý Izrael se třásl strachy a prosil Mojžíše, aby mluvil s Hospodinem raději on za ně, aby nezemřeli. Tento mocný Bůh nás smířil se sebou a nejen to, tento mocný Bůh se stal naším Otcem! Naším otcem je sám stvořitel a vládce vesmíru. To je ohromující výsada! Tento Otec bude ale také i naším soudcem. A přestože je naším Otcem, bude nás soudit. Jak?  Nestraně a podle našich činů. A na tom soudu nebudeme stát sami, budeme souzeni spolu s ostatními lidmi. Protože už jsme sméřeni s bohem, nebudeme se muset strachovat o svoji záchranu, vždyť věčný život je darem Boží milosti. Vyslechneme však vyjádření z Božích úst, které ohodnotí to, jak jsme naložili se svým životem, jak se náš život projevoval v jednotlivých skutcích.

Jak si můžeme uchovávat tuto bázeň před Bohem? Potřebujeme hlouběji porozumět, jakou máme cenu. Potřebujeme porozumět, co za nás nebeský Otec obětoval. Nebeský Otec viděl prázdnotu našeho života, jeho marnost, kterou jsme přijali od našich pozemských otců. Marnost nemůže zplodit nic jiného, než marnost. A do této marnosti vstoupil Bůh a stal se naším novým, nebeským Otcem, aby našim životům dodal smysl, nový směr a zbavil je prázdnoty. (moje krátké osobní svědectví o obrácení).

Bůh vstoupil do mého života i do životů všech svých dětí skrze svého Syna. A nešlo to jinak, než skrze jeho oběť. Abrahamovu ruku Bůh zadržel, aby Izákův život byl uchován. Když byl na kříži Ježíš, nebylo nikoho, kdo by zadržel Otcovu ruku. A tak byl obětován boží Syn a prolita jeho krev. Za koho byl obětován? Za Petra, za Radka, za Janu… Za každého z nás. To je naše cena. Bůh za nás prolil krev vlastního Syna, aby nás mohl učinit svými dětmi a stát se naším Otcem. Všechny poklady světa dohromady jsou ničím ve srovnání s Kristovou krví. To je to nejvzácnější  v celém vesmíru. A tím za nás Bůh zaplatil. Máme tedy nekonečnou cenu. Když si začneme na hluboké úrovni uvědomovat, co stálo Boha naše vykoupení z prázdnoty našich životů“, získáme správný pohled na to, jak naše životy naplnit. (příklad Zizendorf a obraz ukřižovaného Krista).

Verš dvacátý nás nenchává na pochybách, Kristus přišel kvůli nám. Jeho smrt a zmrtvýchvstání nastalo pro náš užitek. A my jsme tomu uvěřili.

Ve předchozích verších jsme četli o jednom důsledku, který má pro nás mít chápání skutečnosti, že Kristus za nás prolil svoji krev a tím je život v bázni před Bohem.

Druhý důsledek se týká našeho života ve společenství věřících. ²²Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. Bázeň před Bohem a láska k ostatním věřícím jde vždycky ruku v ruce. Bůh za nás zaplatil tím nejcenějším, co má, krví vlastního Syna, aby nás učinil svými dětmi. A my nedokážeme žít v lásce s dalšími, které Bůh zachránil tak, jako nás a vytrhl ze stejné prázdnoty a marnosti? Tím bychom přece popřeli nový život, který žijeme! Naopak, my máme milovat bratrskou láskou. (ikdyž někdy, když se dívám na své syny, přestávám si být jistý, co ta bratrská láska vlastně znamená J). Co je ta bratrská láska? Láska, která si uvědomuje, že si jsme před bohem rovni, ale ne tak, že někteří si jsou rovnější. Za všechny zaplatil Kristus svojí krví stejně, není žádný rozdíl v jejich hodnotě. Jestliže jsi v Božích očích tak vzácný, že za tebe nechal prolít Kristovu krev, i já chci k tobě přistupovat se stejnou láskou. Vždyť máme společného Otce, jsme tedy sourozenci v Kristu. Sourozence si člověk nevybírá, to je pravda. Sourozence musí přijímat. A jsou-li sourozenci v Kristu, musíme je milovat. Byli jsme počati stejným semenem – semenem Božího slova, evangelia. ²³Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. Máme tedy stejnou genetickou výbavu – počati stejným semenem, stejným Otcem. Ale to jeho smemno, je věčné, tak i náš život je věčný. Budeme trávit se svými sourozenci v Kristu celou věčnost, a´t už se nám to líbí, nebo ne. Prot už teď začněme s prokazováním lásky. Láska, jak jsme četli, je aktivní. Máme se milovat:

 a) navzájem – tedy ve všech vzájemných vztazích, nikoho z lásky nevyřazovat, nemít oblíbence a neoblíbence. Ano, jsou lidí, ke kterým přirozeně tíhneme. Ale máme milovat i ty, se kterými se nám přirozeně vychází hůř.

 b) z upřímného srdce – bez přetvářky, nehrát si na lásku, ale skutečně milovat. Ne být pokrytečtí.

c) vytrvale – nemáme přestat, nikdy si nemáme říct, že „už by to mohlo stačit“. Překonávat překážky. To může znamenat různé věci v různých situacích. Nidky to nemáme vzdávat.

 Bylo za nás draze zaplaceno. Připomínejme si to každé ráno. Bylo za mně draze zaplaceno! Zijme proto zbytek své pozemské pouti v bázni před Bohem a v lásce k ostatním Božím dětem. Kéž nám v tom náš nebeský Otec dává svoji milost!

Amen.

(vikář Petr Polach)