V dnešním kázání bych rád navázal na to, co jsme slyšeli minulou neděli od bratra kazatele. Bratr kazatel mluvil o našem postoji k majetku a zdůrazňoval, že potřebujeme vidět svůj majetek ve správné perspektivě. Boháč, který si myslel, že jeho život je zabezpečený velkou úrodou na mnoho let dopředu, byl samotným Bohem prohlášen za blázna. Ještě stejné noci, kdy říkal své duši: „teď máš velké zásoby, klidně si žij, jez a pij, buď veselé mysli!“, Bůh řekl: „Ještě této noci si vyžádají tvou duši“. Ježíš toto podobenství končí slovy: „ Tak je to s každým, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ Být bohatý před Bohem je to nejdůležitější bohatství, které člověk může kdy nashromáždit. Druhá věc, které si zde musíme všimnout se týka vlastnictví. Nejen majetek, ale ani vlastní duše nepatří tomu, kdo ji má a není schopen ji mít ve své moci. Jednoho dne budeme předkládat účty ze svého života a o tom dni nerozhodujeme my. Náš život tady na Zemi se rovná času, který nám Pán vyměřil. A ten čas běží a na nás záleží, jak ho dokážeme investovat, jak dokážeme zbohatnout před Bohem. Žalm 24 říká: Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. Všechno, co je stvořeno, je stvořeno Bohem a patří jemu. Náš život je mince, se kterou podnikáme tak, aby vynesla co největší zisk. Toto je pohled, který nám umožní udržovat věci ve správné perspektivě. V této perspektivě chci dnes pokračovat.
Podíváme se na několik oddílů, které hovoří o penězích a našem postoji k nim. Oddíl, ze kterého kázal bratr kazatel končil Ježíšovým prohlášením: „(Lk12,34) Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ To je klíčová věc. Lidské srdce si bude vždy schraňovat poklad. Rozhodnout se můžeme jen o tom, kam si poklad umístíme. Ukládejme ho tam, kde se nejvíce zhodnotí a kde ho neohrožují burzovní krachy a padlé měny (ekvivalent zlodějů a molů).
Srdce je to místo, kde se rozhodujeme ohledně našich pokladů. Pán Ježíš to znovu říká v rozhovoru s farizeji v Lk 16, 10-15:
16,10 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
16,11 Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?
16,12 Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
16,13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“
16,14 Toto vše slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
16,15 Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.
Pokud dobře rozumíme tomu, že vše v našem životě je nám dáno do správy, že nejsme majitelé, ale správci, získáváme tu správnou perspektivu k věcem a majetku. Klíčovým slovem zde je věrnost. V naší zemi máme mnoho příkladů nevěrných správců, od Viktora Koženého počínaje přes zkrachovalé banky konče. Chceme být takovými správci majetku, které jsme dostali od Boha? Nechceme být raději „služebníky věrnými a dobrými“? Druhá věc, kterou se dovídáme ohledně majetku je také velice důležitá, totiž ta, že se může stát naším Pánem. Každý musí někomu sloužit, Kristu nebo ďáblu, tělu nebo duchu, Bohu nebo majetku. Rozhodonout se musíme sami. A třetí věc, kterou tady Ježíš připomíná se opět týká našeho srdce: Bůh ho zná. Nezáleží, jaký děláme dojem na lidi. Můžeme dokonce dělat dojem obětavých, zbožných dárců a být přitom chamtiví, jako farizejové. Nezáleží tedy na tom, kolik dáváme, ale jestli dáváme ochotně. Jisté je, že chamtivost je před Bohem ohavnost. Slovo ohavnost najdeme ve SZ především ve spojení s modloslužbou. Postavit peníze a majetek na první místo v životě je modloslužba, porušení věrnosti srdce Bohu. I proto byla modloslužba často označována za smilstvo. Máme tedy být věrní v tom co máme, ať už je to málo, nebo hodně, s postojem správců, kteří dbají o to, aby jejich srdce uctívalo jedině Boha jako svého Pána.
Druhým oddílem, který budeme společně rozebírat, je oddíl z 2. listu Korintským 9, 1-14:
9,1 O pomoci bratřím je vlastně zbytečné vám psát.
9,2 Znám přece vaši ochotu, o níž s hrdostí makedonským bratřím říkám, že Achaia je už od loňska připravena. Vaše horlivost byla pobídkou pro mnohé z nich.
9,3 Posílám však tyto bratry proto, aby se moje hrdost na vás v této věci neukázala prázdnou chloubou: chtěl bych, abyste byli připraveni tak, jak jsem jim o tom vyprávěl.
9,4 Kdyby se mnou přišli makedonští a shledali, že nejste připraveni, bylo by to velkým zahanbením pro nás – natožpak pro vás! – protože jsme o vás mluvili s takovou jistotou.
9,5 Proto jsem pokládal za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili váš dávno slíbený dar, tak aby byl pohotově a byla to opravdu štědrost a ne lakota.
9,6 Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.
9,7 Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘.
9,8 Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo,
9,9 jak je psáno: ‚Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.‘
9,10 Ten, který ‚dává semeno k setbě i chléb k jídlu‘, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží ‚plody vaší spravedlnosti‘.
9,11 Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.
9,12 Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratři nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu:
9,13 Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi.
9,14 Budou se za vás modlit a po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.
Pavel vždycky měl na srdci, aby dodržel závazek, který dal apoštolům a starším v Jeruzalémské církvi, totiž pamatovat na tamní chudé. Proto organizoval mezi bratry a sestrami z pohanských národů sbírku na jejich potřeby. Neměli bychom tady přehlédnout silný kulturní rozměr této věci. Židé a pohané se chovali navzájem v opovržení a tady máme různé pohany, kteří dávají peníze na potřeby Židů. To je neuvěřitelné, ale Kristus vždycky dělal neuvěřitelné věci. Pojďmě blíže k tomuto textu a hledejme principy, které v něm jsou. V 6. verši Pavel napomíná ke štědrosti a ne k lakotě. A hned v následujícím verši mluví o proncipu rozsévání a sklízení. Kdo štědře rozsévá, bude štědře sklízet a naopak. Nikdo nemůže očekávat hojnou úrodu ze skoupého rozsívání, nikdo nemůže očekávat velký úrok z malého vkladu. Tento úrok mohu získat však jen tehdy, když investuji, tedy když se jich vzdám. Vzpomínám si na svědectví jednoho ze strších bratrů ve sboru, kam jsem chodil po svém obrácení. Jednou z nejvýraznějších postav byl jistý bratr Smilek, který se za dob socialismu vozil v Mercedesu, ve kterém mu vesele švitořil třílitrový šestiválec, měl totiž bratra v Německu. Ten ve svých 60. letech vydával svědectví o tom, že závody s Pánem Bohem nemůže nikdo vyhrát. Zakusil, že obětavé dávání je investice do společnosti s ručením neomezeným, jak často rád říkával. Ručitelem je totiž sám Pán Bůh.
Velikost darů má být záležitostí rozhodnutí každého osobně, ale vždy máme dávat dobrovolně a s radostí, ne otráveně, nebo protože to po mně někdo chce. Bůh miluje radostného dárce, ne naštvaného, nebo otráveného, dokonce ani štědrého. Radostného. Bůh sám potom bere na sebe zodpovědnost za naše zaopatření a to nad naše nezbytné potřeby. Tak, abychom mohli pokračovat v dávání. Důsledkem bude, že mnozí lidé budou vzdávat díky Bohu. Není to smysl našeho života, šířit Boží chválu? Dávání je tedy způsob, jak šířit Boží chválu na totmto světě. Není to jen faktické naplňování konkrétních potřeb, je to i způsob oslavy našeho nebeského Otce.
Třetím a posledním oddílem, který budeme dnes číst, je oddíl z 2. listu Timoteova, šestá kapitola: 1 Tm 6
6,6 Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.
6,7 Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést.
6,8 Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
6,9 Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.
6,10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
6,11 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.
6,12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.
6,13 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem,
6,14 abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
6,15 Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů.
6,16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.
6,17 Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co
otřebujeme;
6,18 napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní,
6,19 a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život.
Tento oddíl nám poskytuje také mnohé cenné poznání o penězích a dávání. Předně to, že každý může být bohatý. Ten, kdo je spokojený s tím, co má, je bohatý. Naopak, nespokojenost je klíčem k sebeužírání. Jednou se ptali Rotschilda: „Máte více peněz než jakýkoliv jiný člověk. Kolik peněz ještě potřebujete, abyste byl spokojený?“ Víte co odpověděl? „Ještě jeden dolar“. Chamtivost je opakem spokojenosti, chamtivost se nikdy nenasytí. Spokojenost je naopak obrovským bohatstvím. Nazí se rodíme, nazí z tohoto světa odcházíme. Udržujme věci ve správné perspektivě. Kdo si myslí, že ho bohatství zajistí, upadá do osidel pokušení. Kořenem je láska k penězům. A dostáváme se oklikou k počátku, k záležitostem srdce. Koho milujeme, peníze, nebo Krista? Kdo nás zabezpečí, tučné konto, anebo jeho milost a moc? Veverši 17. vidíme tot npomenutí ještě zřetelněji: „Ať nedoufají ve své nejisté bohatství“. Zaprvé-neskládat naději, nedoufat. Doufat jen v Boha. Zadruhé, bohatství je nejisté. Měny padají, trhy se hroutí, banky krachují, domy hoří, auta bourají, spotřebiče se kazí, oblečení vychází z módy… Bůh ale zůstává Bohem, který se o nás stará. Když už nás však postihne to neštěstí a zbohatneme už tady na Zemi, máme být bohatí ve štědrosti. Sám znám několik takových lidí a i osobně jsem prožil díky nim požehnání. Dokonce považuji i sám sebe za bohatého člověka a snažím se mít oči otevřené pro „střádání dobrého základu pro budoucnost“.
Když si to shrneme, v těchto třech oddílech jsme viděli několi důležitých principů:
(vikář Petr Polach)
2. Korintským 9,1-14
9,1 O pomoci bratřím je vlastně zbytečné vám psát.
9,2 Znám přece vaši ochotu, o níž s hrdostí makedonským bratřím říkám, že Achaia je už od loňska připravena. Vaše horlivost byla pobídkou pro mnohé z nich.
9,3 Posílám však tyto bratry proto, aby se moje hrdost na vás v této věci neukázala prázdnou chloubou: chtěl bych, abyste byli připraveni tak, jak jsem jim o tom vyprávěl.
9,4 Kdyby se mnou přišli makedonští a shledali, že nejste připraveni, bylo by to velkým zahanbením pro nás – natožpak pro vás! – protože jsme o vás mluvili s takovou jistotou.
9,5 Proto jsem pokládal za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili váš dávno slíbený dar, tak aby byl pohotově a byla to opravdu štědrost a ne lakota.
9,6 Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.
9,7 Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘.
9,8 Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo,
9,9 jak je psáno: ‚Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.‘
9,10 Ten, který ‚dává semeno k setbě i chléb k jídlu‘, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží ‚plody vaší spravedlnosti‘.
9,11 Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.
9,12 Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratři nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu:
9,13 Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi.
9,14 Budou se za vás modlit a po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.
1 Tm 6
6,6 Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.
6,7 Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést.
6,8 Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
6,9 Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.
6,10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
6,11 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.
6,12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.
6,13 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem,
6,14 abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
6,15 Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů.
6,16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.
6,17 Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co
otřebujeme;
6,18 napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní,
6,19 a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život.
Filipským 4
4,10 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost.
4,11 Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.
4,12 Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.
4,13 Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.
4,14 Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech.
4,15 I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vy šel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami;
4,16 vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby.
4,17 Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru.
4,18 Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali – jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou.
4,19 Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.
4,20 Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Amen.
Lukáš 16,10-15
16,10 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
16,11 Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?
16,12 Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
16,13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“
16,14 Toto vše slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
16,15 Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.
Lukáš 12, 34
12,34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
Židům 11, 24-26
11,24 Mojžíš věřil, a proto když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery.
11,25 Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu;
11,26 a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.
1. Korintským 10,26
‚Hospodinova je země i její plnost.‘
Žalm 24,1
Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.
(naše nedělní kázání zvukem i obrazem).
"Pokud s námi fyzicky být nemůžete, buďte s námi alespoň On-line 
. "
Více na www.cb.cz/ostrava/zive .
Novinky Církve bratrské Novinky z Trojky17. 12. 2023 – Dětská vánoční slavnost
