Buďte bdělí…

• 4. 2. 2012
• | Kázání

1 Korintským 16:13-14  Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.

Ta napomenutí apoštola Pavla dobře známe. Co nám chce říci tím slůvkem „buďte bdělí…“?

Kdesi jsem četl, že si jeden otec vyšel se svou dcerkou na výlet a lehl si na krásnou rozkvetlou louku a usnul. Za chvíli se probudil a nikde neviděl svou hrající se dcerku, tak ji začal hledat a volat jménem a nic. Pak si všiml, že nedaleko od toho místa je shluk lidí a když přišel blíže, uviděl, že tam je hluboký sráz. Lidé mu řekli, že tam nějaká holčička spadla. Když se dostal dolů, zjistil,  že jeho milovaná dcerka spadla z toho srazu a zahynula tam. Začal křičet a naříkat, rval si vlasy a volal: „Já jsem vrah, já jsem vrah…“

Kolik podobných situací, které naštěstí dopadly ještě dobře,  jsme zažili se svými dětmi. Vzpomínám, jak jsem jel jednou do shromáždění v Ostravě a na zastávce tramvaje u Kulturního domu se mi vytrhla z rukou malá Zuzanka , chtěla utíkat za kamarádkou  Hankou, která už byla na chodníku a vběhla pod osobní auto. Rázem měla zlomenou nohou a já když jsem jí držel v náručí, a prožíval velikou bolest nad jejím úrazem a nevěděl jsem, co mám dělat, zda s ní běžet do nemocnice, nebo volat policii atd… Kdybych nad ní více bděl  a dával víc pozor, nemuselo se to stát…Následoval pak dlouhý pobyt v nemocnici a další trápení pro ni i pro nás.

Dodnes trnu nad tím, co se mohlo stát, když K. Velkoborský s dorostem byli na hradě Sulov, kde úplně na vrchu je malá plošina a pod ní několik desítek metrů hluboký skalní sráz. Náš Michal, když už byl velký a byl už zaměřený proti sboru, nám jednou říkal, že tam prožili minuty hrůzy, když někteří dorostenci se na malé plošině začali strkat a honit se tam. Někteří z nich byli tak neukáznění. Michal pak říkal, že by své děti na takový výlet dorostu nikdy nepustil. My jako rodiče jsme si mysleli, že naše děti jsou v bezpečí. Ale ono to mohlo být docela jiné. Malá bdělost může způsobit veliké neštěstí. Díky Bohu, že se tam nic nestalo.

Je to věrný obraz církve a našich rodin. Potřebujeme velikou bdělost, aby naše děti byly uchráněny nejen pokušení, ale i všelijakého nebezpečí. Měli bychom se starat o naše děti a jejich děti, aby se nedostaly do nebezpečí, ze kterého by si už ani neuměly pomoci. Ale takovou péči bychom měli mít také jeden o druhého ve sboru. Všímat si, zda se nám někdo neztratil na té cestě za PJK. Apoštol Pavel napsal: Mějme zájem jeden o druhého povzbuzujte se k lásce a dobrým skutkům…/Žd 10, 24/

Máme bdít nad tím, zda se někdo nedostal do nebezpečí a nehrozí mu třeba odpadnutí od víry. Všiml jsem si, že mezi námi schází delší dobu jeden mládenec, který zde dříve pravidelně býval. Protože vím, kde pracuje, šel jsem se za ním podívat. Při setkání s ním jsem mu řekl, že mi scházel ve shromáždění a zda chodí někam jinam. Říkal, že byl nemocný…Tak jsem mu alespoň  vyjádřil radost ze setkání a naději, že se zase potkáme ve sboru… A samozřejmě k té bdělosti patří kromě zájmu o druhé také přímluvné modlitby za ty, kteří jsou v nebezpečí. Vždyť je napsáno, že „ďábel obchází jako lev řvoucí a  hledá, koho by pohltil“. Proto potřebujeme konat tuto bdělou službu v rodinách a ve společenství. Konáme ji opravdu?

Mysleme dnes na ty, kteří jsou v našem sboru a v našich rodinách v různém nebezpečí a modleme se dnes za ně. A pokud můžeme, vyjádřeme jim také podporu svou návštěvou a povzbuzením, nebo alespoň dopisem či krátkým telefonátem…
kazatel Jaroslav Orawski