• Boží hory

    Víme to z Bible i ze svých zkušeností, nejsme dokonalí. Nejsme také zproštěni životních zkoušek. Nevyhýbají se nám nemoci, životní těžkosti, ani důsledky pochybení naší společnosti. Ale v jedné podstatné věci se od svého okolí lišíme. Známe Pána Boha jako svého Otce a pomocníka svého života. Věříme v něho a zakoušíme jeho pomoc. Izraelský král David byl zralým mužem, státníkem a vojevůdcem. A také on věděl ze své osobní zkušenosti, že jsou v životě situace, ve kterých mu pomůže jen jeho Pán a Bůh.

    Žalm 121,1-2 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

    My jsme četli jeho svědectví: “Pozvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc?”.

    Protože hebrejština nemá ve své gramatice otazník, je možné číst tu Davidovu výpověď takto: “Pozvedám své oči k horám, odkud mi přijde pomoc. Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi”. Pomoc mi přijde z hor a od Hospodina. To je jeho prohlášení víry. Odkud jinud by Davidovi mohla přijít pomoc, než z těch míst na kterých Bůh kdysi k lidem mluvil? Kde zjevoval svoji svatou vůli a kde člověka posiloval? Proto obracel král David své oči k Božím horám, protože odtud k němu přicházela pomoc. My dnes s odstupem staletí máme proti Davidovi velkou výhodu. Můžeme očima své víry vidět i hory, které David ještě znát nemohl. Jsou to místa, ze kterých také i k nám přichází Boží pomoc. Dovolte mi tedy, abych vás dnes pozval na výlet. Pojďme jako turisté navštívit některé Boží hory. Bůh na nich k člověku kdysi mluvil a mluví z nich dodnes.

    1. Vystupme spolu na prvou horu, jmenuje se Sinai. To je hora Božího zákona /Ex 19,20/. Tam bylo člověku dáno desatero Božích přikázání. Zákon, který platí pro všechny lidi a jednou provždy. Nepokradeš, nesesmilníš, nevydáš proti bližnímu křivé svědectví. Já jsem tvůj Bůh, Nebudeš mít jiného Boha mimo mne! Ten Zákon je pro nás zrcadlem. Ale ne tím pohádkovým, kterého bychom se mohli zeptat: Pověz nám kdo je z nás nejkrásnější? Je to zrcadlo, které nám poví plnou pravdu a poslouží nám k sebepoznání. Zjeví porušenost našeho srdce a nenechá nás na pochybách, že právě to naše srdce je tím nejlstivějším a nejpřevrácenějším. Ukáže nám naši vzpouru a hřích. Odhalí naši samospravedlnost. A tehdy, když se v tom Božím zrcadle vidíme, tehdy začneme volat podobně, jako volal jeden ze svědků víry Pavel: Jak ubohý jsem to člověk. Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? /Řím 7,24/. Nebo budeme volat jako celník v Jeruzalémském chrámu: Bože, projev milost mně hříšnému /Luk 18,13/. Nebo jako jeden z Ježíšových učedníků Petr: Odejdi ode mne Pane, protože jsem hříšný člověk /Luk 5,8/. A odtud tedy, ze zrcadla Božího zákona že by k nám přicházela pomoc? Ano, je tomu tak, protože Boží zákon nás vychovává a připravuje, abychom byli schopni přijmout pomoc Pána Ježíše Krista. V době Pána Ježíše měl otrok a vychovatel v římské rodině úkol, aby vzal každé ráno svého malého svěřence za ruku a odvedl ho do školy. A po vyučování odvedl svého svěřence zase domů. A to je úkol Božího zákona. Pomůže nám, abychom poznali sebe a byli schopni přijít k tomu, který dává vyšší a dokonalejší poznání. Člověk by ale zůstal bez dobrého výhledu, kdyby zůstal odkázán jen na horu Sinai. Je velmi důležitá ta hora, ale ona sama člověku naději do budoucna nepřináší.

    2. Proto vystoupáme na jinou, věřím, že tu nejdůležitější Boží horu. Je to hora Golgota, hora člověkovy záchrany, jeho spasení. Všechna čtyři evangelia jsou v tom zajedno. Na Golgotě na sebe bere Pán Ježíš Kristus naše viny, tam likviduje naši pýchu a vzpouru. Tam také platí všechny naše dluhy. Tam stojí hrubý kříž s ukřižovaným. A my se smíme k tomu kříži tlačit, smíme pod ním vyznávat a prosit o milost. Ten kříž tu stojí jako maják uprostřed našich životů, uprostřed našich zápasů víry. Ten kříž je naší nadějí v dílčích prohrách a zklamáních. Povím vám tajemství životního štěstí. Šťastným se stává ten, kdo pod křížem nezůstane jen divákem, pasivním a nezúčastněným. Šťastným se stává člověk tehdy, když ze srdce lituje svých vlastních cest a pokorně prosí, jako ten spolu s Ježíšem ukřižovaný: “Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království” /Lk 23,42/. Z této hory a na ní postaveného kříže nabízí Bůh pomoc každému člověku. I tomu za své zlé skutky ukřižovanému lotru pověděl Pán Ježíš: ” Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji” /Lk 23,43/. Na Golgotě se narodila nová naděje a nová milost pro všechny, pro mne i pro tebe.

    3. Pojďme na další horu milí turisté. Tou je hora Moria, hora Boží zkoušky /Gen 22/. Boží zápas o člověka nekončí tehdy, když Bůh daruje člověku živou víru v Pána Ježíše Krista. Bůh chce být milován celým srdcem a po celý život. Pán Bůh mu kdysi slíbil našemu praotci víry Abrahamovi, že mu dá syna. A Abraham čekal. Dlouhá léta čekal, a když se konečně Boží slib naplnil a Izák se narodil, otec ho miloval. Choval ho na svých loktech a s láskou pozoroval, jak jeho synek sílí a prospívá. A tehdy Pán Bůh podrobil Abrahama zkoušce poslušnosti. Řekl mu: “Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Moria a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na hoře, o které ti povím /Gen 22/. Dej mi toho, kterého jsem ti dal zpět. Vrať mi, co jsem ti sice svěřil, ale co je mým majetkem. To, co se pak na té hoře událo, je silným svědectvím o tom, že Abraham v té přetěžké zkoušce obstál. Tehdy, když zvedl obětní nůž, aby obětoval toho kterého tak velmi miloval, tehdy ho Boží posel zastavil. Nevztahuj na chlapce ruku, neubližuj mu, řekl. Písmo svaté na mnoha místech svědčí o tom, že Pána Boha člověkova smrt netěší.

    Svědectví hory Moria je také o tom, že v člověkově životě není nic, co by nebylo Božím vlastnictvím. A co by si on nemohl od člověka vyžádat zpět. Hora Moria je také o tom, že Pán Bůh žárlivě vyhlíží lásku svého člověka. Cokoli a kdokoli se může stát člověku „Izákem”. Čemukoli může dát přednost a svého Stvořitele upozadit, postavit ho někam do ústraní. Tu někdy Pán Bůh dopustí, aby člověk prošel zkouškou své lásky k němu. Ta zkouška má jeden cíl. Pán Bůh touží po tom, aby mu patřilo naše myšlení i naše vůle. Chce být milován z celého srdce. Každá zkouška nám chce pomoci, abychom se dostali k Pánu Bohu blíž a abychom ho poznali lépe než dosud. Písmo svaté říká: “Radujte se, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami. Aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, které přece také bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus /1Pt 1,7/. Abrahamova zkouška na hoře Moria nám pomáhá. Jsme na ni svědky, že člověk, který miluje Boha, může obstát i v tak těžké zkoušce a může zvítězit sám nad sebou.

    4. Jiná hora, na kterou vystoupíme, byla nazvána horou Blahoslavenství /Mt 5,6,7/. Také horou moudrosti. Na ní nám Pán pomáhá, abychom duchovně rostli. A pomáhá nám žít život, nad kterým by se lidé kolem nás pozastavili, a začali se ptát. Proč to děláte? Co vás k tomu vede? Co vás motivuje? Co z toho máte? Kázání na hoře, které zde Pán Ježíš pověděl je nazýváno Ústavou Božího království. Je v něm obsaženo osm článků, které bývají viditelné při lidech víry. Pokora, tichost, milosrdenství, čistota srdce, ochota snášet pohanění a ústrky pro evangelium, schopnost být s Pánem Ježíšem tvůrcem pokoje. Pro křesťana je cenné když se naučí některá místa Bible zpaměti. Ústava Božího království je u Mt 5,3-10.

    5. To už ale vystupujeme na jinou horu, jmenuje se Karmel. Turisté, kteří znají biblické cesty a stezky, vědí, že Karmel je horou reformace /1Kr 18/. Karmel je spojen se jménem krále Achaba. Byl izraelským králem, ale Boží cesty opouštěl. A potom je tam Boží prorok Eliáš. Na Karmeli šlo o to, kdo je jediným a pravým Bohem. A my na té hoře smíme být svědky něčeho, co se v historii církve stále znovu opakuje. Stává se, že přes úsilí pracovníků sborů, aby byla církev bez poskvrny a vrásky, pronikne do ní hřích. A Boží člověk, který hříchu podá ruku, potom kulhá a padá a strhává i druhé. Ale Bůh probouzí znovu své Eliáše, kteří obviňují a burcují a volají k pokání a znovunastoupení na úzkou Boží cestu. Dokud budete poskakovat na obě strany? ptá se prorok Eliáš. Je-li Hospodin Bohem, následujte ho. Jestliže Bál, jděte za ním! Svým Slovem a Duchem Pán Bůh usvědčuje a pokořuje a provádí v lidských srdcích novou obnovu, novou reformaci. Když církev pokorně ke svému Bohu volá, on se k ní přiznává a sesílá oheň svého Ducha, který spaluje všechno, co je položeno na Boží oltář. Dává novou milost, přichází s odpuštěním a novým požehnáním. A usiluje znovu, aby jeho církev rozkvetla do svěžesti a krásy.

    6. Hora Tábor je další, kterou smíme navštívit. Je nazývána horou posvěcení /Mt 17/. Tam vyznáváme s učedníkem Pána Petrem: Pane, je dobré, že jsme zde. Tam prožíváme Boží slávu a smíme okoušet něco z toho, co budeme v plnosti okoušet v nebi. Tehdy se nám Pán Ježíš stává vzácnějším, tam po něm znovu zatoužíme a nechceme odejít z jeho blízkosti. Odtud pak také vykročíme krokem pevnějším a rozhodnějším. A potom jsme naším Pánem posíláni znovu dolů, do údolí všedních dnů, abychom mu tam dole sloužili. My se ani v budoucnu neobejdeme bez takových Božích povzbuzení a posílení. Putujíce k nebi naše víra někdy slábne , někdy malomyslníme a někdy nemáme daleko k rezignaci. Tak jako ten starozákonní Boží lid. Pán Bůh se ale svého všelijak slabého stvoření nevzdává. Jsme přece jeho, jsme Boží církví. Proto nám připravuje nové chvíle posvěcení a povzbuzení, v církvi i doma. Dává novou sílu a nový výhled každému kdo k němu vzhlíží.

    7. Navštivme horu Olivetskou. Odtud odchází Pán Ježíš zpět do nebe. Jeho učedníci jsou najednou sami. A mají v srdci zármutek, protože ten, který je tolik miloval, odchází ke svému Otci. A právě v této chvíli k nim přišlo slovo potěšení: Zjevili se jim Boží poslové a ti řekli učedníkům “Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet” /Sk 1,11/. Odešel, ale znovu přijde ve své veliké slávě. Dnes je ve své církvi také přítomen. Je mezi námi, tak to své církvi slíbil. Tam, kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich, tak to řekl. Je přítomen, aby připravoval svou církev pro život v nebi. My věřící lidé jsme lidmi vzácné perspektivy. Mají naději, kterou nemá nikdo jiný. Mají naději, která nás nezklame ani v hodině smrti. Protože poslední slovo v lidských dějinách i ve smrti bude mít Pán své církve, Ježíš Kristus. Znovu přijde…

    8. Jsme na konci svého nedělního výletu. Ale zdoláme ještě jednu horu. Výstup na ni stojí za to. Izraelský král David tu horu před staletími vyhlížel, ale viděl ji jen z velké dálky a jakoby v mlze. Je to hora Sion – hora Boží slávy /Zj 7,14/. My tu horu smíme vidět okem své víry. Tam už bude spolu to nepřehledné shromáždění, ten veliký zástup vyvolených. Přišli z velikého soužení, když zbílili své šaty v krvi Božího Beránka, Pána Ježíše. Budou zpívat svému Pánu a Bohu novou píseň a budou prožívat dosud nepoznané blaho a štěstí. Všichni ti, které zde na zemi Bůh vedl všelijakým ohrožením, ti které jako dobrý pastýř zachraňoval, jejichž rány léčil, budou už konečně v bezpečí věčného Božího domova. V jedné staré písni jsou slova: “Být Jezu tvůj, u Otce v domě slávy, ta blaženost se nedá vystihnout. Když nová píseň lásku věčnou slaví, kdo vzpomene, jak těžká byla pouť? My tu básníkem opěvovanou nebeskou blaženost nedokážeme slovy vystihnout a vyzpívat. Ale věříme tomu, co je napsáno v Bibli: ” Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují” /1Kor 2,9/. Věříme tomu slovu, protože závdavek a příslib toho života zakoušíme už teď.

    Tak jsme s Boží pomocí zdolali osm Božích hor. Jsme dobrými turisty. Je dobré, že ty hory tu pro nás budou i v budoucnu. A budeme z nich znovu dostávat pomoc od našeho Boha a Otce, budeme-li o ni stát. Pán Bůh má turisty rád. Má rád, když lidé objevují krásy jeho stvoření a těší se z nich. Po zimě vyhlížíme jaro. Náš Stvořitel má rád turisty, kteří objevují jeho dílo. Zejména ale miluje ty, kteří chodí po jeho cestách a setkávají se tam s ním, živým Pánem a Bohem. Každý rok o Vánocích slavíme jeho narozeniny. Byl nám darován. Bůh ve svém Synu Pánu Ježíši Kristu. Věřme v něj a pojďme za ním a stůjme věrně v jeho službě.

    AMEN

    kazatel Karel Buba

     

     

     

Comments are closed.