• Umývání nohou učedníkům

    1. Úvod – Rehabilitační ústav

    Jako mladý, svobodný muž jsem pracoval osm let v Rehabilitačním ústavu Hrabyně u Opavy. Byly to desítky, možná stovky lidí, kterým jsem umýval nejen nohy, ale i zadky, předky, i hlavu, celé jsem je koupal. Byli tam umístěni po úrazu páteře, po operaci, ochrnutí vozíčkáři, nemohoucí, ležáci, měli dekubity – proleženiny. Leč nešel jsem tam jenom proto, abych někoho koupal. Šel jsem tam proto, abych lidem zvěstoval Krista. Ne vždy se mi to dařilo.

    Vzpomínám na jednu starší stydlivou paní. Měl jsem službu, ale jiná sestřička ji vykoupala místo mě. Protože paní se styděla, když jsem ji umýval. To je také někdy ponižující. (Umýval jsem doma na posteli také svého tatínka, když už nemohl skoro mluvit, nemohl se hýbat a ležel zcela bezvládný; bylo to jen několik dní před jeho smrtí.)

    Jan 13,1-22  Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: “Pane, ty mi chceš mýt nohy?” Ježíš odpověděl: “Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.” Petr mu řekl: “Nikdy mi nebudeš mýt nohy!” Ježíš odpověděl: “Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.” Řekl mu Šimon Petr: “Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!”  Ježíš mu řekl: “Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.” Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí. Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: “Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: `Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.´ Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: “Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.” Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.

    2. Cestování

    Lukáš 13,22 Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému.

    Také Ježíšovi učedníci s ním chodili od města k městu. Ruce a hlava se při chůzi tolik neušpiní. Ale zaprášené a zpocené nohy patří k cestování.

    Člověku nohy pořád smrdí. Stačí chvilka, co je máme v botách. I my křesťané pořád nějakou tou člověčinou smrdíme. V suchých prašných krajinách orientu byli hostitelé zvyklí svým návštěvám po cestě umývat nohy.

    Kdo si zapráší nohy? Jen ten, kdo chodí. Jestliže sedáš doma a nevytáhneš paty, tak si ani nohy nezaprášíš. Ďábel se soustřeďuje na ty, kteří chodí a slouží. Ne na ty, kteří sedí doma. Ty, kteří sedí doma, už má „ošetřené“. Točí se jenom okolo svého domácího ovčince, své zahrádky.

    Ti mu tolik nevadí, neškodí. Pokud se ovšem – doma nemodlí!

    3. Všichni – v Jeruzalémě

    „Procházel, učil, směřoval.“ K Jeruzalému. Ježíš neputoval jako náboženští turisté „svatou pouť“ (do Mekky, do Říma), jenom jedním směrem: „z – do“.

    Ježíšovo směřování, které trvalo tři léta, gradovalo v Jeruzalémě v týdnu před židovskými velikonocemi. Tohle byl logický důsledek vyústění jeho éry. Ježíš dobře věděl, odkud přišel, kam odchází; „byl si vědom toho …. že od Boha vyšel a k Bohu odchází.“ ( J 13,3).

    Jak začali učedníci? Udělali jasný předěl mezi minulostí a budoucností. Opustili své sítě a šli za Ježíšem.  Žádné lelkování.  (Minimálně jednou týdně vykonáme pouť do shromáždění, do kostela. Je to všechno, co od nás žádá, stačí to?)

    Chodili s Ježíšem a také jako on učili. Viz vyslání sedmdesáti. Učili a hlásali přicházející Boží království. Také v tom konali jeho vůli, nebo se o to aspoň snažili. Je krásné vidět ty, kdo jdou cílevědomě za Kristem, v jeho stopách! Učedníci společně s Ježíšem došli také až do Jeruzaléma. Není to také vzor, příklad pro nás? Teď jsou tam všichni – u společné večeře.

    Ježíš je teď v Jeruzalémě, už nikam neodejde, do žádného dalšího města z něj už nevyjde. Věděl, že tady – v Jeruzalémě – skončí na kříži. A – ještě stále učí. Vyučuje až do konce. Poslední názorná lekce, kterou učí před svým ukřižováním, je umývání nohou učedníkům. To není příkaz, který by měla dnes církev plnit. Z takto doslovně pojatých věcí se pak stávají prázdné rituály (CASD). Co vyžaduje Ježíš?  „Milosrdenství“. Ne pouhá gesta.

    4. Petrova povaha

    Učedník Jan nám Petra nejvíce přibližuje. Tvořili spolu blízkou dvojici.  Petr je (nejen u Jana) v evangelijních příbězích často hlavním protagonistou. Petr – typ, který „přemýšlí nahlas“. Neřeší jako já problém, jestli se „ztrapní“. Jsou lidé „rychlí k mluvení“. Což ještě nemusí být vada. (Pokud nejsou rychlí i k hněvu – to už je horší). Někdy ale ti rychlí nahlas přemýšlejí i za nás -pomalé.

    Když Pán Ježíš myje nohy jednomu učedníkovi po druhém, včetně Jidáše, nikdo nic neříká. Petr celou dobu mlčel. Je zajímavé, že se ozval, až když přišel na řadu. Vidí, že nikdo před ním neprotestoval. Už předem ale ví, že se proti tomu ohradí. Prolomil mlčení teprve tehdy, až když přišel Ježíš s umyvadlem k němu. On jediný. Petr reaguje kategoricky: “Nikdy mi nebudeš mít nohy!“ (Podobně řekl: Nikdy od tebe neodpadnu – Mt 26,33.) A na to skoro ultimativně: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Jsme lidé různých povah. A Ježíš bez rozdílu slouží všem, Petrovi, i Jidášovi. I mě.

    5.Čistota

    „Jestliže tě neumyji (svým slovem a svou krví), nebudeš mít se mnou podíl.“ Co to je „podíl“? Sdílet s Ježíšem věčnost. (Později říká zločinci po svém boku: Pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.)

    On to „řekl“.  Klíčová otázka spasení – náš vztah k Ježíši a k tomu, co řekl. J 6,3: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou Život.“ Byli čisti vírou – v Ježíše Krista – jako Mesiáše. To očišťuje. Jsme čisti – „pro jeho slovo“ (J 15,3). Prohlásili ho Mistrem a Pánem. Nejenom ho tak nazývali. Následovali ho – až na Jidáše.

    J 13,19 – „Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to“.

    J 13,7- „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Dosud to byla živá voda jeho Slova, nyní to BUDE JEHO KREV. Petr to potom pochopí. Ježíš nás cele očistil svým slovem a svou krví. On sám neposkvrněný, umyl nám hlavu i nohy. Toto mohl udělat jenom on, toto udělal jenom on. To my zašpinění nemůžeme pro druhé udělat.  Učedníci nemůžou druhé spasit. Ale mohou se za druhé modlit, uzdravovat. (Jsou lidé nemohoucí – s. Klamková, ale – modlící se. Ti rvou ďáblovi ze chřtánu zabloudilé ovečky. To je důležitá služba.)

    6. Ježíšovo ponížení

    Jak už jsem řekl, byl jsem také umývač a nejen nohou. Zpětně někdy přemýšlím o své „kariéře“ zdravotníka. Mohu o tom zasvěceněji mluvit, protože vím, co to je. Opakovaně jsem to dělal. Dlouhé roky. „Chápete, co jsem vám učinil?“

    (Ježíš býval vůči „nechápavosti“ kritický: „Jak jste nechápaví!“ L 24,25)

    V zákoně stálo: Miluj svého bližní jako sebe samého. Ježíš to posunuje: J 13,34: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ Nemilujte sebe. Kdo „nenávidí“ svůj život – ten jej nalezne!

    Nemistrujte druhé, ale služte jim. Snižte se. Dejte jim přednost. Položte si je výše než sebe. Za důstojnější sebe. Při mytí nohou si k nohám toho druhého klekněte.

    Musím stále promýšlet Kristovu lásku. Nejen směrem k „údům Kristova těla“.  Ježíš se ponížil až k vyvrhelům lidské společnosti. Ježíše nebolely jen rány. Bolelo jej selhání Petra. Zahynutí druhých. Jidáše. (Ježíš bývá i nade mnou zarmoucen!)

    7. Odpouštění

    On nás vykoupal celé, on nám odpustil všechny viny a zaplatil je. Očistil nás. Od-pustil naši špínu z celého těla, nejen nohou, ale i rukou, hlavy. (Jako když se otevře kohoutek a nechá se z potrubí odtéct rezavá, špinavá voda.) Stále mě obmývá od nečistých myšlenek a žádostí – a potom mohu i já – druhým odpouštět a tak jim symbolicky jejich nohy umývat.

    Když druhému řekneš – odpouštím ti – víš, jakou to pro něho má cenu? Provinilci (nejen vězni) mají radost, že jim Bůh odpustil – ale také mají radost, když jim řekne oběť jejich násilného činu: „Odpouštím ti“. Jakoby jim ta osoba umyla nohy. (Viz: C.T.Boom – u Boha nalezla sílu k tomu, aby odpustila SS-manovi, který k ní přišel v jejím shromáždění a přiznal, že se podílel na utrpení její sestry, která v koncentračním táboře zemřela.)

    I vy jeden druhému nohy umývejte. I vy jeden druhému odpouštějte, jako jsem já odpustil vám.

    Prokázal svou lásku k nim až do konce, až do „krajnosti“.  (J 13,1)

    Přemýšleli jsme o tom, že Ježíš myl nohy i Jidášovi. Neumýváme nohy jenom svým přátelům, ale i svým nepřátelům. (Také i tím můžeme „shrnout řežavé uhlí na jejich hlavu“.)

    Máme odpouštět druhým jejich viny: Proč? Protože On i za viny druhých zaplatil. To je důvod, proč máme druhým odpouštět. Zlobíš se na někoho? Ale Ježíš za něho prolil svou krev, on mu nepočítá jeho provinění. A ty mu je počítáš? Umývat druhým nohy znamená zvěstovat jim Boží odpuštění a sami odpouštět.

    2Kor  5,18-20: „To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme. Dejte se smířit s Bohem!“

    8. Jsme spolupracovníci Boží

    To mi dodává obrovské odvahy a naděje. Má služba je smysluplná, není zbytečná – v Pánu marná.

    Bůh se snížil v Kristu na naši úroveň, aby nám také dal najevo naši důležitost. Důstojnost. Petře – ty máš hodnotu. Jsi pro mě důležitý. Potřebuji tě! Proto ti myji nohy. Bdi se mnou! Bůh v Kristu říká: Bděte se mnou. Potřebuji vás. Na jednu stranu jsme  – neužiteční služebníci – na druhou – nechci dělat dílo bez vás! Rozhodl jsem se, že vás do svého díla zapojím, budu vás k němu potřebovat! 1K 3,9: „Jsme spolupracovníci na Božím díle…“

    9. Přijímat službu

    Nechat si od druhého posloužit? Přijmout jeho službu? Poznal jsem mnoho mladých lidí, kteří po úrazu úplně ochrnuli a byli odkázáni na pomoc druhých.

    Teď jsi plný sil. Myslíš, že ji nepotřebuješ. Ale ouha – ono se jednou stane, dožiješ-li, že zestárneš a i ty budeš od druhého potřebovat pomoc!  Nauč se přijímat pomoc a službu od druhého – už teď. Dej mu najevo, že ho skutečně potřebuješ. Já bratři a sestry vás velice potřebuji. Umějme být těmi, kteří si nechají od druhých posloužit, umývat nohy. Od druhých si nechají odpustit. Umějme říci – děkuji ti, žes mi odpustil.

    10. Závěr

    Mt 20,28: „..kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

    J 4,34: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“

    Dokončil dílo – on svatý zemřel jako „pšeničné zrno“ (J 12,24), aby nám dal život.

    Spolu s ním jsme byli uvedeni na nebeský trůn, protože jsme vykoupáni. Ale denně si musíme od něho nechat umývat nohy. Zapráší se nám, zapotí se nám. Neřekneme-li ďáblovi ihned ne, naše myšlenky koketují s pokušením tak dlouho, až se ušpiníme. Potřebujeme umývat nohy. Od Ježíše. Denně musíme svou sílu hledat u Pána, v jeho veliké moci.

    1J 2,6: „Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.“ Fil 2,5: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.“

                                                                                                       bratr Jan Kočnar
    V Ostravě  27.3.2013 (středa-biblická hodina)

     

Comments are closed.