Byť se mi dostalo

• 25. 2. 2015
• | Kázání

Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, nebo ty se mnou jsi. Žalm 23,4

Dvacátý třetí Žalm se stal útěchou mnoha lidem po celé tváři země. „Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, nebo ty se mnou jsi;“ (I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. EP, I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi. B21) To jsou slova, kterými byli povzbuzeni mnozí lidé, kteří nastoupili do posledního úseku a hodiny svého života.

Jaký obraz života měl před sebou žalmista David, když psal slova tohoto nádherného žalmu? Víme, že v mládí byl pastýřem ovcí. Vodil svá stáda na zelené pastviny a k občerstvujícím vodám. Někdy ale musel své stádo vést údolím, nebo roklí jak čteme v EP, aby se dostal tam, kam své stádo směřoval – na pastvu a k vodě. Byla to velice nebezpečná místa, kde často číhalo nebezpečí – člověk se zlými úmysly nebo dravá zvěř. Proto toto označení „údolí stínu smrti“ nebo „rokle šeré smrti“.

Čtvrtý verš žalmu tedy mluví a má co říci nejen lidem na konci jejich života. Oslovuje i ty, kteří jsou v plné síle a přesto prožívají velké zápasy sami se sebou, svojí povahou. Nejednou prožíváme z různých důvodů velký strach o život. Bojujeme zápas  zdraví své i našich nejbližších, ale i ve sborové rodině. Jen v našem sboru máme poslední dobou bratry a sestry, kteří procházejí těžkými nemocemi.

I v současné době v našem sboru jsou mnozí nemocní, jejichž jména bývají v oznámení. Zápasíme o to, aby všichni hladoví a žízniví po smyslu života se dostali „na zelené pastvy a k tichým, uklidňujícím vodám“.

Takovými a podobnými zápasy skrze údolí stínu smrti či šeré rokle, prochází člověk během svého života mnohokrát.

Určitě i my všichni už máme za sebou při následování Pána Ježíše nejedno takové stinné údolí. Buďme vděční, že On, náš nejlepší Pastýř, nás vyvádí na zelené pastvy i k tichým vodám.

Vojtech Asszonyi Béla