• Šťastné setkání pod Lysou

    Za Radimem mě na lůžkovou část zdravotního oddělení Věznice Ostrava-Heřmanice poslal jiný romský vězeň, strýc jeho ženy Edity. V posledním výkonu trestu, před nímž vydržel na svobodě třináct let, se recidivista Radim (44) ocitl už pošesté, tentokrát na dosud nejdelších šestadvacet měsíců. Nářky pohublého Roma s nažloutlým očním bělmem a pergamenově šedou barvou obličeje se netýkaly předně chronického zánětu jater a žloutenky typu C, způsobených nadměrnou konzumací alkoholu a užíváním narkotik, ale myšlenek na rodinu, se kterou neměl vůbec žádný kontakt a o níž neměl žádné zprávy. Po jiných vězních se teď k němu dostávaly ne vždy dobře míněné a neověřitelné informace, budicí podezření na manželčinu nevěru.

    Edita prožila kvůli Radimově drogové závislosti a jeho trestné činnosti, jak jsem se dozvěděl i od jeho švagra, shodou okolnosti také u nás zavřeného, roky ne právě šťastného manželství. V době tohoto jeho posledního trestu pracovala v bistru Kebab ve Švýcarsku. Domů posílala sestře peníze na obživu svých dvou dětí, na jejichž výchovu zůstala sama. Když se Radimovi konečně ozvala a začala s ním telefonicky i korespondenčně komunikovat, považoval to za zázrak.

    Nazývá mě svým andělem, protože jsem k němu po řadu měsíců přicházel právě v okamžicích, kdy prožíval stavy, jež ho vedly až k myšlenkám na sebevraždu. Ve Frýdku-Místku, kde bydleli naposledy, nějaké křesťany znal, chodili za ním i Svědkové Jehovovi. Nikdo ho podle jeho slov k přijetí Krista a znovuzrození z Ducha nevedl. Modlili jsme se a zakoušeli vyslyšení modliteb jak za Radimovu manželku a děti, tak i za jeho zdravotní potíže. Začal číst pravidelně Bibli.

    Po návratu na ubytovnu se zúčastňoval společných setkání v kapli a zatoužil po křtu. S právě naplánovaným křtem jiného vězně byl po něm za účasti hostů a dalších věřících vězňů do vodou naplněného prádelního vozíku ponořen i Radim. Před propuštěním z výkonu trestu letos v březnu si vyřídil ubytování ve středisku Šance podaná ruka SCEAV v Třinci. Ujali se celé jeho rodiny.

    S nedočkavostí jsem letošního srpnového odpoledne stoupal od parkoviště vzhůru k hotelu KAM (Křesťanská akademie mladých) na úpatí Lysé, nejvyšší hory Beskyd. Tam jsem opět navštívil skupinu bývalých vězňů, mezi nimi i svoje ..ovečky“.

    Trávili zde poslední den společné sborové dovolené Církve bratrské Třinec-Sosna, jejímiž jsou členy. S nimi si užívala pobyt také celá Radimova rodina. Na hotelové terase, s výhledem na protější beskydské panorama, jsme spolu s ním a Editou, pokřtěnou předešlého dne v nedaleké přehradě Baška, sdíleli své dojmy. Kolem nás pobíhaly jejich děti Kristian (14) a Alenka (12).

    Jsem Bohu velice vděčný za pracovníky Šance podaná ruka. Díky jejich následné péči není práce vězeňského kaplana marná. Radim podstoupil operaci žlučníku, nyní má i práci. Začal také nacvičovat s romskými dětmi křesťanské písničky a trénuje je fotbal. Edita uklízí v domově důchodců. Společně chodí do sboru CB Třinec-Sosna.  Když se ve věznici bývalí spolubydlící ptají, jak se Radim má, mohu jim s radostí odpovědět, že je se svou rodinou a díky Bohu se všem daří dobře.

    JAN KOČNAR, vězeňský kaplan

Comments are closed.