KATEGORIE: Kázání

Kázání

• Prorok a rozpustilé děti

  8. 2. 2014 | Kázání

  Milí bratří a sestry, milí přátelé, uvažoval jsem nad tím, zda by ten příběh o rozpustilých dětech a jejich přísném potrestání prorokem Elišou /Elizeem/ nebyl vhodným tématem pro kázání na začátku školního roku. Nakonec jsem si to téma nenechal na začátek školního roku, ale události posledních dnů v Londýně a v jiných britských městech mě přivedly k tomu, abych ho připomenul právě dnes.

  Kdyby někdo hledal důvody proti židovskému nebo křesť. náboženství v naší svaté knize- Bibli, pak by mu tento příběh mohl posloužit jako argument proti náboženství vůbec. Vždyť se tu jednalo o krutý a nepřiměřený trest na dětech, sice na dětech, které se chovaly neslušně a nevychovaně vůči starému muži. Ale stejně. Naše společnost stále rozhodněji odmítá trestat své děti. Jestli to je k jejich prospěchu, to už je otázka. A poslední vlna násilností a rabování v Anglii, předtím i ve Francii svědčí o tom, k čemu to nakonec vede.

  2 Královská 2,23-25  Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!“ On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. Odtud odešel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.

  Ozeáš 13,4-8  Ale já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už z egyptské země. Nepoznal jsi Boha kromě mne; mimo mne jiného zachránce není. Já jsem tě poznal na poušti, ve vyprahlé zemi. Měli pastvy do sytosti. Nasytili se a jejich srdce zpyšnělo, zapomněli na mě. Budu na ně jako mladý lev, budu číhat u cesty jak levhart, střetnu se s nimi jako medvědice zbavená mláďat. Hruď až k srdci jim roztrhám, sežeru je tam jako lvice; polní zvěř je rozsápe.

  (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Prorok a rozpustilé děti

• Boží dary a naše dávání

  8. 1. 2014 | Kázání

  Milí bratří a sestry, zadali jsme mi vzácné, ale i delikátní téma: Boží dary a naše dávání. Vzácná je ta prvá část, protože hovoří o Božím dávání. O něm bychom mohli dlouho a vděčně hovořit. Delikátní je však ta druhá část, která mluví o našem dávání. Delikátní je proto, že se bude týkat našich peněženek. A málokdo z lidí je ochoten si nechat nahlížet do své peněženky a nechat si radit, co se svými penězi dělat. A o to při hovoru o dávání skutečně jde.

  Efezským 5, 1-2: Jako Boží děti následujte Božího příkazu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť Bohu, jejž vůně je Bohu milá.

  2 Korintským 9,6-8: Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.

  Skutky 20,35 Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat chudým a mít na paměti slova Pána Ježíše Krista, který řekl: Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere. 

  Žalmy 103,1-5  Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Boží dary a naše dávání

• Chci být dobrým otcem…

  8. 12. 2013 | Kázání

  Když jsem přemýšlel, které biblické slovo bych měl připomenout při této příležitosti, zdálo se mi, že dost často mluvíme o roli matky při výchově dětí, ale méně pozornosti už věnujeme roli otce. Co to znamená, když povím, jsem otcem mého dítěte a chtěl bych navíc být dobrým otcem, dobrým křesťanským otcem. Není snad krásnějšího příběhu v PS než podobenství, které nazýváme podobenství o marnotratném synu, ale spíše bychom jej měli nazývat podobenstvím o milujícím Otci. To si nyní společně přečteme. Je zapsané v ev. Luk 15, 11- 32 a pak Mar. 14, 34-36 (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Chci být dobrým otcem…

• Modlitba starce

  22. 11. 2013 | Kázání

  Žalmy 71,1-9  Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále. Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště. Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji. Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.

  Je to krásný žalm, modlitba člověka, který důvěřuje Pánu Bohu. Někteří vykládači jej považují za modlitbu starce. Ozývá se tam prosba: „Nezamítej mne v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.“ V. 9.

  Důvěra v Pána Boha ovšem není něco, co starý a nemocný člověk získává nějak samozřejmě. Ta se buduje po celý život. A proto žalmista vyznává: „…v Tebe od mládí doufám. Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru…“ V. 5,6 S mateřským mlékem sál žalmista svou důvěru v Boha. Možná, že i v jeho životě byly různá selhání, hříchy mládí, ale i pošetilosti člověka v plné síle života. Ale on vždy znovu nalézal u Boha odpuštění i pomoc a záchranu. Něco o tom snad naznačuje tou zmínkou, že jej mnozí měli za zázrak. Totiž to, že i on zůstal věrný Pánu Bohu.    (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Modlitba starce

• Vyvýšení hada na poušti

  8. 11. 2013 | Kázání

  Jan 3,14   „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

  2Kor 5,21  „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“

  Vydat se za Kristem znamená vydat se na cestu následování – v činech. Proto Nikodém přišel za Ježíšem. Byl svědkem Ježíšových zázraků, viděl víru jeho učedníků, jejich oddanost svému mistru. Také chtěl žít v souladu slov a činů. Ježíš nikdy nebyl přistižen, že by nedělal to, co sám učil. „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského“ (Mt 5,20) Nikodém si toho byl dobře vědom. Ježíšovo slovo bylo zákoníkům jako hozená rukavice.

  Farizeové a zákoníci byli v krizi. V krizi byl celý zákon. Nezvládali už dodržovat všechna Mojžíšovská nařízení. Doba je proměnlivá. Vývoj jde kupředu. Časy se mění. Časy se měnily už tehdy. Chrám ještě stál, ale už to dávno nebylo to, co za Šalomouna. Už o tom někteří pochybovali, je-li to skutečně místo, kde se člověk setkává s Bohem. Ježíš to nabourával. Říkal, že Boha nemůžeme ctít jenom na jednom místě.

  „Čiňte všechno, cokoli vám nařídí, ale jejich životem se neřiďte.“ Věru těžký požadavek. (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vyvýšení hada na poušti

• Umývání nohou učedníkům

  8. 10. 2013 | Kázání

  1. Úvod – Rehabilitační ústav

  Jako mladý, svobodný muž jsem pracoval osm let v Rehabilitačním ústavu Hrabyně u Opavy. Byly to desítky, možná stovky lidí, kterým jsem umýval nejen nohy, ale i zadky, předky, i hlavu, celé jsem je koupal. Byli tam umístěni po úrazu páteře, po operaci, ochrnutí vozíčkáři, nemohoucí, ležáci, měli dekubity – proleženiny. Leč nešel jsem tam jenom proto, abych někoho koupal. Šel jsem tam proto, abych lidem zvěstoval Krista. Ne vždy se mi to dařilo.

  Vzpomínám na jednu starší stydlivou paní. Měl jsem službu, ale jiná sestřička ji vykoupala místo mě. Protože paní se styděla, když jsem ji umýval. To je také někdy ponižující. (Umýval jsem doma na posteli také svého tatínka, když už nemohl skoro mluvit, nemohl se hýbat a ležel zcela bezvládný; bylo to jen několik dní před jeho smrtí.)

  Jan 13,1-22  Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“  Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí. Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: `Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.´ Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Umývání nohou učedníkům

• U studny

  8. 9. 2013 | Kázání

  Ježíš je vždy hlavní postavou. Stále volá: „Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi, a já vám dám odpočinutí.“ Po dvou tisících letech stojíme my, kdo jsme u něho vírou složili své hříchy a pod jeho křížem přijali jejich odpuštění, dnes na jeho místě a lidi také voláme. Ne k sobě, ale k němu: „Na místě Kristově, smiřte se s Bohem.“ Nejenom že na jeho místě stojíme, ale máme být jako on. Svým charakterem, láskou, jednáním.

  1. text k přečtení:

  Jan 4,1-42 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan – ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci – 3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje. Musel však projít Samařskem. Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi pít!“ – Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.0 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ 13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Žena mu řekla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl `nač se ptáš´ nebo `proč s ní mluvíš?´ Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezi tím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“ 32 On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“ Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“ Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem U studny

• Poklad v hliněné nádobě

  22. 8. 2013 | Kázání

  Jsou slova, která znějí člověku přímo kouzelně. Jsou slova, která dovedou vybičovat lidskou touhu i lidskou aktivitu. Jedním z takových slov je poklad. Lidé odedávna toužili po pokladech. Někteří protože měli nedostatek, jiní z pocitu nespokojenosti. Poklad by jim pomohl, aby se splnila jejich přání. Slýchávali jsme o zlatokopech na Aljašce. Byli jako posedlí touhou po zlatu, říkalo se, že mají zlatou horečku. Dodnes se lidé potápějí, aby objevili poklady potopených lodí. V česku jsou hledači pokladu, který prý kdesi zakopali nacisté v době, kdy se chýlila ke konci 2 svět. válka. I děti hrají rády hru „hledání pokladu“.

   2 Korintským 4,5-11 Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.  Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Poklad v hliněné nádobě

• ŽALM 150

  22. 7. 2013 | Kázání

  Žalmy 150,1-6  Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.

  Protože jsme na půdě křesťanského sboru, a děláme to tak v každém setkání, rád bych úvodem přečetl něco z bible – bude to Žalm 150. v ekumenickém překladu.

  K přečtenému Žalmu mi dovolte několik stručných poznámek. (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem ŽALM 150

• Dva vlci – Slovíčko pro děti

  3. 7. 2013 | Kázání

  Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.

  Řekl mu, „Synku, ta bitva v každém z nás je jako bitva mezi dvěma vlky.“

  Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego.

  Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra“.

  Vnuk o tom přemýšlel a po minutě se zeptal,

  „A který vlk vyhraje?“

  Děti, co byste řekli děti vy? Který vlk vyhraje?

  – „Starý Indián odpověděl: „Ten kterého krmíš.“ (Pokračování textu…)

  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dva vlci – Slovíčko pro děti