"Utrpení – proč ho Bůh dopouští?"
Toto je asi nejčastější námitka vůči Bohu. Je to logické, protože pokud se podíváme kolem sebe, nenacházíme příliš mnoho důvodů věřit tomu, že Bůh je dobrý a miluje nás. Tedy alespoň z pohledu naší představy o Bohu.

Opravdu by nám pomohlo vědět, proč se stalo něco špatného? Měli bychom díky tomu sílu se s tím vyrovnat? Nepotřebujeme si spíše místo otázky "proč?" klást otázku "kde najít sílu utrpení unést?"
I jako křesťané někdy moc nechápeme to, co se kolem nás děje. Také se ptáme zmíněnou otázkou "proč?". Máme ale v Bibli jeden slib od Boha, který se týká právě těchto těžkých situací v životě:
"Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát." (1 Korintským 10:13)
I pro křesťany není lehké se přestat trápit a nechat si od Boha pomoct. Pokud to však uděláme, tak vidíme, že Bůh svoje sliby plní.


Lidé často říkají, že by s utrpením měl Bůh něco udělat a nedovolit, aby se páchalo zlo. Co by to znamenalo? Bůh by nám musel odebrat svobodnou vůli se rozhodovat, abychom nic špatného neudělali. Ano – to je osud loutek.
Pokud však chceme, aby druhým Bůh neumožnil dělat nic špatného, pak bychom museli totéž přijmout i pro sebe. Je to opravdu to, co chceme? Co všechno už bychom my sami nemohli dělat?
Každý z nás je odpovědný za své činy. Sami se rozhodujeme, co uděláme, co řekneme, jaké myšlenky nás budou ovlivňovat. Někdy to jsou sice druzí, co uškodí nám, jindy jsme ale my sami, kdo škodí.


Co utrpení, které není způsobeno lidmi, např. přírodní katastrofa? Jedná se o Boží soud? Zcela upřímně – je to jedno z pravdivých vysvětlení. Pokud Bůh provádí tímto způsobem soud nad lidmi, předem je varuje. Udělal to jak před potopou v době Noeho, tak i u současných katastrof varuje předem věřící a skrze ně i další lidi. Bylo tomu jak při tsunami, která zasáhla část Asie, tak i v případě Haiti.
Pokud Vás zajímá, jestli opravdu došlo k celosvětové potopě, podívejte se na stránku o potopě

Možná Vás toto tvrzení velice pohoršuje. Není divu.
Je zajímavé, jak na otázku příčiny utrpení reagoval Ježíš. Sám byl tím, kdo měl s lidmi soucit, sloužil jim, uzdravoval je apod. Přesto na otázku příčiny utrpení reagoval nečekaně:
„....někteří (přišli za Ježíšem) se zprávou o poutnících, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?"
Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."
(Lukášovo evangelium 13:1-5)


Ježíš vede k něčemu zásadnímu. Utrpení nás může vést k tomu, že se vůči Bohu zcela uzavřeme. Pak nás ale může potkat mnohem větší utrpení po naší smrti, než to, kvůli kterému jsme na Boha zanevřeli.
Ano – asi nenajdeme odpovědi na naše veškerá „proč?“ Ale pokud kolem sebe vidíme utrpení, mělo by nás to vést
k otázce, jestli jsme smířeni s Bohem. Neboli – pokud by to potkalo mě, jak bych dopadnul na Božím soudu?


Bůh rozhodně není chladný soudce. Je tím, kdo přicházel za lidmi, dával se jim poznat, pomáhal jim. Je tím, kdo připravil řešení pro naší záchranu před peklem. Když byl na zemi v podobě Ježíše Krista, tak tady byl pro lidi. Častokrát sloužil kvůli soucitu s těmi, kteří potřebovali pomoc. Nakonec zemřel za naše hříchy, ikdyž se tomu mohl vyhnout.
Bůh rozhodně není lhostejný a chladný. Naopak. Podívejme se na stvoření - je to dílo někoho bezcitného, nebo je to krásná symfonie někoho velmi citlivého?
Ježíš Kristus na sebe vzal naše utrpení. Bůh o utrpení nemluví, ale řeší ho spolu se svým Synem Ježíšem, o kterém je psáno toto:
"Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jeho však Bůh postihl pro nepravost nás všech."


(Izajáš 53:3-6)

Jiří Bort