Nebylo by čestné hodnotit zkušenosti jiných náboženství. Proto se budeme zabývat pouze zkušenostmi těch, kteří věřili a věří v Boha - Stvořitele nebe a Země, a jeho Syna - Ježíše Krista.


Jaké zkušenosti jsou podle Vás zkušenosti s Bohem? Jak by to mělo vypadat, aby to nebyla autosugesce, nebo davová psychóza? Jak by měly vypadat skutečné zážitky s Bohem?

Některé zážitky jsou těžko uchopitelné, protože to jsou zážitky velmi niterné. Asi podobně jako ve vztahu dvou lidí. Řada projevů lásky se nedá přesně změřit, nebo popsat. Jde o pocity. Vy víte, že to je láska. Zkuste to ale dokázat druhým....
I ve vztahu s Bohem fungují podobné pocity Boží blízkosti. Ten, kdo je prožívá, ví, že jsou skutečné. Těžko však tyto pocity předá dál.
Na této úrovni je těžké brát takové zážitky jako důkaz Boží existence, kvůli kterým bychom měli sami Boha hledat.
Obdobné pocity si můžeme sami navodit po svém.

Jsou tedy nějaké prokazatelné zkušenosti, které by stály za přemýšlení?

Proměněný charakter

Pokud platí to, že ten, s kým trávíme čas, nás ovlivňuje, tak by na křesťanech měl být vidět Boží charakter.
Tady asi hned narazíme na jeden zásadní problém - každý křesťan tráví s Bohem tolik času, kolik sám chce. Nechává se Bohem ovlivňovat natolik, nakolik sám chce.
Ano - víra v Boha je vztah. I v našich lidských vztazích záleží na tom, jak moc bereme daný vztah vážně. Proto žel narazíte i na křesťany, u kterých by Vás ani nenapadlo, že jsou věřící. Také narazíte na mnoho křesťanů, kteří s Bohem počítají, ale ne úplně.

Pokud jsou děti nevychované, neznamená to, že nemají rodiče, nebo že jejich rodiče jsou zlí lidé. Stejně tak nevychovaní křesťané nejsou důkazem toho, že Bůh neexistuje, nebo že Bůh zlý.


Pojďme tedy raději k tomu, jak má vypadat charakter věřících lidí. Výborně popisuje charakter věřících, kteří se skutečně nechají Bohem proměňovat k jeho obrazu, např.následující text:
"Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.

(Galatským 5:22-23; viz.text z 1.Korintským 13:4-7 o lásce).

Možná neznáte žádného křesťana. Možná člověk, kterého znáte a který chodí do církve, Vás příliš svým způsobem života nepřitahuje.
Přesto by byla škoda uvažovat o Bohu špatně jen proto, že jako křesťané nejsme ideálními nositeli Božího charakteru.

To, co Vás na jednu stranu od křesťanství odrazuje, pro Vás může být zároveň povzbuzením. Je-li skutečně Bůh Otcem věřících a nejen jejich učitel, trenér a dozorce, tak by je měl unést. Jinými slovy - Bůh není Bohem dokonalých supermanů, ale lidí. Proto se nemusíme bát zkusit žít s Bohem i my sami, pokud vidíme, že Bůh přijímá i všechny věřící s jejich všelijakými chybami.

Ochota platit za víru

Lidé si často vybavují církev jako partu lidí, kteří druhým uměli pořádně zkomplikovat život. Veškeré křížové výpravy, inkvizice, násilné pokřesťanštění apod. Ano - to je určitá část historie církve, kterou nemá smysl zlehčovat.
Je tady ale jiná část, o které se nemluví a která je žel stále aktuální. Je to pronásledování křesťanů. V několika prvních staletích byli křesťané často pronásledováni, zabíjeni, předhazováni zvířatům, zotročováni.... Mnoho misionářů v celé historii křesťanství položilo svůj život při snaze předat svou víru do nejrůznějších národů. V některých obdobích znamenalo přiznání se k víře v Krista jistou smrt. Totéž je stále aktuální především v muslimských a komunistických zemích. Pokud Vás zajímá pronásledování křesťanů v současnosti i v minulosti, podívejte se na stránky organizace Hlas mučedníků.


Řadu lidí oslovilo, jak křesťané šli na smrt. Když viděli jejich klid, tak je to zaráželo. Církev paradoxně nejvíce rostla v dobách pronásledování.
Co vy sami? Byli byste ochotni zemřít pro svou víru? Přeci jen - teprve když o něco jde, tak si lidé musí ujasnit, jestli je jejich víra skutečná, nebo falešná. Jen blázen by zemřel pro svou víru, kdyby se nikdy s Bohem nesetkal.
Mučednictví stojí za přemýšlení. Co když tito lidé Boha opravdu znali a proto byli ochotni kvůli němu zemřít?

Zázraky

Cože to ty zázraky vlastně jsou? Ve své podstatě jakýkoliv nadpřirozený Boží zásah do našeho světa. Něco - co jako lidé nedokážeme způsobit svými schopnostmi. Tím se nemyslí kouzelníci a iluzionisté, kteří vytvářejí "dojem zázraku".
V Bibli se popisuje mnoho zázraků. Evangelia jsou jich plná - uzdravování, vymítání démonů z posedlých lidí, kříšení mrtvých a také řada dalších zázraků z jiných oblastí.


Můžeme namítnout, že je sice hezké, že se o nich píše v Bibli, ale pokud se nic podobného dnes neděje....
Pokud bychom nežili ve Střední Evropě, tak bychom zázraky viděli velmi často. Církev v Africe, Jižní Americe a Asii zažívá zázraky zcela běžně. Zažívají stejné věci, o kterých se píše v Bibli. Není to pro ně nic složitého. Prostě se modlí k Bohu a Bůh jedná.
My jsme žel ovlivněni materialismem natolik, že naše víra je velmi racionální. Ohledně zázraků jsme jakožto evropané příliš opatrní a nevíme si s touto oblastí moc rady.
Přesto i česká církev zažívá zázraky jak v oblasti uzdravení, tak i ve formě mnoha vyslyšených konkrétních modliteb.

Ptejte se...

Pokud znáte nějaké křesťany, zeptejte se jich, co zažívají s Bohem. Zeptejte se na momenty v jejich životě, které pro ně znamenaly potvrzení toho, že Bůh je živý. Nechte si od nich vyprávět, proč věří v Boha - co je přesvědčilo o Boží existenci. Co pro ně vztah s Bohem znamená? Co jim přináší víra v Boha?
Můžete si poslechnout zkušenosti některých křesťanů

Jiří Bort