Dostat se do Severního Irska nebývá až tak běžné. V povědomí světové veřejnosti se tento kousek britského ostrova ustálil jako země napětí a bolestných konfliktů. Bratr kazatel Stanislav Stebel měl příležitost strávit zde tři měsíce na studijním pobytu na Union Theological College v Belfastu.
Rozhovor, který jsem s ním natočila během konference Přihořívá, se týkal křesťanů Severního Irska, ale i života ve společnosti vůbec.
Mohl byste našim čtenářům tuto školu více přiblížit?
“Je to škola pro faráře, kazatele Presbyterní církve v Irsku, která je nám sesterskou církví. Studují na ní také metodisté, setkal jsem se s několika zástupci křesťanských sborů a letničních církví. Jde o formu denního tříletého bakalářského studia. Velmi mě zaujalo, že studenti mají poměrně málo přednášek, ale pracují dost samostatně, což pro ně představuje hodně času stráveného při studiu v knihovně, často do pozdních hodin. Jsou ve srovnání s námi více zaměřeni na seminární práce než ústní zkoušení. Vede je to, podle mého názoru, k větší osobní zodpovědnosti. Měl jsem možnost navštívit seminář baptistů, kde učí profesor, který po Pražském jaru studoval dva roky v Praze, umí česky a v prvních týdnech mi velmi pomohl se aklimatizovat v prostředí.
Presbyterní církev (Presbyterian Curch in Ireland) je spíše pro střední a vyšší vrstvu, baptisté zasahují střední a nižší vrstvu, dá se říci, že tyto dvě církve jsou v Severním Irsku asi nejživější. Měl jsem možnost podívat do sborů obou těchto denominací. Je velmi zvláštní, že v hlavním městě Belfastu, který je pro srovnání o něco menší než Ostrava, existuje padesát sborů Presbyterní církve. Padesát kostelů, tři senioráty a asi osm nebo deset sborů baptistické církve. Jedná se o dědictví probuzení, které Irsko zažilo před sto padesáti lety po hladomoru, v němž zahynul asi milion lidí a další milion se musel odstěhovat. Měl jsem možnost navštívit také sbory Moravian Brather, Jednoty bratrské, což bylo pro mne jako Moravana velký zážitek. Sborečky jsou velmi malé, průměrně 20 členů, na zdech u nich visí obrazy Jana Amose Komenského.”
Sbory se tedy našim podobají?
“Mnohé se ano, ale ne všechny. Jedna část presbyterních sborů jsou velice tradiční, faráři nosí talár, sbor má přesnou liturgii, zpívá pěvecký sbor většinou složený ze starších lidí. Na druhé straně existují sbory, byť ve velkém kostele, kam na večerní shromáždění přijde tři sta až pět set lidí, kde bohoslužba začíná zpěvem, který se podobá chválám. Ten trvá asi půl hodiny a co je pozoruhodné, ti džentlmeni, co tam zpívají, mají kolem padesátky, nejsou to mladíci. Odlišnost je také v tom, že presbyter, starší církve, je ordinován na celý život, u nás bratři starší zastávají svůj úřad čtyři roky. Měl jsem možnost zúčastnit se právě ordinace dvou presbyterů v jednom sboru a pozoroval jsem, jaký to byl pro ně velký zážitek. V Irsku jsem si ale také uvědomil, že každé probuzení má i svá období vychladnutí. A mnohé sbory, zvláště v Belfastu postrádají mládež, střední generaci. Věnovaly hodně peněz na zahraniční misii a zanedbaly vnitřní. Tak to je také jeden smutný pohled na vyvážení těch radostných dojmů ze sborů, které jsou na naše poměry větší, několikatisícové.
Ale jinak tato církev je nám velmi blízká modlitebním zápasem, důrazem na reformační tradici, určitou stabilitou. Cítil jsem se tam velmi dobře. I v rodinách jsem byl přijat jako bratr.”
A atmosféra ve společnosti?
“Možná v době mého pobytu, kdy probíhalo roční období po jednání tzv. Velkého pátku, byla atmosféra velmi klidná. Pouze v Belfastu létal nad městem stále vrtulník britské policie se speciální jednotkou, aby zasáhla ihned při zárodku nějakých výtržností či nepokojů. Lidé v Severním Irsku nechtějí o napětí ve své zemi mluvit, ale dospěl jsem k závěru, že naše masmédia neinformují o situaci v Severním Irsku objektivně a správně. Připisují některým akcím mnohem větší důležitost než sami Irové a především, že prezentují tamější nepokoje jako náboženský boj mezi katolíky a protestanty, což není pravda. Jde o napětí mezi řádem oranžistů, který čítá maximálně 40 tisíc členů, a stoupenci Irské republikánské armády, která bojuje partyzánským způsobem.
Katolíci nejsou proti protestantům an blok, na mnohých místech spolupracují s protestanty, mají společné biblické hodiny a když byl papež v Dublinu, řekl, že každá vražda je hřích. IRA vychází spíše z chudších vrstev katolických. Cílem teroristů jsou i řadoví pracovníci, mistři na stavbách, které mají význam pro Velkou Británii, a cílem teroristů je asi zastrašit lidi, aby v nadseveroirských organizacích nepracovali.Jinak lze sledovat úsilí o sjednocení. Mezi strany unionistické, které chtějí udržet spojení s Velkou Británií, patří i největší strana v zemi Ulster Union Party. Také Democratic Union Party, menší strana, sdružuje vyhraněné protestanty a ti, z pozice křesťanské víry jsou proti rozdělení. Na druhé straně socialisté a další straní spíše sjednocení Irska. Zdá se, že to jednoduchý problém nebude.”
Jak daleko či blízko má většina obyvatel Irska ke křesťanství?
“Společnost Severního Irska je vysloveně náboženská. Nejvíce je tu samozřejmě katolíků. (39 %) Presbyterní, největší protestantská církev, zasahuje dvacet procent populace. Výchova dětí probíhá většinou v křesťanských rodinách v křesťanském duchu. Nicméně v tomto období nástupu sekularizace, ani Severní Irsko se jejímu vlivu nevyhne a rodiče ve sborech si někdy stěžují, že jejich děti “kazí” ateističtí profesoři ve škole. Takže i tato země bude muset napnout síly, aby zachraňovala děti věřících rodin, aby měla živá společenství, jejichž členové budou mít víru založenou na osobním vztahu s Ježíšem Kristem.”
Za rozhovor poděkovala Eva Čenkovičová.