Posted by Petr Šedý

CB Ládví, neděle vzkříšení, 27.3.2016 Exodus 12

Milí Kristovi přátelé na Ládví,

V pátek jsme slavili velký Pátek, který nám připomíná Ježíšovu smrt. Chci moc poděkovat všem dobrovolníkům, hlavně Oldovi, Mirkovi a Petrovi Vlčkovi za kvalitní spolupráci na Skalce. Překvapilo nás, že i když mnoho lidí odjelo na státní svátek pryč z města, i tak jsme měli vícero příležitostí k rozhovorům a příležitostí rozdávat Bible a velikonoční noviny. Pokud chcete, ještě nám zbyly, tak si vemte u vchodu. Jak jste prožili velký Pátek? Státní svátek? A co posun času? Jak jste to rozdýchali? Já jsem vstal netradičně už ve 3 ráno a musím říct, že se mi nechtělo vůbec spát.

Dnes je velikonoční neděle a slavíme neděli vzkříšení. Kristus byl vzkříšen, opravdu byl vzkříšen.

Dnes na Ládví dokončujeme sérii kázání, kterou navrhnul Mark, Putování pouští a mám mluvit na téma Velikonoční beránek. Jako podklad k tomuto tématu jsem si vybral text z Exodu 12, 1-17, který jsme četli. K tomu se za chvíli vrátím. Dovolte mi ale nejdříve spolu s vámi prozkoumat téma velikonoce a co víte o jejich slavení. Tohle kázání jsem nazval – Pomlázka, vajíčko, jidáš, kočičky a nebo Beránek?

Žijeme v postmoderním světě a lidé mají tendenci si vybírat. Navíc nikdy jsme neviděli tak pestrou plejádu symbolů a tradic, které se míchají vedle sebe. A to je vidět právě v hlavních svátcích. Vánocích a zvlášť o velikonocích. Zítra nás čeká druhý státní svátek a v Tescu a různých obchodech vidíme pomlázky a další velikonoční artefakty.

Uděláme anketu mezi dětmi a našimi bratřími z Ameriky. K čemu je pomlázka? A jaký je význam tohoto symbolu? Jistě všichni víte, že je jaro (už od 21.3.) a v pohanských rituálech slavíme příchod jara. A jak se provádí ten rituál? A co znamená? Ano, je to vlastně oslava kultu plodnosti. A mlátíme naše ženy, aby byly plodné. Smrdí vám to pohanstvím? Není divu. Nic křesťanského na tom není. Leda že byste si představovali římské bičovatele Krista. To by bylo aspoň biblické. Ale bičování žen biblické zase není. Tak toho nechte.

A co vajíčko? S vajíčkem je to zajímavější. To se dá jednak pozitivně chápat jako symbol nového života. Proto ho také používáme u nás na Skalce o Letnicích jako symbol Vaječiny, naší oslavy. K tomu vás ještě pozveme. A budeme spolu zase o Letnicích vařit míchaná vajíčka apod. V mnoha kulturách je ale tento symbol také spojován s plodností, životem a vzkříšením. Zde vidíme už určitá vodítka ke křesťanským velikonocům. Ale také k pohanství. A jak je to se zdobením kraslic? Zdobení skořápek prý sahá až do pravěku. Jinak slovo kraslice je kromě vesnice v okrese Sokolov v Západních Čechách odvozeno od slova krásný. V symbolice je hlavně důležitá červená barva, která se používala už od starověkého Egypta a Persie. Mimochodem slovo krásný v ruštině znamená červený, rudý. Což ukazuje etymologickou propojenost. Kraslice se pomalovávaly červeně a tato vajíčka se vkládala do hrobů zesnulých. Zlatá barva se objevila v Sumeru opět v hrobu zemřelého krále. A blíže k nám se kraslice v hrobech nalezly v Polsku v archeologických výzkumech z 10. století. Červená je přejatá do křesťanství samozřejmě jako symbol krve. V naší pohanské české kultuře se věřilo v moc magických symbolů a tak se na kraslice kreslily různé magické ornamenty. Později magie pod vlivem křesťanství vymizela, ale ornamenty nám zůstaly. Mimochodem, když byla dívka vymrskaná, darovala plná vajíčka, která byla malovaná červeně. To červené a plné bylo jen jedno a darovalo se z lásky hochovi, na kterého si dívka tajně myslela. Naopak, prázdná vajíčka, zvláště s ulitami šneků jsou symbolem smrti a sloužili ke zdobení Morany. To se slavilo na smrtnou neděli. Odtud tedy smrtka. Duté malované kraslice ale se smrtí už nic společného nemají, jsou spíše symbolem prázdné moderní komerční doby. A tak se duchovní smysl kraslic a jejich tradice postupně vyprázdnily a zbylo z toho jen lidové řemeslo. Asi je to dobře. Nicméně si můžeme připomínat ten symbol života. A červená barva – Kristovy prolité krve.

A co kočičky? Nemyslím ta zvířata. Ale ty vrbové větvičky. Jsou jednak symbolem jara. Ale jelikož velikonoce začínají na jaře, tak jsou právem spojovány právě s velikonocemi. S květnou nedělí – tu jsme slavili minulý týden, kdy jsme si připomínali vjezd Ježíše do Jeruzaléma na oslici. Kočičky jsou v naší kultuře ekvivalentem palmové ratolesti. Palmy tu žel nerostou, tak jsme je potřebovali něčím nahradit. Co je na tom důležité?

Připomínáme si tím Krále, voláme Hosanna králi, což znamená buď „Pane zachraň“ podle 118. žalmu a nebo „hosana synu Davidovu“, tedy sláva králi, provolání oslavující krále na oslátku, Ježíše vjíždějícího pokorně a tiše do Jeruzaléma.

Tím se už dostáváme více do Bible a máme tu předposlední symbol. A to jsou jidášci. Opět si vás vyzkouším, děti a misionáři. Víte, co to znamená? A co si tím připomínáme? Je zajímavé, že se o tom i baví v rádiu. Slyšel jsem zajímavý rozhovor na českém rozhlase o jidášcích a připomínali právě tu biblickou tradici Jidáše Iškariotského, který zradil Ježíše za 30 stříbrných. Je na co navázat. Nejen že si to můžeme koupit v supermarketu, ale můžeme o tom i mluvit s lidmi. A proč to má ten tvar? Kvůli tomu, že se na tom oběsil Jidáš. Vlastně to má tvar provazu na oběšení.

O Jidášovi by se dalo mluvit hodně, ale kvůli tomu jsem nepřišel, ale chtěl bych mluvit o posledním symbolu, a to o velikonočním beránkovi. K tomu už budeme společně procházet náš text z Exodu 12.

1 Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: 2 “Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem v roce. 3 Vyhlaste celé izraelské pospolitosti: Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmete beránka podle svých rodů, beránka na rodinu. 4 Kdyby byla rodina malá a na beránka by nestačila, přibere si každý souseda, který bydlí nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet osob. Podle toho, kolik kdo sní, stanovíte počet na beránka. 5 Budete mít beránka bez vady, ročního samce. Vezmete jej z ovcí nebo z koz. 6 Budete jej opatrovat až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Navečer bude celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet.

Tady vidíme beránka jako obětní zvíře u Židů, kteří byli zajatci v Egyptě. Vidíme, jaký musel být beránek. Musel být bez vady a co všechno musela rodina udělat. Beránek bez vady je symbol Ježíše Krista, který nezhřešil, svatý, který nám nesvatým hříšným přinesl život skrze svou smrt na kříži.

O tom je hlavně Velký pátek. A ve čtvrtek jsme slavili mnozí z nás pesachový seder. Tedy židovský svátek, kdy se připomíná Pesach. Tedy svátek, kdy Bůh 10 ranami bil Egypt, aby faraon propustil zajatý Izraelský lid na svobodu. A podařilo se. Z textu i vidíme, kdy svátek slavili, bylo to podle Židovského kalendáře 14. Nisanu. Jinak česky přesnice, pascha a odtud je název pašije – tedy příběh ukřižování, utrpení Krista. Řecky paschein – trpět. Zde vidíme, že nemůžeme křesťanské velikonoce oddělovat od židovské tradice. Původně slovo Pesach znamená přechod nebo přejití. A to už se dostáváme k beránkovi a jeho krvi. Pokračujme v textu trochu dál.

7 Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží u domů, v nichž jej budou jíst. 8 Tu noc budou jíst maso upečené na ohni a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami. 9 Nebudete z něho jíst nic syrového ani vařeného ve vodě, nýbrž jen upečené na ohni s hlavou i s nohama a vnitřnostmi. 10 Nic z něho nenecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, spálíte ohněm. 11 Budete jej jíst takto: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude Hospodinův hod beránka.

Zde vidíme ty židovské biblické tradice, které se ve čtvrtek na pasachovém sederu připomínají. Připomínají se mj. hořké byliny, které jsou symbolem hořkého pobytu otroků v Egyptě. A hlavně ten beránek, jehož kost se vyskytuje symbolicky na stole. A pak už je tu krev, kterou měli potřít veřeje dveří, aby až anděl smrti projde zemí a bude bít Egypťany, aby přeskočil, v angličtině pass over, vynechal ty Izraelské domácnosti, které jsou přikryty krví beránka. To se už nedělá. Protože Židé už nejsou v zajetí.

A to je už symbolika, kterou známe z křesťanských velikonoc. Ježíš nás přikrývá svou krví. To znamená, že zemřel za naše hříchy, místo nás a v Jeho smrti máme odpuštění našich vin, ospravedlnění a věčný život.

Když jsme u Velikonoc, víte, kdy přesně Kristus zemřel? Ano, já to nevím. Ale máme tři možnosti: Podle Isaaca Newtona to bylo 7. dubna roku 30, 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34. Vyberte si. Je ale zajímavé astronomicky, což nás může částečně uspokojit, ale není to jisté, že v podvečer 3. dubna 33 v Jeruzalémě vyšel Měsíc v úplňku zčásti ztemnělý a toto zatmění skončilo 51 minut po východu slunce. A tento údaj se shoduje s evangelijními zprávami (Mt 27,45; Mk 15,33; L 15,33), takže toto datum 3. dubna 33 se nejen dobře pamatuje, ale je pravděpodobně datem Kristovy smrti. A vzkříšení by pak připadalo na 5. dubna 33. Proč tedy slavíme Velký pátek 25.3. a neděli vzkříšení 27.3.? Protože to tak bylo zavedeno prvním nikajským koncilem roku 325. Velikonoční svátky se od té doby slaví v neděli následující po prvním jarním úplňku.
A když to nejde provést, je to tu další. Já se raději koukám do liturgického kalendáře než na Měsíc. To je snazší. Takže Velikonoce jsou putujícím svátkem, stejně jako židovský Pesach. Velikonoce se mohou slavit mezi 23. březnem a 26. dubnem.

Pojďme ale raději zpět k velikonočnímu beránkovi. Čtěme dál od verše 12:

12 Tu noc projdu egyptskou zemí a všecko prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí až po dobytek. Všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin. 13 Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi. 14 Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení. 15 Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas. Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z Izraele vyobcován. 16 Prvního dne budete mít bohoslužebné shromáždění. I sedmého dne budete mít bohoslužebné shromáždění. V těch dnech se nebude konat žádné dílo. Smíte si připravit jen to, co každý potřebuje k jídlu. 17 Budete dbát na ustanovení o nekvašených chlebech, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země. Na tento den budete bedlivě dbát. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení.

Proto si tento den připomínáme, protože to Bůh sám ustanovil Izraeli. A my v tom novozákonně vidíme Krista. Kristus je tím Beránkem zabitým pro nás a v Něm máme odpuštění hříchů a nový život.

Ale dnes je neděle, ne? Ne pátek. Dnes slavíme vzkříšení… Tak co s tím?

Proto jsme si přibrali jako druhý text Marka 16,1-8.

Ten jsem podrobněji vykládal ráno na Skalce. Tak aspoň stručně. Je to opravdu pozoruhodný text, kde tři Marie přicházejí k hrobu s vonnými mastmi, aby pomazaly Krista, ale Ježíš nikde.

Opět si dovolím přečíst:

1 Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. 2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. 3 Říkaly si mezi sebou: “Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?” 4 Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. 5 Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. 6 Řekl jim: “Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.

Nebudu se zde zabývat detaily, odkážu vás k mému dopolednímu kázání. Zdůrazním jen hlavní skutečnost, že hrob byl prázdný. Jaký to musel být pro ně šok. Představte si, že jste na pohřbu a jdete se ujistit, že neboštík je opravdu mrtvý… a on tam není. Kde je? Kam se poděl? V paralelních textech vidíme naštvanou Marii, která pláče: „vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili“. To čteme u Jana. Ale učedníci to opravdu nebyli, ti byli podle Marka ustrašení a zalezlí. Naopak hrdinné Marie šly jako první k hrobu. A byly to ženy, kterým se Kristus první ukázal. A byly to opět ženy, ke kterým první mluvil anděl:

„Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.“

A anděl jim dává instrukce, co mají dělat a to je věřím i důležité pro nás:

„jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‘Jde před vámi do Galileje;
tam ho spatříte, jak vám řekl.’“

Tedy anděl jim neříká, musíte mi věřit, ale říká, ověřte si to. Jděte za ním do Galileje. Řekněte to učedníkům. Co ale Marie udělaly? Poslechly anděla?

8 „Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas.
A nikomu nic neřekly, neboť se bály.“

Kdyby to takhle skončilo, bylo by to dost tragické a smutné. Co by to bylo za dobrou zprávu? Kristus byl vzkříšen, ale nikdo se to nedozvěděl. Zmatek, smutek, nepochopení.

Naštěstí ale víme, že příběh pokračuje:

9 „Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. 10 Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
11 Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. 12 Potom se zjevil v jiné podobě dvěma
z nich cestou, když šli na venkov. 13 Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. 14 Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.“

Marie ze strachu utekly, ale Ježíš sám vyhledal Marii Magdalskou a znovu jí řekl, ať to řekne učedníkům. Ona už to udělala a ti jí neuvěřili. Pak se musel dokonce ukázat jim. Na jiném místě čteme, že se šli přesvědčit sami. Zdá se, že učedníci Krista mají dlouhé vedení. Velmi dlouhé. Ale tady je důležité zdůraznit, že to nejsou jen „ti natvrdlí učedníci z Bible“. Ale těmi natvrdlými učedníky z Bible jsme vlastně my. Jsme to často my, kterým to nedochází. Tento týden jsem měl kuriózní rozhovor s jednou ženou, která nevěří ve vzkříšení mrtvých. Byl to jeden pro mě z nejvíce překvapivých rozhovorů velikonoc. To, že lidé nevěří v posmrtný život a ve vzkříšení mě nepřekvapuje. Ale to, že věřící lidé ve vzkříšení nevěří. To je kuriózní. Trochu mi to právě připomnělo reakci Ježíšových učedníků. Nechci se rozhodně nikomu vysmívat nebo někým pohrdat. Jak jsem řekl, jsme to často my, kteří se díváme a nevěříme svým očím. A musíme si i šáhnout tak jako Tomáš, abychom uvěřili.

Nezapomeňme ale ne poslání, které nám Kristus dává:

15 „A řekl jim: “Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. 16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“

Ve všech 4 evangeliích čteme o Velkém poslání církvi, abychom šli ke všem národům a získávali Kristu učedníky. Ne naše učedníky, ale Ježíšovy učedníky. Máme kázat evangelium všemu stvoření. Tedy každému. Ať už uvěří a nebo ne. Uvěření lidí není na nás. Kázání ano. Bůh připravuje ty, kdo uvěří a ty, kdo ne. My máme jít a kázat radostnou zvěst, protože Kristus je dnes vzkříšen, je živý i dnes. Radujme se! Až budeme zítra slavit státní svátek, nezapomeňme. Ať už budete někoho mlátit nebo ne, vzpomeňte si na rány na zádech našeho Pána. Až uvidíte kraslice, nepohoršujte se, ale ale vzpomeňte na vajíčko – symbol nového života a červenou – krev našeho Pána. Až uvidíte beránka, vzpomeňte na velikonočního Beránka, Ježíše – našeho Pána. Kristus byl vzkříšen, opravdu byl vzkříšen. Haleluja! Amen.