Kříž na Karlově mostě

 

Jdeme-li po Karlově mostě ze Starého Města na Malou Stranu, uvidíme po pravé straně zvláštní kříž se sochou Ukřižovaného a dalšími postavami, tzv. Kalvárii. Nelišila by se od mnoha podobných sousoší, kdyby na ní nebylo nápadný nápis z pozlacených hebrejských písmen. Je to citát andělského volání z Izaiáše 6,3. Tři stejná čtyřpísemnná slova na koncích ramen kříže jsou KADÓŠ - KADÓŠ - KADÓŠ: SVATÝ - SVATÝ - SVATÝ. Spodní oblouk obsahuje dvě slova; čteno zprava doleva: JHVH (snad se má číst Jahve, Židé zde nahrazují slovem Adonaj) CEVAÓT - Hospodin zástupů. Toto trojnásobné prohlášení Boha za svatého (“trishagion”) se vyskytuje pouze na tomto místě Starého zákona. V Novém zákoně je rovněž jen jednou, ve Zjevení 4,8. Zní tam z úst čtyř zvláštních bytostí, stojících kolem Božího trůnu: “Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh všemohoucí”.

Křesťanům bylo toto trojité vyznávání Boží svatosti vždy oslovením Božské Trojice, Otce, Syna a Ducha svatého. Protože věříme v Boha Trojjediného, je tedy ztotožnění Pána Ježíše s Bohem Otcem z hlediska křesťanské teologie naprosto správné. Jak to vyjádřil Karl Barth: “Tento Ježíš Nazaretský, ... tento člověk je Jahve Starého zákona, je to Stvořitel, je to Bůh sám.”

Mohli bychom se těšit z toho, že katoličtí křesťané u nás měli i na konci 17. století tak jasnou nauku o Kristu, kdyby... To KDYBY nemilosrdně zvěstuje český, latinský a německý nápis na podstavci kříže: “Trognásobně Svatý, Svatý, Svatý, ke cti Krysta Ukřjžovaného z pokuty proti svatému křjži rouhagícího se žida od slawného Královského Tribunalu Appellationum Založené Léta Pánie 1696.” Hlavním účelem umístění hebrejského citátu na kříž tedy nebylo krásné propojení Nového zákona se Starým - to by bylo patrně použito latiny. Hebrejština citátu je zaměřena proti židům, kteří zase jinak vyjadřovali své pohoršení nad uctíváním ukřižovaného člověka. Uvědomme si, že to bylo v době po Bílé Hoře, kdy se u nás nevyskytovala žádná náboženská tolerance. Habsburští vítězové nakračovali tvrdě proti trochu jinak věřícím křesťanům - jak by ne proti židům?

Co s tím na konci 20. století, v němž antisemitismus strašlivě vyvrcholil holokaustem, aby se proměnil v pocity provinění, studu a snahy vztah “křesťanů” k Židům nějak napravit? Má se snad odstranit vynucený hebrejský text na kříži, jemuž dnes my křesťané málokteří rozumíme, ale Židy musí silně provokovat? To by byl prohřešek proti historii: na Kalvárii z roku 1657 je pokutní nápis jen asi o 40 let mladší, tedy rovněž úctyhodného stáří. Pražská židovská obec nedávno navrhla, aby byla na Karlově mostě u sousoší osazena tabulka, která by vysvětlila a uvedla na správnou míru toto zvláštní spojení křesťanského symbolu s hebrejským vyznáním, vzácným věřícím Židům. Naše církve se tomu samozřejmě nebrání, spíše se asi zastyděly, že s tím nepřišly samy. Jaký však bude vlastní text tabulky: bude tam vyjádřena nejen omluva, ale i pokání z tohoto nepěkného činu? Ale i když bude nový nápis dobře formulován, všimne si toho veřejnost nebo jen pár židovských a křesťanských turistů?

Literární historik Martin C. Putna v článku “Tabulka na Karlově mostě: lhostejnost či tolerance? “ (Lidové noviny, 4.10.1999) připomíná podobnou desku v dláždění u Lutherova chrámu ve Wittenberku, kde je na zdi starý a mnohem urážlivější protižidovský reliéf. Text této v moderní době vsazené desky je prý skutečně kající a k jeho odhalení se sešli židé s křesťany. “Nebylo by možné,” ptá se M.C.Putna, “aby se na Karlově mostě sešli zemský rabín Karol Sidon, kardinál Miloslav Vlk a třeba synodní senior Pavel Smetana a aby při zasazování tabulky společně obrátili symbol nenávisti v symbol společného nového počátku?” Tím novým počátkem ovšem nemyslí snahy o obrácení židů ani módní rejudajizaci křesťanství. “Křesťané nechť zůstanou křesťany a židé židy, nechť každý dělá co nejlépe to své.”

To je pohled nezaujatého člověka, který stojí za zamyšlení. Jestliže se světský tisk zajímá o historii sousoší na Karlově mostě, možná, že nás tím Pán Bůh volá k pokání. Prokažme skutečnou toleranci, vzájemnou úctu a snášenlivost, nejen lhostejné mávnutí rukou nad starou událostí. Asi bychom tím opravdu mohli naší dnešní rozhádané společnosti ukázat cestu. Pravá snášenlivost se ovšem týká také vzájemných vztah křesťanských církví a skupin. Pan Putna shrnuje dohromady “věřící v jednoho Boha, ať jsou židé, křesťané či muslimové”. K tomu ovšem musíme říci spolu s Židem Saulem Tarsenským, apoštolem Pavlem, že sebe - křesťany - nepovažujeme za lepší, ale “že osvobozující zvěst o Ježíši Kristu je “pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka”. (Ř 1,16)

Pavel Javornický

(Za informace o hebrejském textu děkuji Davidovi Javornickému.)