Každý pracovník potřebuje místo, kde může načerpat. Snažíme se, aby takovým místem byla každoroční konference pro pracovníky s dětmi. Inspirace, nové podněty a nápady, modlitby, společenství s dalšími služebníky – to je něco, co se dá jen těžko nahradit…

Každý pracovník potřebuje místo, kde může načerpat. Snažíme se, aby takovým místem byla každoroční konference pro pracovníky s dětmi. Inspirace, nové podněty a nápady, modlitby, společenství s dalšími služebníky – to je něco, co se dá jen těžko nahradit…

Rodičovství chce odvahu a velké povzbuzení. Konference pro rodiče bývají dobrou zastávkou pro ty, kteří chtějí dobře budovat rodinu a hledají inspiraci a povzbuzení pro výchovu vlastních dětí. A děláme to i tak, že se kvalitně postaráme o děti rodičů, kteří na konferenci dorazí.

Rodičovství chce odvahu a velké povzbuzení. Konference pro rodiče bývají dobrou zastávkou pro ty, kteří chtějí dobře budovat rodinu a hledají inspiraci a povzbuzení pro výchovu vlastních dětí. A děláme to i tak, že se kvalitně postaráme o děti rodičů, kteří na konferenci dorazí.

Legoprojekt - stavba legového města o rozměru 8 x 3,5 metru. Společně s dětmi od 6 do 12 let vymyslíme a postavíme báječné město ve třech dnech. Čtvrtý den jej ukážeme všem. Legoprojekt podporuje dětskou kreativitu a ukazuje na důležité životní principy prostřednictvím biblických příběhů.

Děti jsou darem od Boha. To je důvod proč pro ně chceme to nejlepší. Má to cenu je podporovat v jejich životních zápasech.

Děti nás dokáží vždy překvapit. Překvapením pro mnohé může být to, že misie neznamená jen rovníkovou Afriku, ale že jsou to všechna místa, kam nás Bůh postavil – ať už to je rovníková Afrika nebo městečko v Česku.

Burza nápadů

Podělte se s námi o své osvědčené nápady a materiály pro práci s dětmi.
Máte-li materiál, obrázek, recenzi nebo nějaký text, který bychom zde mohli uveřejnit, budeme rádi, když nám jej zašlete prostřednictvím tohoto formuláře. Vyplňte prosím popis materiálu a kategorii, do kterého byste jej zařadili. Nebo můžete svůj nápad poslat na deti@cb.cz
Děkujeme.

Stručný nástin hlavních biblických svátků

Význam svátků

Zkuste někdy při své četbě Bible věnovat svou pozornost i jinak většinou přehlíženým popisům různých svátků a možná vás překvapí, co jich jenom je, jak často bibličtí lidé slavili. To bylo každou chvíli něco. Přitom některé slavnosti trvaly třeba hned celý týden. Proč tolik svátků a slavení? Jaký to má smysl? Nejspíš už jste zažili, jak vám časem zevšedněla i jinak neobyčejná zkušenost setkání s Bohem, vyslyšení modliteb apod. Nechtěli jste, a přece jste časem pozapomněli. Vděčnost ochladla, slib byl zapomenut a život zase vklouzl do své všednosti a šedivosti, jako by se v něm Boží moc a láska ani nijak moc neprojevila. Protože Bůh dobře zná toto dávné pokušení, nařídil svému lidu stavět pomníky významných událostí a slavit svátky. Díky tomu, že nám pravidelně připomínají a znovu a znovu zpřítomňují prožitek Boží blízkosti, moci i lásky, jsou tak výbornou příležitostí k naší obnově, k osvěžení nejen paměti, ale i života.

Svátky jsou také mimořádně vhodnou, protože zcela přirozenou a nenásilnou, příležitostí k tomu zvěstovat základní biblické pravdy a skutečnosti dětem v prostředí rodiny. Tomu výborně poslouží zavedení určitých církevních i rodinných rituálů – svátečních zvyků (Ex 13:14), při kterých děti mohou zvěst nejen slyšet, ale i vidět a prožívat všemi svými smysly. Jde o to, aby byly do slavení aktivně vtaženy a zapojeny.  

 

Jak slavit?

Aby slavnosti mohly být skutečně tím žádoucím osvěžením, a znovu prožitím Boží přítomnosti, něčím mimořádným, je třeba věnovat náležitou pozornost jejich slavení. Na co je přitom třeba dbát především? 

 

Zanechat práce

Všechny ty svátky mají jedno společné. Jsou to dny odpočinku, kdy máme zanechat nejen své obvyklé práce, ale i starostí a myšlenek na ni. Bez toho nemůže být žádný svátek skutečným svátkem (Ex 20:10; Iz 58:13-14).

 

Soustředit se na Boha

Svátek není čistě jen náš čas, který si máme užít po svém, jak nám to vyhovuje, ale je to předně Boží čas. Vyhrazený na setkání a společenství s Ním (Ex 20:10; Iz 58:13-14; Za 7:5; Iz 66:23).

 

Očistit se

K slavení svátků úzce patří i očistná příprava. Nejen tělesná, ale i duchovní. Očistění od hříchu i zlých myšlenek (Iz 1:11-17; Am 5:21-23; Am 8:5-6). Některé svátky jsou výrazněji spojeny s pokáním, a proto i s postem, pokořováním či odříkáním. Např. jedení nekvašených chlebů, hořkých bylin, opuštění domovů, bydlení ve stanech apod. Tyto vnější projevy mají napomoci vnitřnímu ztišení, soustředění a prožitku.

 

Radovat se

Zejména mějme na paměti, že biblické svátky nejsou nějakou nařízenou nudnou povinností, kdy bychom měli zachovávat strnulou, koženou vážnost, ale skutečným svátkem. Jsou výsadou, něčím mimořádným, jedinečným a především radostným. Radostným dokonce i tehdy, když se vázaly k nanejvýš vážným věcem, jako je pokání. Někdy ani nešlo odlišit pláč od radosti (Ezd 3:13). Proto svátky bývají velice úzce spojeny s dobrým jídlem, pitím, s hostinami a pochopitelně i se zpěvem. K radostnému slavení pak patří i všelijaký radostný hluk a lomoz (Ezd 6:22; Neh 8:9-12; Neh 12:27-43). Při takovém slavení se pak nehledí na hodinky, kdy už to konečně skončí, ale všichni si to pěkně užívají (2 Pa 30:23).

 

Slavíme ve společenství rodiny a Božího lidu

Biblické svátky nejsou osobními, soukromými slavnostmi, abychom se schovali někde do ústraní, ale jsou to slavnosti jak užšího společenství rodiny, tak také širšího společenství všeho Božího lidu. O svátcích nemá být nikdo sám, opuštěný (Ex 12:4). Lidé se spolu radují, veselí, hodují a někdy si i navzájem posílají dárky (Neh 8:10-12; Est 9:19-22). Především se však společně účastní slavnostních bohoslužeb (Lv 23:2). Když si všímáme poutních žalmů, zjišťujeme, že už jen společná cesta na svátky do jeruzalémského chrámu, na které se všichni navzájem potkávali, byla vskutku slavností. (Možná by některé naše slavnosti mohla oživit společná pouť.)  

 

Židovské svátky

 

Sobota (šabbát)

(Ex 20:8; Dt 5:14; Žd 4:9)

Možná trochu opomíjeným, ale o to větším svátkem s nesmírně bohatým významem je už jen „obyčejná“ sobota.

Je to den odpočinku od všelijaké práce a starostí. Připomenutí Božího stvořitelského díla a jeho odpočinutí sedmý den (Ex 20:8). Odpočinek se týkal všeho stvoření tedy i hospodářských zvířat.

Sobota je současně připomínkou našeho vykoupení a vyvolení (Dt 5:15) a tím i znamením smlouvy s Bohem (Ez 20:12). Připomíná nám, že dlužíme Bohu sami sebe, svůj život. Bez něj bychom hynuli v otroctví.

Dále je to oddělený den pro Hospodina - pro pěstování vztahu a společenství s ním. Kdy v něm máme nacházet svou radost, doslova rozkoš (Iz 58:13).

 

Sobota také přináší důraz na odpuštění a napravení vztahů, na projevení milosrdenství vůči bližním. Sobotami, tedy odpočinutím, jsou nazývána milostivá léta, buď po sedmi, nebo sedmkrát sedmi letech, ve kterých docházelo k odpočinutí celé země, odpuštění všech dluhů a propuštění otroků na svobodu. Úroda milostivého roku nebyla sklízena, ale náležela vdovám, sirotkům, příchozím a zkrátka všem potřebným (Lv 25:1-55).

Odpočinutí je velice významný biblický termín, který nás odkazuje až za druhý Kristův příchod, do Božího království, kde teprve najde sobota odpočinutí své pravé naplnění (Žd 4:9-11).

Vzpomeňme však i Ježíšovu kritiku slavení soboty, kdy ji zákoníci sešněrovali mnoha lidskými předpisy, a tak překroutili její pravý význam (Mk 2:27-28; Ko 2:16).

 

Novoluní

(Nu 10:10; Nu 28:14; Ž 81:4; Iz 66:23)

Častým biblickým svátkem bylo také každé novoluní – večer, kdy se na obloze objevil srpek měsíce po jeho zatmění. Tento den byl slaven podobně jako sobota. Byl to den odpočinku, obětí, ale také i slavnostního troubení, veselí a hodování.

 

Velikonoce (Pesach)

14. – 21. nísan (březen – duben)

Případný náhradní termín byl o měsíc později (Nu 9:10-11).

Velikonoce nebo také slavnost nekvašených chlebů.

(Ex 12:3-27; Lv 23:5-8; Dt 16:1-8)

Slavnost Velikonoc – vyvedení, vykoupení z egyptského otroctví, se sestává ze dvou svátků:

Slavnost beránka. Společné jedení beránka, kterému nesměla být zlomena kost. Jedl se spolu s hořkými bylinami (symbol utrpení v egyptském otroctví) a nekvašenými chleby, v pohotovosti, v chvatu, všichni přepásáni a s holí v ruce na znamení připravenosti okamžitě vyjít. Krví beránka byly označeny veřeje dveří jako znamení, pro anděla zkázy obcházejícího Egypt. Tato krev oběti vykoupila všechny prvorozené v domě od smrti. (Od té doby prvorození Izraele patří Hospodinu.) Později byla krev beránka vylévána při rituálním zabití v chrámě. Beránek měl být do rána sněden celý. Menší rodina, pokud by nestačila sníst beránka sama, si pozvala hosta, případný zbytek se ráno spálil.

Slavnost přesnic. (přesný chléb = nekvašený chléb) Veškerý kvas musel být odstraněn z domu a po sedm dní se jedl jen nekvašený chléb. To proto, že při vyjití z Egypta chléb nestačil vykvasit (Ex 12:39), avšak také jako symbol očištění se od toho starého kvasu (nakažlivého kvasu zla), aby člověk mohl vykročit na novou cestu do nového života bez této zátěže.

Velikonoce jsou významnou slavností nejen chrámovou, ale zejména rodinnou, s důrazem na vyučování dětí. Dítě (nejmladší) se ptá a otec vypráví příběh o vyvedení z Egypta (Ex 12:26-27).

Později býval na památku vysvobození z egyptského otroctví propouštěn na svobodu jeden vězeň (J 18:39). Při bohoslužbách se četla Píseň písní, tj. Píseň Šalomounova.

 

Letnice – díkůvzdání (Šavuot)

síván (květen – červen) 50 dní po Velikonocích

Svátek týdnů a prvotin

(Ex 23:16; Ex 34:22; Nu 28:26; Lv 23:16)

Padesát dní po Velikonocích následuje slavnost Letnic, nazývaná také jako slavnost týdnů – sedmkrát sedm týdnů po Velikonocích (obdoba sedmkrát sedmi let cyklu milostivého léta). Jedná se o radostnou slavnost díkůvzdání za úrodu nebo také svátek prvotin žně (pšenice). Byly obětovány chleby z nové mouky, na rozdíl od Velikonoc nyní kvašené (Lv 23:17). Takových díkůvzdání bylo ovšem do roka více podle toho, jak se sklízely jednotlivé plodiny.

K svátku Letnic se váže ještě připomínka vyhlášení Mojžíšova zákona na Sinai. (Třetí měsíc, to je 50 dní po vyjití z Egypta, Ex 19:1.) 

Při bohoslužbách se čítávala kniha Rút.

 

Den troubení (Róš ha-šaná)

1. tišrí (září - říjen)

(Nu 29:1; Lv 23:24)

Slavnost odpočinutí, bohoslužebného shromáždění s oběťmi za hřích a pamětným vytrubováním. Má se za to, že šlo o Hospodinovu nastolovací slavnost, při které byl Hospodin, jako král, vždy znovu uváděn na trůn. Tak tato slavnost vyzdvihuje Boží moc a slávu, jeho vládu nad námi i celým světem. Význam troubení není v Písmu blíže určen. (Snad jako Boží oslava při jeho korunovaci nebo jako symbol modlitby, volání a připomínání se Bohu Nu 10:10.) 

Den troubení byl svého času zároveň i novoroční slavností. (Ani Silvestr či Nový rok tak není, nemusí být, zcela neduchovním svátkem.) Avšak začátek a konec roku se v průběhu dějin měnil. Někdy připadal i na slavnost stánků.

 

Den smíření (Jóm kipur)

10. tišrí (září – říjen)

(Lv 16:1-34; Lv 23:26-31; Ex 30:10)

Den nejen odpočinku, ale také i osobního pokořování.

Velekněz jedenkrát za rok, pouze v tento den, vstupoval do svatyně svatých, aby provedl smírčí obřady za celý Izrael. Nejprve očistil sebe a svůj dům. Pak obětoval býčka i kozla a jejich krví očistil oltář i svatyni. Potom vložil ruce na hlavu druhého kozla, vyznal nad ním všechna přestoupení i nepravosti Izraelců a připravený muž poté vyhnal kozla na poušť. 

 

Svátek stánků (Sukot)

15. - 21. tišrí (září – říjen)

(Lv 23:34-43; Nu 29:12-38; Ex 23:16; Ex 34:22; Dt 16:13)

Týdenní radostný svátek sklizně – vinobraní. Při prožívání vděčnosti za úrodu si měli Židé připomínat náročnou dobu putování pouští z Egypta do zaslíbené země. Aby nezapomněli, jak byli zcela závislí Hospodinu a on se o ně postaral (Oz 12:8-10). Kvůli tomu Židé dodnes při těchto svátcích na týden opouští své domovy a stěhují se do stánků – jednoduchých přístřeší z větví na dvorech a (plochých) střechách. Podobně primitivních, v jakých bydleli na poušti.

Každý sedmý rok (v roce odpočinutí, kdy nebyla sklízena úroda a byly promíjeny dluhy) byl o slavnosti stánků předčítán Zákon (Dt 31:10-13). Svátek tak byl také obnovou smlouvy s Hospodinem (Neh 7:72-8:18).

Na začátku svátku byla truhla smlouvy přenesena ke Gíchonskému prameni (rybníku Siloe) a potom ve slavnostním průvodu vnesena zpět do chrámu, jako při posvěcení chrámu za Šalomouna (1 Kr 8:2-4). Současně se (podle židovského historika Josefa Flavia) z rybníka Siloe nosila voda do chrámu, kde byla vedle oltáře slavnostně vylévána na zem. Toho zřejmě využívá Pán Ježíš, když o velikých svátcích volá: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ (J 7:37)

Při této slavnosti se čítávalo z knihy Kazatel (Kaz 12).

 

Svátek světel (Chanuka) – znovuposvěcení chrámu (posvícení)

25. - 30. kislev (listopad - prosinec)

(J 10:22)

Tento svátek pochází z doby Makabejských, z období mezi Starým a Novým Zákonem. Syrský král Antiochus Epifanes znesvětil chrám, když dal ve velesvatyni chrámu postavit sochu Jupiterovu (či také Dia Olympského) a na oltáři nechal obětovat vepře. To vedlo ke vzpouře, při které Makabejci osvobodili Judsko a Juda Makabejský znovu očistil a posvětil chrám (2 Mak 10:1-8). Podle mimobiblické legendy měli Židé při očišťování chrámu posvěcený olej do menory (židovský sedmiramenný svícen) pouze na jeden den, avšak ta zázrakem svítila celých osm dní. Odtud název svátek světel. Zmínku o tomto svátku přináší také evangelista Jan (Jan 10:22).

 

Purim

14. adar (únor – březen)

(Est 9)

Svátek Purim, neboli losů, pochází z babylónského zajetí. Připomíná záchranu Židů díky Ester a Mardocheovi. Jinak radostné slavnosti předchází půst. Lidé se navzájem obdarovávají. Na střechách domů jsou šibenice s vycpanou figurínou nepřítele Amana.

 

Zvláštní místo mají tři hlavní poutní svátky – Velikonoce, Letnice a Svátek stánků. Těch se měl povinně (v jeruzalémském chrámu) účastnit každý dospělý muž, pokud mu v tom nezabránilo stáří nebo nemoc. Přitom neměl přijít s prázdnou, ale vždy s nějakou obětí (Ex 23:17; Dt 16:16). Nepřijít a neslavit bylo tak závažným hříchem, že mělo mít za následek vyobcování z Božího lidu (Nu 9:13).

 

Křesťanské svátky

 

Neděle – den Páně

(Mk 16:1-9; J 20:19; Sk 20:7; 1 K 16:2; Zj 1:10)

Také i každá neděle je vpravdě velikým svátkem. K židovskému významu soboty církev přidává ještě i připomenutí a vděčnost za oběť Pána Ježíše Krista. Zejména pak radostnou oslavu jeho vzkříšení. Nedělí se nese ona radostná zvěst: Ježíš je vzkříšen. On je vítěz. V něm přichází skutečné naplnění odpočinutí Božího lidu.   

 

Velikonoce

(Mt 26:1-28:20; Mk 14:1-16:20; Lk 19:28-24:49; J 11:45-21:25)

Největší a nejvýznamnější křesťanský svátek. Vždyť právě o Velikonocích byl obětován i náš velikonoční beránek Pán Ježíš Kristus. Jeho krev nás vykoupila od smrti a očišťuje nás od každého hříchu. Čteme o tom: „Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž“ (Ko 2:14). Apoštol Pavel nás v souvislosti s Veliko­nocemi, v narážce na nekvašené chleby, vyzývá: „Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy“ (1 K 5:7-8).

Hlavním dnem Velikonoc je pro katolíky čtvrtek (poslední večeře), zatímco protestanté slaví zejména Velký pátek, jako den Ježíšovy smrti. Společně pak slavíme neděli vzkříšení.

 

Poslední Ježíšův týden podle A. Adlofa:

9. nísan (Květná či Palmová) neděle

   Ježíšův vjezd do Jeruzaléma (Mt 21,1-11) (název podle ratolestí házených na cestu před Ježíše) 

10. nísan pondělí

  očištění chrámu (Mt 21:12)

12. nísan  (Škaredá, či Černá) středa

  předpověď utrpení (Mt 26:1-2) , usnesení velerady o Ježíšově smrti (Mt 26:3-5) (název podle Jidáše domlouvajícího zradu)

13. nísan (Zelený) čtvrtek

  poslední večeře a zápas v Getsemane (název podle barvy liturgických rouch)

14. nísan (Velký) pátek

  zatčení a výslech, soud a ukřižování

15. nísan (Bílá) sobota

  hlídání hrobu (název podle bílých rouch křtěnců)

16. nísan (Velikonoční) neděle

  Kristovo vzkříšení a zjevení se učedníkům 

 

Nanebevzetí

(Lk 24:50-53; Sk 1:1-14)

Ve čtvrtek, čtyřicet dní po Velikonocích, Ježíš odchází vzhůru ke svému Otci. Tato událost nám připomíná vyvýšeného a oslaveného Ježíše Krista sedícího po Otcově pravici na jeho trůnu, ale také i jeho druhý příchod na zem. 

 

Letnice

(Sk 2:1-47)

V neděli, padesát dní po Velikonocích, podle Ježíšova zaslíbení přichází slavnost vylití Ducha svatého – Letnice. Tato slavnost zdůrazňuje dílo Ducha svatého. Potřebnost i nutnost být jím naplněn (a dále naplňován). Letnice nám dále připomínají důležitost zmocnění Duchem svatým, vystrojení jeho dary (charismaty) a nesení ovoce Ducha svatého, abychom byli mocí Ducha svatého neustále proměňováni a posvěcováni.  Velmi silný důraz Letnic je také i na velké evangelizační a misijní poslání: „Jděte a získávejte mi učedníky.“ 

Vánoce

(Mt 1:18-2:23; Lk 1:1-2:52; J 1:1-18)

Vánoce, přísně vzato, vlastně ani nejsou biblickými svátky. Advent a Vánoce se staly svátky až mnohem, mnohem později. 

 Advent

Poslední čtyři neděle před Vánocemi, jako příprava na Kristův příchod. Je to výzva ke ztišení a otevření srdce pro Kristův příchod, abychom se s ním mohli setkat. Zároveň je i připomínkou aktuálnosti jeho druhého příchodu.

 

Význam adventních svící:

  1. Naděje, Svíce proroků, Izaijáš 60:2-3.

 2. Mír, Andělská svíce míru a pokoje, Marek 1:4.

 3. Přátelství, Pastýřská svíce radosti, Izaijáš 9:6-7

 4. Láska, Svíce lásky či Betlémská, Izaijáš 9:6-7

 (5. uprostřed, Kristova svíce, Lukáš 2:1-20)

 

První a druhý hod Boží vánoční

Zvěstují nám velkou radost z narození Spasitele. Současně nás varují, abychom nebyli jako ti jeho vlastní, kdo ho nepoznají a neotevřou mu své srdce.

Odvozeně nám připomínají naši hojnost a potřeby našich bližních ve všelijaké nouzi.

 

Hlavní vánoční události:

Narozeni Jana Křtitele (Lk 1:5-25; Lk 1:57-80) 

Andělé zvěstují Marii narození Ježíše (Lk 1:26-38)

Setkání Marie a Alžběty (Lk 1:39-56)

Ježíšovo narození (Lk 2:1-20; Mt 1:18-25)

Pastýři v Betlémě (Lk 2:8-20)

Mudrci hledají krále (Mt 2:1-12)

Simeon a Anna v chrámě, Ježíšova obřízka (Lk 2:21-40)

Útěk do Egypta (Mt 2:13-23)

 

Křest a svatá večeře Páně

Také i svátosti – křest a svatá večeře Páně, jsou viditelným zvěstováním podobně jako svátky a jsou tedy slavnostmi Božího lidu.

Křest

Křest je svlečení, či pohřeb starého člověka a vzkříšení k novému životu (Kol 2:12; Řím 6:3-11). Obmytí hříchů (Sk 2:38; 1 Pt 3:21). Podobně jako obřízka je křest vstupem do smlouvy, společenství s Kristem a jeho tělem (Kol 2:11-12; 2 Kor 11:2; 1 Kor 12:13).

Svatá večeře Páně

(Mt 26:17-29; Mk 14:12-25; Lk 22:7-23; 1 Kor 11:17-32; J 13:1-30) 

Svatá večeře Páně je příležitostí ke zkoumání sama sebe a k obnově, potvrzení křestní smlouvy. Radostným zvěstováním odpuštění skrze smrt, oběť Pána Ježíše Krista za náš hřích. Pozváním ke smíření a obnovení společenství s Kristem i jeho tělem – církví. Dále je nadějným a radostným výhledem k druhému Kristovu příchodu a svatební hostině v nebeském království (Mt 26:29).

 

Srovnávací tabulka židovských a křesťanských biblických svátků:


kalendář svátky
židovský křesťanský židovské křesťanské
14. adar únor - březen Purim  
14. nísan březen - duben Velikonoce (Pesah) Velikonoce
  květen - červen   Nanebevzetí
síván květen - červen Letnice - díkůvzdání Letnice
1. tišrí září - říjen Den troubení - nový rok  
10. tišrí září - říjen Den smíření  
15. - 21. tišrí září - říjen Svátek stánků  
25. - 30. kislev listopad - prosinec Svátek světel (Chanuka)  
  25-26. prosince   Vánoce

Při převodu židovského kalendáře na náš, musíme mít na paměti, že Židé nepoužívali kalendář se slunečním rokem trvajícím 365 dní, ale lunární (měsíční) kalendář. Ten má sice také 12 měsíců, ale vzhledem k měsíčnímu cyklu kratších a to 29-30 dní. Proto je také lunární rok vždy o 11 dní kratší než rok sluneční. A jarní měsíc nísan se tak neustále přibližuje zimě. K vyrovnání tohoto posunu, aby nísan začínal vždy na jaře, se dvakrát za sedm let (respektive sedmkrát za devatenáct let) před něj ještě vkládá jeden přestupný měsíc. Biblické svátky jsou proto plovoucí (každý rok začínají trochu jindy) a nelze je jednoduše převést na náš kalendář. Takže odpovídající měsíce našeho kalendáře mohou být v tabulce uvedeny jen přibližně.

 

Datum plovoucích svátků v nejbližších třech letech:

RokVelikonoce
neděle
Nanebevzetí
čtvrtek
Letnice
neděle
201716.04.201725.05.201704.06.2017
201801.04.201810.05.201820.05.2018
201921.04.201930.05.201909.06.2019

Nechcete si zkusit sami vypočítat, kdy budou či byly křesťanské Velikonoce? 

(Vzhledem k tomu, že Velikonoce připadají vždy na první neděli po prvním jarním úplňku, je to vzorec dost složitý.)

Měsíc Velikonoc = 3 + (L + 40)/44

 Den Velikonoc = L + 28 - 31 × (Měsíc Velikonoc /4)

 rok = rok, ve kterém chcete najít datum Velikonoc

 století = FIX (rok/100)    (FIX – celé číslo)

 G = rok MOD 19               (MOD – zbytek po dělení)

 K = (století - 17)/25

 M = (století - století/4 - (století - K)/3 + 19 × G + 15) MOD 30

 I = M - (M/28) × (1 - (M/28) × (29/(M + 1)) × ((21 - G)/11))

 J = (rok + rok/4 + I + 2 - století + století/4) MOD 7

 L = I – J


Doporučená literatura:

Hospodinovy slavnosti (Fredi Winkler), A-Alef Ostrava 2006.

Průvodce Biblí, ČBS 2004, str. 190-191 kap. Významné svátky.

Nový biblický slovník, Návrat domů, str. 929-932 heslo Slavnosti

Ze světa Starého Zákona (Miloš Bič), Kalich 1989, str. 381-392

Anketa

Nyní ve své službě dětem nejvíce potřebuji
Povzbuzení
18%
Materiály
23%
Spolupracovníka
13%
Modlitební podporu
12%
Osobní růst
35%
Celkem hlasů: 124

Nejnovější galerie