Na této události, milí bratři a sestry, je jasně a zřetelně vidět:

1. Hřích
2. Pána Ježíše Krista
3. Ducha Svatého

(1.Vzpouru, 2.Golgotu a 3.Letnice). Boží Slovo (PJK) a Boží Duch (Duch Svatý) dává povstat velmi velikému vojsku, které je znakem vítězství a moci svého Krále. To vojsko jsme my. Dal nám povstat ze suchých kostí. Nás mrtvé obživil a učinil z nás vítězící vojsko a to mocí svého Slova (PJK) a Ducha (Ducha svatého).

Je zde také vidět rozdíl mezi životem v hříchu (suché kosti), životem polokřesťana (scelené tělo ale bez života) a životem plným Ducha Svatého (velmi veliké vojsko).

   1. Stav ve kterém se nachází člověk, každá lidská duše, od svého narození je stav hříchu. Písmo říká nepokrytě: "Všichni zajisté zhřešili a jsou daleko od slávy Boží!" A také se netají s tím, že. "srdce lidské je to nejpřevrácenější a nejlstivější, co na světě existuje". Z Božího pohledu skutečně hříšný člověk vypadá jako suchá kost. Kost vybělená a vysušená na slunci. Vyprahlá, mrtvá, pohozená. A lidstvo je před Bohem po duchovní stránce jako zástup kostlivců. Neživých, chrastících kostí, povalujících se po pláních země.

Nedělejme si moji milí žádné iluze. Trest za hřích je smrt a člověk, který hřeší, podobá se kostlivci ze kterého se život již dávno vytratil. Písmo říká, že ty kosti byly velmi suché. Tedy bez naděje a bez pomoci, že zase obživnou. V tomto pohledu vidíme i my, jak je hřích beznadějný, zoufalý a strašlivý. Hřích z nás vycucává život. Hříchem stárneme a umíráme. Hřích je jako rakovina, která zabíjí, metastazuje, šíří se po celém těle až zabije všechen život. Po hříchu zůstávají jen velmi suší a vybělení kostlivci povalující se na pláních země a svědčící o tom, že v nich kdysi byl život. Každý hřích zabíjí. Nejsou hříchy malé a velké. Zabíjejí všechny stejně.

Jako pláň suchých kostí vypadá tedy před Bohem celé lidstvo. Pro svůj hřích a vzpouru vůči Bohu.

Pán Ježíš Kristus je ten hlas, který začíná znít nad plání suchých kostí. Ježíš je Boží Slovo. A právě toto Hospodinovo slovo začíná nad kostmi znít. O tom, že Ježíš bylo a je slovo Boží, které znělo od počátku stvoření, čteme v prologu Jana v prvé kapitole: "Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo. Všechno povstalo skrze Ně a bez Něho nepovstalo nic, co jest. V Něm byl život a život byl světlo lidí......A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu,slávu jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy."

Nad kostmi tedy zaznělo Boží Slovo plné moci a slávy. Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži. Tak zaznělo slovo Boží lásky, odpuštění a slitování. Kosti se začaly pohybovat. K sobě! Přibližovaly se, "...pokryly se šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží..." Už z nich zase byli lidé.

Když člověk činí pokání a uvěří v Pána Ježíše Krista, stává se zázrak nad zázraky. Suché a beznadějné se začne hýbat. Ne od sebe, ale k sobě. To, co už dávno ztratilo tvář, nabývá opět někdejších tvarů. Před Bohem, po duchovní stránce člověk zase začíná být člověkem, když za něj Pán Ježíš Kristus umřel na kříži a on jej přijme do svého srdce. Mnozí o tom vydávají svědectví. Minule jsme některé z nich slyšeli. Svědectví o tom, jak se zase zcelují hříchem rozpadlé rodiny, jak se člověk dostává z dluhů, které si hříchem zavinil, jak dostává novou radost, novou lásku, nový smysl života. Takové je každé svědectví těch, kteří přijali vykoupení skrze krev beránka umírajícího na Golgotě. Byli sceleni. Rozbité se spojilo zase v jeden jediný celek. To, co už nedrželo najednou doslova obrostlo novými spojeními a z nich se stali noví lidé. Nová stvoření. Tam, kde už nikdo nedoufal v proměnu, se proměna díky Pánu Ježíši stala. Už prorok, shodou okolností také Ezechiel, kdysi prorokoval co se stane až přijde Boží Slovo: Ez 36,26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. A to se také stalo, když Pán Ježíš Kristus přiše: Mk 1,27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."

   2. Kosti se tedy pod mocí Božího Slova, které se stalo tělem, spojili, ale Duch v nich nebyl. A nyní se dostáváme k tomu, co jsem řekl na počátku. Totiž, že na této události, milí bratři a sestry, je jasně a zřetelně vidět rozdíl mezi: Hříchem, Ježíšem a Duchem Svatým, mezi: Vzpourou, Golgotou a Letnicemi. Máme zde zase tvar těla, už to nejsou pohozené kosti, už to má všechny tvary, ale leží to, nehýbe se to. K čemu je mrtvé tělo? Všichni přece víme, že by se za nějaký čas zase rozpadlo, když nežije. Bylo by to stejné jako s tím nitrem člověka, které je díky oběti PJK uklizeno, ale není do něj pozván Boží duch. Po čase se tedy vrátí zlo a přivede sedm horších než je samo a zabydlí se v nitru člověka zase zpátky a konce takového člověka jsou horší než jeho počátky. Proto i když se s mnohými lidmi stali díky kříži P.J.Krista neuvěřitelné změny k dobrému, tito lidi opět zemřeli, nebo spíše neobživli tak, jak chce B.Slovo, protože se v nich nezabydlil Duch Svatý. Je rozdíl mezi Ježíšem a Duchem Svatým, mezi Golgotou a Letnicemi. Nestojí proti sobě. Nekonkurují si. Dokonce jeden bez druhého nemůže existovat. Jsou v dokonalé jednotě se svým Otcem, jako Boží trojice. Jeden a přeci tři. Tři a přeci jeden. Ale člověk, který uklidí ve svém nitru, činí pokání, nechá se Kristem proměnit. Přijme dar spasení, je ospravedlněn ze svých vin, uvítá ve svém nitru Ducha Svatého, protože tyto změny nelze prožít bez Ducha Svatého, ale tím to skončí. Jakoby znovuzrození bylo konečnou stanicí, vrcholným okamžikem Božího dítěte. Pak se Duch Svatý nezabydlí v našem nitru a konce takového polokřesťana jsou horší než jeho počátky. O čem to mluvím? O křesťanech, kteří chodí do shromáždění v neděli a přes týden hřeší. O křesťanech, kteří prožili obrácení ke Kristu a přesto se trvale neúčastní lámání chleba a pití vína. O křesťanech podle jména, ale ne podle života. O křesťanech na okraji Božího lidu. Jsou horší než nevěřící a jejich konce budou horší než počátky, kdy ještě žili ve hříchu. Proč? Protože oni vědí, co mají dělat, ale nečiní. Oni vědí, co dělat nemají, ale stále si s hříchem pohrávají. Vysmívají se Bohu do tváře a říkají mu, aby to s těmi svými přikázáními nebral tak vážně. Může si toto snad nechat líbit ten, který je Svatý s Spravedlivý? Takoví polokřesťané pak sklouznou k falešné naději o Božím dobráctví a slitování. Uchlácholí se tím, že Bůh vezme na vědomí jejich snahu a zapomínají, že se nacházejí ve stavu Kaina o němž je řečeno: "Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." Zapomínají na to, že čím kdo zachází tím také schází, že je zde čas a ten pracuje proti nim, když si s hříchem zahrávají.

Proto zde máme obraz sice sceleného člověka. Obrostlého masem a šlachami. Tedy nové stvoření, které ale dosud nežije. A proto nestačí jen odevzdat svůj život Pánu Ježíši, dostat od něj odpuštění vin a přijmout zacelení toho, co je rozbité. Je třeba též Letnic. Je třeba Ducha Svatého. Jistěže mě písmáci opraví a řeknou, že bez Ducha Svatého není možné znovuzrození. A mají pravdu, ale co dál? Co když je tělo sceleno, člověk znovuzrozen mocí Ducha, ale Duch v něm trvale nezůstává? Pak je podoben lidem, kteří na Ezechielově pláni sice prožili neuvěřitelné zázraky, kdy jejich mrtvé kosti se stali zase tělem, ale jsou mrtví. Leží tu a nehýbají se.

   3. Duch Svatý byl o Letnicích dán a my můžeme ožít. Ta uzdravená naše těla, ty uzdravené naše životy mocí krve Pána Ježíše Krista mohou nyní ožít a žít a žít a žít k Boží Slávě. Když Duch Svatý přijde a přichází a plní po okraj náš život. Když přijde od čtyř větrů, tedy ze všech zemských stran a naplní nás vrchovatě.

A všimněme si. Nepovstali Duchem svatým jen scelená těla. Povstalo VOJSKO! Tedy Boží bojovníci, které Boží Slovo-PJK vyprostilo z otroctví hříchu a Duch Boží naplnil. S kým bojují? S mocí temnosti! Proti hříchu a to nejen u sebe, ale i kolem sebe. Jsou to Boží bojovníci, kteří bojují za právo a spravedlnost. Stojí vždy proti hříchu, zlobě a nenávisti. Milují pravdu a nenávidí lež. Ujímají se práv sirotků a všech utlačených. Není jim zatěžko dát i svůj vlastní život pro dobro a lásku agapé. Každý z nás si může udělat test naplnění Duchem Svatým. Jeho naplnění je úměrné naší bojeschopnosti, odhodlanosti a statečnosti se zlem a hříchem. Protože když do těl ležících na pláni vešel Duch Boží ožili a bojovali. Povstalo převelmi veliké vojsko. Žádní chudáčci, zakřiklí křesťánci, hlavu klopící chudáčci, ale vojáci, bojovníci, udatní rekové v boji s hříchem.

Bratři a sestry, my potřebujeme Ducha Svatého. Neopovrhujme Letnicemi. Dnes je neděle, svatodušní neděle. Den v níž byl seslán Duch Svatý v plnosti. Nechtěl by jsi i ty naplnit Duchem Svatým? Přilít Ducha? Být Duchem zmocněn? Přijmout Jeho pomazání? Stát se opravdovým vojákem Ježíše Krista?

Proste svého Otce, aby Vám dal svého Ducha. On Vás miluje a když mi lidé dáváme dobré věci svým vlastním dětem, tím spíše Otec nebeský dá Ducha Svatého těm, kteří o Něj prosí. Přimkněte se k Bohu, vzepřete se Ďáblu a uteče od Vás. Pak proste a dostanete.