Příběh:
Uplynulo 20 let od Šalomounovy smrti. Mezitím se na Jeruzalémském trůnu vystřídali dva králové: Rechabeám a Abiáš. Rechabeámovi se nepodařilo udržet jednotu celého Izraele a jeden ze Šalomounových služebníků byl zvolen 10 kmeny za krále severní části Izraele. Rechabeám vládl nad jižní částí. Severnímu království se říkalo Izrael, jižnímu Judsko. Abiáš byl dobrý král, ale zemřel po 3 letech kralování. Králem se stal jeho syn, pravnuk Šalomounův, Ása. (2Pa 14,1-15,19)
SZ rozvedení tématu
Hned na začátku příběhu je Ása charakterizován jako král, který se dotazoval Hospodina a vedl k tomu lid (14,3). V knihách Královských a Letopisů se pravidelně objevuje takové krátké hodnocení jednotlivých králů. Např. o králi Ásovi se píše v knihách Královských: O všech ostatních příbězích Ásových, o všech jeho bohatýrských činech, o všem, co konal, i o městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských; pouze ve stáří byl nemocen na nohy. I ulehl Ása ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóšafat. (1Kr 15,23n)
V případě sedmi králů (Ása je jedním z nich) se v knihách Letopisů dozvídáme, zda se Hospodina dotazovali, či nikoli. Dotazování se Hospodina je tak důležitou charakteristikou, pomocí které lze zjistit, zda to byl dobrý král, či nikoli. Saul (1Pa 10,13-14), Rechabeám (2Pa 12,14), Ása (14,4), Jóšafat (17,3-4), Uzijáš (26,5), Chizkijáš (31,21), Jóšijáš (34,3).
Co to "dotazování se" vlastně je? Překlady se různí: dotazovat se, hledat, pátrat, prosit, vyhledávat. Jedná se tři různá hebrejská slova (š.´.l., b.q.š., d.r.š.), která jsou však svým významem velmi blízká: první znamená prosit, nebo také vyprošovat si něho na Bohu, druhá dvě znamenají hledat, doptávat se, pátrat, studovat (liší se od sebe tím, že v některých knihách převládá jen jedno, jinde to druhé: např. v knihách Samuelových a Královských).
O co se jedná si můžeme uvést na příkladech:
- Ása (2Pa 14,6): nasměrování života společnosti na Boha, důsledkem byl mír, asi ani tím nesledovali nějaký konkrétní cíl, ale prostě hledali Hospodina a dal jejich zemi mír
- Chizkijáš (2Pa 30,18-19): slavili velikonočního beránka, ale někteří nebyli očištěni; jednalo se o skupiny lidí ze severního království, kteří na slavení velikonoc přijeli do Jeruzaléma; Chizkijáš se modlí za ty, kteří s připraveným srdcem hledali Hospodina, třebaže neočištěni; hledání Boha v tomto případě znamenalo to, že lidé se za Bohem vypravili navzdory nepřejícímu režimu severního království
- hledat Hospodina často znamenalo jít za prorokem a vyžádat si slovo od Hospodina, 1S 9,9: tak to dělali David, Saul i další (někdy to naopak zanedbali, Joz 9,14)
- v Nu 27,21 oznamuje Hospodin Jozuovi, že se bude dotazovat Hospodina prostřednictvím losů, které nosil velekněz na hrudi
- zvláštní zmínku čteme o jednom z poradců krále Davida jménem Achítofel: Radit se s Achítofelem... bylo jako doptávat se na božské slovo. Tak tomu bylo s každou Achítofelovou radou, dávanou jak Davidovi, tak Abšalómovi.
(2S 16,23)
- leccos také objasní následující statistika: o hledání Hospodina se ve SZ mluví 142x, z toho 4x je řeč o hledání "Boží tváře", 4x o hledání "jeho slova", 2x o hledání "jeho výroku", 2x o hledání v knize nebo v Písmech, 1x o hledání jeho jména. V naprosté většině případů se tedy jedná jednoduše o "hledání Hospodina". (Ekumenický překlad na řadě místech vsouvá "hledání vůle Hospodina". Důvod k tomu však nevidím.
Z toho všeho plyne, že hledat Hospodina znamená využít všech možností k tomu Boha poznávat. Každý problém i každá radost se nám mohou stát vhodnou příležitostí, abychom sledovali Boží jednání s námi i s druhými. Hledání Hospodina je čekáním na vhodnou příležitost. Znal jsem velmi vášnivého surfaře (na windsurfingu). Když přišel domů a viděl, že venku fouká vítr, okamžitě sbalil prkno a už se proháněl po hladině nejbližší přehrady či rybníka. Občas si prý i z práce "odskočil", to když obzvlášť mohutně "bušilo". Hledání Hospodina je vyhlížením okamžiku, když Bůh dá o sobě vědět, zároveň také aktivním hledáním Boha v jeho slovu, skrze moudré lidi či proroky.
Není to jedna prosba či jedno rozhodnutí, není to je krátkodobá či jednorázová záležitost. Víte jaký je rozdíl mezi člověkem, který občas koupí něco výhodně, a mezi člověkem, který soustavně shání a vyptává se a nakupuje výhodně téměř všechno... jen to stojí daleko víc energie a času.
Tohle může znít jako nějaké břemeno (Ása to dokonce vyhlásil jako zákon!), jako nějaký "mus". Musíte hledat Hospodina, jinak... Dovolte mi, abych to řekl ještě jinak.
Věříme v Boha, který je ve své podstatě vždy víc skrytý než zjevný, víc neznámý než známý. Ano, Bůh se zjevuje, ale zjevovat se může jen to, co je v zásadě skryté!
To, co teď řeknu berte jako můj osobní názor, takovou zkušenost mám, tak si myslím, že to je. Křesťan, který čte Písmo, modlí se, chodí na shromáždění, naslouchá kázáním, musí začít sloužit, jinak je na slepé cestě. Jenom přijímat a nevzít na sebe zodpovědnost a břemeno, nevstoupit do služby vede k prázdnotě, stagnaci. Křesťan, který na to také již přišel, začne sloužit a vydávat z toho, co mu Bůh dává. Po čase občas pocítí vyprahlost, prázdnotu. Kudy vede pro takového křesťana cesta dál? Musí hledat Hospodina, nic jiného jej neuspokojí. To je můj dojem a zkušenost.
Hledání Hospodina není další povinnost, ani to není přikázání, je to možnost, nabídka, je to cesta.
O Danielovi čteme (Da 9,3): Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu.
V žalmu čteme: Ž 9,10-15.
Jobův přítel, Elífaz říká hned v prvních chvílích rozhovoru s Jobem (Job 5,8-9): Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
Nebo v žalmu 34, 1-11.
A ještě jeden verš ze žalmu (27,8): Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám.
Ještě jednu věc znamená hledat Hospodina. Četli jsme o ní v tom příběhu o králi Ásovi: on se dotazoval Hospodina a bořil posvátná návrší. Dotazovat se Hospodina znamená nedotazovat se nikoho jiného!
Mohl bych připomínat ještě další a další místa ze Starého zákona, jak Bůh káral svůj lid skrze proroky a jedním z Božích argumentů bylo právě to, že ho lidé nehledají (Iz 9,13, Sf 1,4-7), nebo zkušenosti Ezdráše s Boží péči o ty, kteří Hospodina hledají, koneckonců i král Ása ke konci života slyšel od Hospodina výtku: přestal´s mě hledat, proto nepřestaneš válčit (kapitola 16).
NZ navázání
Když se v Novém zákoně setkáme se slovem "hledat", jedná se předně o vyjádření naší orientace: co člověk hledá, co shání, jaké má priority, na čem mu záleží. Např. 1K 13,5 říká, že láska nehledá svůj prospěch. Zase Ko 3,1 však vyzývá k tomu, abychom směřovali k nebeským věcem, k tomu, co je u Pána.
Celkově lze říct, že o hledání Boha je toho v Novém zákoně daleko méně, než ve starém. Vlastně nejzřetelnější místo je Žd 11,6.
Jsou zde dva požadavky na toho, kdo přistupuje k Bohu: má věřit, že Bůh je; má věřit, že se odměňuje těm, kdo ho hledají. K tomu prvnímu: Bible nikde nedokazuje, že Bůh je, jeho existenci. Boží existencí či jejím vyvrácením se zabývají filozofové, marxisti aj. V Písmu nejde o to věřit, že nějaký Bůh je, ale věřit, že je zde pro nás. Bůh potřebuje, abychom si byli jisti tím, že on je připraven do našich životů zasáhnout. To druhé: abychom věřili, že se odměňuje těm, kdo ho hledají. BŮH SE ODMĚŇUJE TĚM, KDO HO HLEDAJÍ!!! Jsme si tím jisti? Máme takovou zkušenost? Můžeme se na to postavit? Budeme Hospodina hledat - jistě nezůstaneme bez odměny! Chcete něco navrhnout? Co takhle si pořídit nějaký báječný dáreček sami pro sebe? Báječné překvapení! Začněme hledat Hospodina a buďme si jisti, že odměna nás nemine!
Nový zákon toho o hledání Boha mnoho neučí. Ale tento jediný verš by stačil, protože se ve vašich životech může stát zdrojem sil a orientace, promění se v semínko, které zakoření a počkejte chvilku, a ono vyroste a vydá ovoce.
Co s tím, že v NZ se "hledání Hospodina" tak málo zmiňuje?
je to nepodstatné a na křesťany se to nevztahuje: to je asi závěr, který si udělala většina křesťanů, neboť jsem si zatím nevšiml, že by hledání Hospodina bylo nějak rozšířené
a) je to ve SZ, tak proč by se to muselo v NZ opakovat
b) nz důraz na "naplnění" Božích zaslíbení a očekávání
Předkládám vám to k posouzení, zda si to správně vykládám.
Zaslíbení
Co na závěr? Několik slov povzbuzení:
Př 28,5: Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
Pl 3,25: Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
Ezd 8,22n: "Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí." Proto jsme se postili a prosili jsme v této věci svého Boha, a on naše prosby přijal.
Promlouvá k vám Duch svatý skrze to, co jste právě slyšeli? Vidíte, že je to cesta pro vás? Bůh vás zve k tomu, abyste ho hledali. Nezůstanete bez odměny. Ani nejste bez zaslíbení. Ježíš řekl: Kdo hledá, ten nalezne. Jiná zaslíbení jsme si před chvíli připomněli. Je to vlastně velmi bezrizikový podnik. Vyžaduje však připravené srdce. Rechabeámovi Bůh vytkl, že jeho srdce nebylo připraveno hledat ho (2Pa 12,14). Ezdráš naopak měl srdce připravené Boha hledat (Ezd 7,10). Je třeba připravené srdce, je třeba se tou cestou vydat. To není břemeno, to je pozvání. Zvu vás, abyste nyní Bohu řekli, že po něm toužíte, že ho chcete hledat: "Připomínám si tvá slova: ´Hledej mou tvář.´ Bože ty jsi dobrý a štědrý. Tvá dobrota a štědrost, to mne v tuto chvíli povzbuzuje, abych tě hledal. Odpust mi, že tolik mého životního úsilí je namířeno jinak než k tobě. Vezmi si mne do dlaní. Tobě patřím a patřit budu vždycky!"
Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají;
ať říkají stále: "Bůh je velký" ti, kdo milují tvou spásu.
Milost a pokoj našeho Boha s vámi všemi!
