Úvod:
Máme před sebou Modlitbu Páně, kterou budu v průběhu podzimu vykládat, vždy jednu prosbu. Když se modlíme a přinášíme Bohu své prosby, jedná se o
věci, které přesahují naše možnosti a zároveň věci, s kterými nám Bůh může pomoci. Někdy v tom ovšem máme zmatek a děláme to právě naopak. Zkusím někomu z vás podat tuto tužku (krátká tužka z IKEA), ale je tak krátká, že celá zůstane v mé dlani a není ji za co vzít. Když udělám totéž se židlí, druhý mi snadno může pomoci.
Někdy v modlitbě Bohu podáváme tuto tužku, která však je cele v našich dlaních. - Modlíme se za věci, s kterými nám Bůh nepomůže a musíme je udělat my sami. To je hodně provokativní formulace. Nestačí prosit:
Dej, ať seženu práci. Je také třeba přijmout, že pracovat se má a jít si ji shánět. Jindy se modlíme:
...a prosím, abys ho potěšoval a pomohl mu v nemoci... místo toho, abychom takového člověka navštívili a ten koš mu vynesli.
A nebo se naopak vláčíme s velkými věcmi, aniž poprosíme o pomoc. Ve čtvrtek mi Tomáš pomáhal uklidit garnýže v malém sále. Nesl jsem ji sám a otloukl jsem zeď. Omyl je, že se nemodlíme za věci, které naše možnosti přesahují, a přitom Bůh nám s nimi může a chce pomoci.
Za co se modlit a jak? V tom nám pomáhá modlitba Páně. Minule jsem začal tím, že je 6 témat, o kterých si se mnou chce náš nebeský Otec popovídat. Šest témat, kterými se mám zabývat (viz papírek):
1) svatost mého jména
2) příchod mého království
3) uskutečňování mé vůle
4) vezdejší chléb
5) odpuštění hříchů
6) vítězství nad zlem
V této modlitbě nás Ježíš učí, jak prolomit lidské mlčení vůči Bohu. Ježíš nám ukazuje jak říkat Bohu "Otče!" - jedině vírou v Ježíše Krista smíme právem říkat Bohu "Otče!"
A modlitbu Páně vám budu celý podzim připomínat proto, abychom rostli v modlitbách, abychom se učili tuto modlitbu modlit ve svém soukromí, modlit se ji srdcem.
Výklad prosby
Vstup
Dnes máme před sebou první prosbu: POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ.
Co si vlastně pod touto prosbou představujeme?
"Aby Boží jméno bylo jasně vidět" - jasné, světlé
"Aby lidé nekleli a mluvili o Bohu náležitě"
"Aby se Boží svatost rozlila po zemi" - jeho jméno je všude
a ještě spousta abstraktních představ o svatosti...
Slovo "
posvěť se" je od slova svatost (nikoli světlo). Boží svatost znamená jeho pročišťující moc, žár. A posvětit znamená růst ve svatosti, dosažení svatosti. Jinými slovy: "Buď/staň se jméno tvé svaté!"
Když je v Bibli řeč o posvěcení, jedná se obvykle
o lidi. Posvěcení v životě člověka znamená růst ve svatosti - přestáváme krást, protože se nám to zcela zhnusilo; nelžeme, protože se nám zalíbilo žít v pravdě; jsme ochotni uznat svou chybu, protože si nemusíme na nic hrát.
Zde však nečteme
nic o nás samotných - "Posvěť nás!" Prosba se týká Boha, Božího jména. To je dost zvláštní, viďte! Za co to vlastně prosíme?! Jak to Ježíš myslel?! Cožpak Bůh není sám o sobě "dost" svatý?!
Možné výklady
Zkusme říct tuto prosbu svými slovy, abychom si shrnuli, jak bychom jí mohli rozumět:
V NÁS - Posvěť se jméno tvé v nás. Posvěť nás. Dej, ať nehřeším. Učiň mne svatým. (Stvoř ve mě srdce čisté. Vysvoboď mne od zlého!). - tak tuto prosbu vykládá Cyprián (cca r. 250) i další: "... prosíme, abychom setrvali v tom, čím jsme začali být, když jsme byli ve křtu posvěceni. A toho se denně doprošujeme. ... Prosíme, aby toto posvěcení v nás trvalo." (str. 16)
MEZI NÁMI - Tvé jméno se posvěť mezi námi. Tvá pověst mezi lidmi ať je/se stane svatá, čistá. Naše myšlení o Tobě ať je svaté. - Jméno jako to známé o Bohu. Tak např. Hus: "... můž v nás se osvětiti, to jest v nás svat myšlen býti, jmenován i potvrzen, tak abychom svatě o něm myslili, mluvili, a v jeho víře, naději a lásce stvrzeni byli."
Vzdáváme čest tvému svatému jménu. (Slovo na cestu)
Námitky
- to vše se týká nás, přitom Modlitba Páně mluví o Božím jménu
- (náležitá) prosba vždy vyjadřuje něco, co je v Boží kompetenci a my to potřebujeme
Jisté je tedy to, že prosba se týká Boha a týká se svatosti, posvěcení.
Před několika lety jsem narazil na slova Ježíšovy modlitby (velekněžské) a pod jejím vlivem si od té doby vykládám i tuto prosbu Modlitby Páně.
Text: J 17,14-19
- Ježíš dal svým učedníkům SLOVO, tedy zvěst
- prosí o jejich zachování v Božím jménu a od zlého (doposud je zachovával svou osobní přítomností, v. 12)
- to Slovo je pravda, kterou budou posvěceni:
Pravda posvěcuje: neboť vyučuje a napřimuje naše svědomí - učíme se žít ve světle
Pravda slova posvěcuje: Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. (J 15,3)
- Ježíš sám sebe za ně/nás posvěcuje: Bez toho bychom nemohli být posvěceni tak, jak si to Bůh přeje. Ježíšova smrt a vzkříšení je nutné k tomu, abychom mohli být posvěceni. Ježíš oddělil sám sebe ten večer pro Boží dílo nutné k záchraně člověka.
Bůh posvětitel
Jakoby tedy prosba Modlitby Páně říkala: Ježíši, posvěť se za nás, abychom i my byli vpravdě posvěceni. Udělej Bože to, co je potřeba k našemu posvěcení!
Ježíš modeluje příklad oddání se Otci, plné zasvěcení se. On je tím dokonalým člověkem, Adamem, který ukázal, prošlápl cestu.
V tom druhém textu z knihy Exodus se objevila krátká větička: Já Hospodin vás posvěcuji. Tato krátká větička se objevuje ve SZ celkem 10x! (Ex 31,13, Lv 20,8; 21,8,15,23; 22,9,16,32, Ez 20,12; 37,28)
Hospodin nařídil Izraeli den odpočinku. Představte si den, kdy nemůžete udělat vůbec nic. Žádnou práci - jen se převalovat na gauči. Už vás to dávno nebaví, jste člověk s chutí do života. Nudíte se a stojí vás hodně úsilí, abyste vydrželi nic nedělat. A Hospodin říká proč je to třeba: Vaše nečinnost je znamením mezi mnou a vámi, že já Hospodin vás posvěcuji. Nečinnost Izraelců připomíná Boží činnost.
Modlitba
Zpět k prosbě
ZA NÁS (pro nás) - TY SÁM
Buď/staň se svatý, očišťující žár. - Jméno chápeme jako Boží osobu. Posvěcení jako stav či jako proces.
Otec/Hospodin/Ježíš buď/staň se svatý. - Jméno vyjádřeno konkrétně. Jména Hospodin a Ježíš považuji za nejosobnější jména pro Boha v celém Písmu.
Buď naším posvětitelem! - Vykonej při nás své dílo posvěcení.
V prosbě si žádáme Boží aktivitu, jeho zásah do našeho života, který potřebujeme k růstu ve svatosti. Představuji si to jako magnet - jeho silové pole má svůj střed i svůj okraj. Obvyklý pokus s kovovými pilinami na ZŠ. Tím magnetem je Boží svatost, jeho očišťující žár. A my se ocitáme kdesi na okraji tohoto silového pole, naše pilina jen tak leží, kdežto tam v centru, tam piliny sami od sebe stojí! A my voláme zoufale k Bohu: Otče náš v nebesích, zapni ten magnet naplno, pořádně! Buď naším posvětitelem, posvěť se jméno tvé!
Aplikace
Představme si člověka, jak roste ve svatosti, tj. získává nové pohledy a nové návyky: K druhým přistupuje s láskou a neodsuzuje nikoho předem (Mt 5,43-48). Pravidelně se začítá do Bible, protože přináší světlo do jeho života a učí ho vidět Boha ve všedních dnech (J 17,17, 2Tm 2,16). O svých problémech nejen přemýšlí, ale také se za ně modlí (Fp 4,6).
Teď, když člověk takto jedná, často se nám stává, že nejprve nás napadne se na druhého rozčilit, a teprve potom si uvědomíme, že bychom měli zlo přemáhat v dobrém (Ř 12,21). Prožíváme napětí mezi tím, jací jsme, a tím, jakými nás Bůh chce učinit. Svatost nám není vlastní hned. Jak rosteme ve svatosti, občas si připadáme neupřímní a pokrytečtí, protože naše okamžitá reakce je jiná, než ta, kterou nakonec pustíme mezil lidi.
Prosba "Buď naším posvětitelem!" nám připomíná, že v posvěcení jsme zcela závislí na Božím díle. Pokud on nás nepromění uvnitř, marně se budeme snažit proměnit navrch. A teď prakticky:
1. Zjišťuji, že pravidelně nezvládám jednu konkrétní situaci. Když se někdo z blízkých zmíní o mých slabých stránkách, vybuchnu. Nebo jsem už rezignoval na dobré vztahy v rodině, s manželkou, s manželem, mezi dětmi...
2. Vím, že to tak není dobře, ale nedaří se mi s tím něco udělat. Jednou to zvládnu, ale podruhé ne. A připadám si jako pokrytec.
3. Ježíš nás v tuto chvíli učí sledovat, co Bůh v našich životech dělá a na tom stavět. Buď mým posvětitelem, očisť mne! Jak mne očišťuješ? Dejme se do naslouchání Bohu - Jak Ty vidíš mé slabé stránky? K čemu si v mém životě chceš použít druhé? Máš Ty nějakou naději pro naše manželství, naše rodinné soužití, vztahy v práci...?
Vybavuje se mi situace, kdy jsem si opravdu nevěděl už rady ve vztahu k jednomu člověku. Zoufal jsem si a ve svém zoufalství, jsem prosil Boha o zázrak. Když jsme se pak potkali, dotyčný mi vyšel vstříc takovým způsobem, že jsme mohli vést smysluplný rozhovor a neodejít od sebe v hádce. Viděl jsem, že na tom se pak dá stavět.
4. Ježíš nás učí nechat se vést Boží aktivitou. Tím nás osvobozuje od přetvářky. Žádejme od Boha, aby on v nás pracoval!
Někdo by čekal, že kázání na slova "Posvěť se jméno Tvé!" bude hodně moralizující - co musíme a co nesmíme. V této prosbě však prosíme Boha o zásah, o pomoc. Je nám jasné, že potřebujeme, aby se On pustil do díla v našem životě. O tom, co musíme či nesmíme, mluvíme možná častěji. Dnes to tedy nechávám stranou, neboť v tuto chvíli to i Ježíš nechal stranou.
Bůh nás chce touto modlitbou vést. Dává nám téma. Bystří náš zrak. Chce, abychom sledovali jeho aktivitu v našich životech.
Dnes jsme se sešli, abychom společně slavili večeři Páně. Nechť nám tato slavnost dnes připomíná, že Ježíš sám sebe za nás posvětil, aby i v našich životech mohla přijít svatost.
