kázání etc. - Modlitba Páně (08)

Úvod:
Dovolte mi začít citátem: "V oblasti duchovního života můžeme dělat dvě základní chyby: buď chceme pěstovat život, který nevznikl, anebo nechceme pěstovat život, který se narodil." (str. 9) Citát je z knihy kazatele Ľudovíta Fazekaše Duchovní růst. Představte si sami sebe z tohoto úhlu pohledu - jsme v modlitebně, a tady nepřemýšlíme o fotbalu či počasí, ale o nejzávažnějších otázkách naše života. Duchovní život někoho z nás spočívá v tom, že ho trápí vztahy s jeho blízkými. Pro jiného spočívá v tom, že si najde chvíli na to, aby strávil alespoň občas den docela o samotě. Avšak pro člověka, který se narodil z Boha, není duchovní život nějaká dobrovolná, volnočasová nadstavba. Duchovní život je povolání, pověření, zodpovědnost - úplně stejně jako život fyzický. Bůh nám dal život proto, abychom jej naplnili - a z toho se budeme zodpovídat. Boží vůle je zúročit hřivny a obdarování, které máme.
Když se tedy takto díváme sami na sebe, poslechněte si ještě jednou ten úvodní citát: "V oblasti duchovního života můžeme dělat dvě základní chyby: buď chceme pěstovat život, který nevznikl, anebo nechceme pěstovat život, který se narodil." Seznámil jsem se s mužem, který toužil studovat theologii. Kdosi mě s ním seznámil, abych mu pomohl připravit se na přijímačky. Vyprávěl mi svůj duchovní příběh. Jeho duchovní cesta vedla obrazně řečeno kolem celého světa - od zen-buddhismu, přes židovství a židovskou mystiku, kabalu až ke Kristu. A nyní byl fascinován Ježíšem, jeho učením, jeho životem, jeho smrtí a vzkříšením. Ježíš ho přitahoval, ale zatím se nenarodil shůry, z Boha. Toužil však studovat theologii. Řekl to takhle: "Chtěl bych tomu Ježíši víc porozumět a moci ten Nový zákon číst v řečtině." Co byste mu na to řekli? Ptal jsem se ho na to, zda dal svůj život Ježíši jako svému Pánu, zda přijal Ducha svatého a má smělost nazývat Boha svým Otcem. Odpověď zněla: Ne, zatím ne. Poradil jsem mu tedy: "Musíš to vzít popořadě: nejdřív uvěřit Evangeliu, pak teprve má smysl učit se řečtinu. Nejdřív choď do shromáždění, naslouchej Evangeliu, tomu se snaž porozumět a přijmout Ježíše." Jinak by dělal tu chybu, že chce pěstovat duchovní život, který se nenarodil.
Ale jsou i lidé druhé skupiny: nepěstují život, který dostali. Řeknu to docela jednoduše tak, jak to jednou pověděl můj kazatel v Praze, Bronislav Kaleta: "Každý věřící člověk nese osobní zodpovědnost za to, aby duchovně rostl." Osobně tomu rozumím tak, že vedení sboru nese zodpovědnost za to, aby ve sboru byly co nejlepší podmínky pro zdravý duchovní růst a život. Není však zodpovědností mojí ani starších, aby donutila každého člena sboru starat se o svůj duchovní život. Nemusíte chodit na biblické nebo modlitební hodiny, ale sami se zodpovídáte svému nebeskému Otci z toho, zda rostete v porozumění Písmu a modlitebném životě. To On vám dal život, ne člověk. Proto se zodpovídáme ne lidem, ale Otci v nebesích.
Já vás na to chci upozornit. Proto jsme celý podzim soustředili svou pozornost na modlitbu Páně. A když dneska s tímto výkladem končíme, chci, aby bylo jasno: Duchovní život je zodpovědností každého z nás: Pokud jste zatím nepřijali život od Boha, usilujte o něj, proste o něj, tlučte, hledejte, vždyť "čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!" (L 11,13) Pokud jste se narodili shůry, Bůh sám se stal vaším Otcem, pak vězte, že tento život je třeba pěstovat. Přeji vám v tom hojnost Božího požehnání.

Přechod
To byl trochu delší úvod k dnešnímu kázání. Vezměte to prosím ode mne jako povzbuzení, laskavé napomenutí. Když to říkám, nemám žádné postranní úmysly vyvléknout se ze zodpovědnosti nebo si ulehčit práci...
Dnes chci tedy uzavřít výklad modlitby Páně. Uděláme to tak, že si ještě jednou, tak jako na začátku v září, přečteme v evangeliích o okolnostech, za kterých Ježíš tuto modlitbu učedníkům dal. Čteme o tom na dvou místech za dvou různých okolností. To samo ukazuje, že tato modlitba byla pro Ježíše nesmírně důležitá, když ji učedníky opakovaně učil.

Podle Matouše
TEXT: Mt 6,5-15
Ne strohé opakování modlitby, ale následování. Myslíte, že se učedníci měli tuto modlitbu modlit jen, když jsou společně? Nebo že se jí mají modlit jen jednou za život? Dal učedníkům osobní modlitbu, kterou mají vyslovit. - Vyslovovat! Ne však na způsob papouškování, ale na způsob následování.

Osobní modlitba. Napadla vás někdy otázka: Nemá být modlitba Páně jedinou modlitbou, kterou se křesťan modlí? Asi ne. V protestantské tradici je spíše otázkou: To se mám modlitbu Páně modlit i sám, doma?! Po pravdě řečeno z Ježíšových slov vyplývá, že se jí mám modlit především sám a doma.

Příklad ve stručnosti, věcnosti. Hus říká: "Modlitba Páně Ježíšova jiné modlitby v pěti věcech přesáhá: v důstojenství, v krátkosti, v užitku, v hlubokosti a v dobrotě." (kap. LXXXVI.A.) Máme se modlit ve svém pokojíku a stručně, věcně, s důvěrou. Ježíšova modlitba je toho příkladem. Líbí se mi, že Ježíš nás v modlitbě nepoučuje (modlitba nemá poučovat posluchače), ale opravdu mu jde o mobilizaci Božích zdrojů v našem životě.

Podle Lukáše
TEXT: L 11,1-13
- vzít konkrétní otázky: Za co? Jak dlouho? Kde? Jak často? S jakým postojem k Bohu? S jakým postojem k lidem?

Užití modlitby.
a) tak jak je, jako mou modlitbu např. než jdu spát či když přijdu domů z práce
b) jako závěr a vrchol mé vlastní modlitby: zaberu se do modliteb, děkuji, přimlouvám se, prosím, chválím; už bych normálně skončil, ale neskončím, to nejlepší na konec - pomodlím se ještě modlitbu Páně
c) na začátku modliteb: chci se modlit, trochu mne nenapadá za co, a tak se nechám vést a touto modlitbou vstoupím do rozhovoru s nebeským Otcem
d) jako osnovu mých modliteb
e) jako přímluvnou modlitbu

Doxologie: Ani u Matouše, ani u Lukáše nečteme slova "... neboť Tvé jest... Amen." To proto, že je k modlitbě Páně připojili křesťané dalších staletí, kteří se tuto modlitbu modlili (objevuje se až v pozdějších rukopisech). Je to vlastně závěrečné požehnání, odevzdání se, vzdání cti Bohu, které mu právem náleží. Nejprve v modlitbě pozvedáme oči k Bohu (první 3 prosby), který pamatuje na naše potřeby (druhé 3 prosby), za což my mu vzdáváme úctu (závěrečné požehnání).
- usilovná modlitba (sr. Jk 5)
- vytrvalá
- s vírou v Boží dobrotu

Závěr
Hlavní myšlenka: Vracím se nyní k tomu, kde jsem dnes začal - "V oblasti duchovního života můžeme dělat dvě základní chyby: buď chceme pěstovat život, který nevznikl, anebo nechceme pěstovat život, který se narodil." Modlitba, kterou Ježíš dal svým učedníkům, je cestou, jak pěstovat život, který se narodil. Modlitba Páně je cestou k hlubšímu kontaktu s nebeským Otcem.
Ježíš nám dal celou řadu nástrojů a cest, jak pěstovat duchovní život - svátosti (křest a večeře Páně), obecenství, vzájemná služba Božími dary, a také modlitba a modlitba Páně.

Chci, aby toto kázání vyznělo především jako pozvání. Je Božím darem, že smíme duchovně žít. Je úžasné, že je možné růst. Představte si, že je možné mít hluboký osobní, intimní vztah s nebeským Otcem. Modlitba Páně je pozvání. Proto...