• Dítě ghetta

    Přívoz, periferní ostravská čtvrť, konečná tramvaje. K řece Odře je to kousek odtud název. Dříve oblíbené místo k bydlení. Kdysi pohledné cihlové domky pro havíře dnes zavřeného dolu Odra, zčásti rozebrané, obývají Romové.

    V devadesátém roce jsem zde jako nový pracovník rozjížděl komunitní centrum Armády spásy, přilepené k vysoké zdi, která je podobná těm v kriminále. Odděluje obyvatele od spleti kolejišť, směřujících k hlavnímu nádraží. Jezdíval jsem do práce na kole. Jednou jsem ho opřel před vchodem a za minutu už tam nebylo. V přilehlém parčíku, kam po setmění nebylo radno vstupovat, se slézali místní. Přišel jeden z nich: ..Možná bych věděl, kde ho hledat.” Zavedl mě do jednoho sklepa a tam v šeru na uhlí skutečně moje kolo leželo.

    Tady vyrůstal i Roman. Se sedmi sourozenci, bez řádné výchovy. Matka prý dodnes čaruje. Byl podobný malým chlapcům, kteří navštěvovali náš dětský klub. Utíkal z domova i z pasťáků. Alkohol, fety, kradl, přepadával, rval se. Klasika. V osmnácti poprvé zavřený. Odseděl si celkem třináct let. Mezitím se oženil a plodil děti. AŽ se dostal do ostravské věznice Heřmanic.  Poprvé se ho tam Bůh dotkl, když Luděk (Fitti) jako čerstvý pracovník Armády spásy navštívil znovu ..svoji” bývalou věznici. Mezi třemi vězni, kteří přišli na jeho evangelizační výzvu, byl i Roman. Všiml si prý také mě, kaplana, že se ovládám, nenechám se vydráždit. Viděl lásku, které chtěl být také schopen. Až se pokořil a zcela vydal život Kristu.

    Brzo po propuštění kvůli poměru jejich syna s nezletilou Romkou musela celá rodina Přívoz opustit, hrozila jim pomsta. Odstěhovali se do Havířova. Chodili tam také do naší Církve bratrské. Roman brával s sebou své děti, takže se v šatně občas něco ztratilo. Po návštěvě jeho synků mi doma zůstala “vybílená” peněženka. Dnes se usmívám, ale tehdy mi to jedno nebylo.

    S manželkou to má těžké. Růženka je starší než on, z předchozích vztahů má další dospělé děti, jeden z nich je u nás také zavřený. Sama si práci nehledá. Starost o dcery leží od propuštění na Romanovi. I když také uvěřila, je schopna se sebrat, odejít ke své rodině do Přívozu a tam se s nimi opíjet. Roman jí pak vždy znovu otevře dveře. Sám od propuštění nefetuje, nekouří, nepije. Tyhle její excesy jsou nepředstavitelné. Dokonce už se s ní rozvedl a pak se znovu vzali. Byl jsem na jejich křesťanské veselce. Dva ze synů, které spolu mají, jsou nyní ve výkonu trestu, třetí bojuje s drogami.

    Roman se v Ostravě zapojil do Mezinárodní misie, romské církve, která vznikla v devadesátých letech. Oslovil mnoho lidí a někteří skrze něho uvěřili. Je vyložený evangelista. Dokáže vzít své dvě dcery a nočním rychlíkem jet na Slovensko do Košic, aby tam na vyhlášeném sídlišti Luník evangelizoval Romy. Druhý den jede zase nazpátek. Umí se postavit ke každé práci, ale je vázán péči o své malé děti. Nejvíce mu vynáší placená spolupráce se zdravotní pojišťovnou. Chodí s dvojicí zaměstnankyň jako zprostředkovatel (i ochranka) většinou do romských domácností. Sám při této práci evangelizuje. Vícekrát jsem byl u něho na skupince i na narozeninách. Bydli teď v Ostravě v podnájmu, v pěkném bytě, kde se sejde deset i více lidí, chválí Boha s kytarou, vedou vášnivé duchovní debaty. Žádný alkohol, žádné cigarety.

    Je první den roku 2019, novoroční shromáždění Církve bratrské. Místní mládež je po silvestrovském bdění unavená, a tak na podium přichází dvojice hostů-hudebníků, otec (47) se starší dcerou Maruškou (14). Mladší Laura (ll) zůstává v lavici. Roman dostal Lauru necelý rok po propuštění jako dárek, manželka porodila v den jeho narozenin. Narození předchozích dětí vždycky “proseděl”. Roman se před písněmi modlí. Rozezní se nádherný secvičený dvojhlas s kytarovým doprovodem, jaký umí jen Romové. Domů pak přivedu manželce na oběd neohlášenou návštěvu. Zobeme vánoční cukroví. Je nádherné vidět, jak se Laura k tátovi tulí.

    JAN KOČNAR, vězeňský kaplan

Comments are closed.