Římanům 7:1 Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
Římanům 7:2 Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.
Římanům 7:3 Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
Římanům 7:4 Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.
Římanům 7:5 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
Římanům 7:6 Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.
Římanům 7:7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš!´
Římanům 7:8 Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
Římanům 7:9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
Římanům 7:10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
Římanům 7:11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
Římanům 7:12 Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
Římanům 7:13 Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
Římanům 7:14 Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Římanům 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Římanům 7:16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Římanům 7:17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Římanům 7:18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Římanům 7:19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Římanům 7:20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Římanům 7:21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Římanům 7:22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
Římanům 7:23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Římanům 7:24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Římanům 7:25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
[INDEX] [ŘÍMANŮM]: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16]