Jób 14:1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.
Jób 14:2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
Jób 14:3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.
Jób 14:4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.
Jób 14:5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
Jób 14:6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.
Jób 14:7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,
Jób 14:8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
Jób 14:9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.
Jób 14:10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?
Jób 14:11 Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;
Jób 14:12 člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.
Jób 14:13 Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
Jób 14:14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.
Jób 14:15 Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
Jób 14:16 A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
Jób 14:17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.
Jób 14:18 Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;
Jób 14:19 voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
Jób 14:20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
Jób 14:21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.
Jób 14:22 Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."
[INDEX] [JÓB]: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]